V současné době vyvolává mnoho negativních reakcí aktuální problém spojený s vyplácením sociálních dávek, především dávek spojených s bydlením.

Jejich vyplácení bylo novelou příslušného zákona na základě poslanecké iniciativy podmíněnou souhlasem obce. To však budí značné rozpaky, když není zcela zřejmé, co by vlastně obce měly přezkoumávat a na čem by měl být jejich souhlas či nesouhlas založen. Obce mají pouze zákonnou možnost tak činit.
Je to ovšem poněkud složitější. Především sociální dávky jakými jsou např. příspěvek na bydlení nebo dávky v hmotné nouzi byly vždy v zákoně koncipovány jako dávky nárokové, které musí bát vyplaceny každému, kdo splnil podmínky, které stanovil zákon. Na tom se nic nezměnilo, a podle mého názoru do zákona poslaneckou sněmovnou vložený souhlas obcí s vyplácením těchto dávek nijak racionálně zdůvodněn není. Obce zpravidla spojují svůj souhlas s přihlášením k trvalému pobytu žadatele. Ten však s věcí vůbec nesouvisí, neboť má pouze evidenční charakter. Přihlédneme-li ještě k tomu, že obce dávají souhlas s vyplácením dávek pouze v tzv. ubytovnách, a nikterak se nevyjadřují k dávkám vypláceným těm, kteří bydlí v nájemních bytech jiných vlastníků, dokonce i bytech patřících obci, pak se mi zdá zřejmé, že k vyžadování takového souhlasu není žádný legitimní důvod. Zákon jistě musí být zatím respektován, ale obávám se, že by nesnesl důkladnější posouzení z hlediska ústavního pořádku republiky.
Zákon ovšem nevznikal sám od sebe. Jeho velká podpora v zákonodárných sborech napříč politickým spektrem signalizuje něco zcela jiného. Poslanci, kteří hlasovali pro tuto zákonnou změnu. Ti, kteří jsou spojeni s životem v obcích, dali tím najevo to, co se podle mého názoru konec konců zřetelně projevilo i na nedávném Národním setkání starostu a primátorů, Totiž to, že obce, jejich občané nebo funkcionáři, nejsou připraveni a ani ochotni poskytovat bydlení lidem, kteří se nepřizpůsobují ostatním obyvatelům obce, pokud jde o běžné a jinými občany respektované podmínky užívání nájemních bytů, a z tohoto hlediska pak představují pro ostatní občany obce sociální riziko. Obyvatelé obcí jsou zpravidla nakloněni občanské solidaritě, jsou připraveni vždy pomoci těm, kteří se dostali do nezaviněné nouze, ale s těmi, kteří nespojují práva s povinnostmi je to zde poněkud jiné….
Jistě. I lidé, kteří naplní své povinnosti plynoucí s užíváním bytů, nepřizpůsobují se životu ostatních občanů, páchají nejen přestupy, drobnou kriminalitu, ale i závažnější trestné činy, ti, kteří způsobují škodu na majetku obcí i občanů mají právo na bydlení. Ale obávám se, že poslední události spojené s vyžadovaným souhlasem obcí s placením sociálních dávek jasně ukazují, že zajištění tohoto práva nelze od obcí reálně požadovat.
Je to vážné varování vládě před neuváženými legislativními kroky spojenými s přípravou zákona o sociálním bydlení.
(publikováno v Právu 24. 6. 2015)