Internet? Radši ne.

Nákup a další nákup. Práce. Projekt. Termín. Spěch. Deprese. Smutek. Emoce. Vánoce. Chlad. Nachlazení. Blbá nálada. Teplý čaj. Internet? Ne, radši ne. Tam je epidemie vzájemného ponižování rozšířená motýlím efektem. Co je to za blábolí?

„Motýlí efekt“ nám vysvětlil prezident Václav Havel před dvaceti lety v jednom projevu u jedné oslavy pádu komunismu. Lžu jak „doktor práv z Plzně“, jestli říkám, že čtu Havlovy hry a pochopím ho, ale ten Motýlí efekt možná pochopím, nebo ještě jistěji jako absurdita v jeho Odcházení, určitě asi ano to pochopím. Tenkrát jsem musel pro každou jeho větu prohledat v několika slovnících, abych mohl přeložit jeho článek do vietnamštiny pro náš studentský samizdat. Jako romantici básní o lásce: „co se těžko najde, na to se těžko zapomene“.

Jak jsem pochopil tentokrát Motýlí efekt od pana básníka Havla? Mlhavě jako poezie nám vysvětlil, že svět je komplexně a záhadně propojený a mávání jednoho malého motýlka v nějakém koutu světa může vyvolat tropickou bouři jinde na světě. Svět už není bipolární jako černobílá televize a máme se chovat ke všemu pokorně a ne z pozice vítěze nebo z pozice síly. No jo, kdyby západní politici mu tenkrát nejenom zatleskali, ale také poslouchali, tak jako cizinec už nemusím se učit ten složitý český kondicionál jako kdyby, kdybych, kdybychom, kdybyste,…

Vysvětlil mlhavě, tak rozumím i mlhavě, ale už jasněji nyní vysvětlím svým dětem. Pán už je na nebi, může mě i potrestat, pokud to vykládám špatně, ale věřím, že za mou snahu o pochopení a snahu cizince o český vtip mě trestat nebude.

Jsem programátor, proto všechno musím jasně definovat. I současný stav svého vyznání také potřeba definovat: ve světě zdánlivě jasných definicí jsem pohan, který nejvíc miluje proroka Krista, protože Pán by mi nezakázal zbožňovat dobré české pivo, rád poslouchám Buddhovo učení, protože sice říkal, že život je moře utrpení, ale za normálních okolností mě po smrti hned nepošlou do pekla, doufám, že mám možnost ještě po smrti se vrátit do hospody, ačkoliv vím, že pivo není spasitel, ale nikam nespěchám, protože nirvána nebo ráj má být teď nikoliv slibná budoucnost. To je docela složité definovat vyznání pohana, každý pohan totiž přestavuje jiné pořadí svých bohů, mnozí mají ještě svého vlastního boha. Jednodušší pro programátora je definovat svůj život, který je jednoduchý jako cyklus while, jež končí jen událostí exit nebo v jiném programovacím jazyce příkazem return. Ten cyklus obsahuje mnoho if-then, což je vlastně princip kauzality. Jinak jsem barevný, tak že od přírody mám barevné vnímání světa, nebojím se, že můžu vidět nějakého motýla jen černobíle bez jeho nádherné mozaiky barev.

Jako dobře připravený žák, který jde na zkoušku z matematiky, už nám v hlavě jasné definice stanoviska a můžu se vrhnout na vysvětlení teorie o motýlech. Pro programátora ten motýlí efekt se dá docela jednoduše vysvětlit, že každá zpráva poslána uživatelem internetu, lhostejně od motýla nebo od lokálních bohů, může být zesílená přes sociální sítě, kde fungují řetězové reakce, zesílené efekty se akumulují v hostingových centrech, časem se emoce mnohokrát násobí, Google, Centrum, Seznam a další pomůžou tyto zdánlivě nesouvislé události seřadit, indexovat, seskupovat, tím ještě více ten řetězový efekt zesilují. Podobně jako u výroby atomové bomby, dostatek množství akumulovaných emocí už dokáže vyvolat výbuch v podobě bouřky sociálních nebo politických nepokojů. Každodenní interakce s internetem ovlivňuje chování lidí a naopak, investice uživatelů internetu zasahují do přírody a potom ty rozsáhlé zásahy do přírody ovlivňují klimata na této planetě, tím to může vyvolávat více tropických bouří. Tak, že motýlí efekt muže fungovat přes internet. Pán básník Havel o tom už věděl před dvaceti lety, aniž měl tenkrát jasnou definici, co je internet. Proto si teď musím dát pozor na každé své mávání prstu.

Čeští dětí jsou zvyklí dát zdánlivě nesouvislé události do jednoho logického procesu. Pro českého Honzíka motýlí efekt je asi dávno jasný.

Byl jeden domeček,
v domečku stoleček,
na stolečku vodička,…

Moje dcera mi jednoduše zopakovala celou řetězovou reakci, která se děje každodenně v její třídě.

- Honzo, nekřič
- Ty taky nekřič
- Luci, ty to nekomentuj
- Ty to také komentuješ
- Ty to také komentuješ
- …
- Stop. Tedˇ se učíme.

Už paní učitelka musela také zvýšit hlas, aby zastavila lavinu těch spontánně řetězových reakcí. Na sociálních sítích žádná paní učitelka není, a nikdo tyto řetězové reakce nedokáže zastavit. Hněv, zlost třeba od komára, by mohla být přenesena bodnutím na miminko, miminko plakalo, maminka se hněvala na tatínka, tatínek říkal, že za to nemůže, maminka oplatila, „ty jsi nedal pozor, za to může ten tvůj Facebook“… a pak tatínek pomstil Facebooku, bouchnul do klávesnic, nadával náhodně někoho dalšího třeba toho, co teď opěvuje nějakého jeho známého zrádce či známého blba…Jiný uživatel si toho všimnul a kliknul na Like. Druhý si původně bezvýznamnou událost také všimnul, další Like, a další, a další… Z jednoho kliknutí myši Like může vyvolat další Like a nakonec výsledek celého procesu může být nějaká sociální bouřka třeba v Alžírsku nebo v Londýnských ulicích.

Dospělí nejsou o nic lepší než děti, co se tyče potřeby někam spustit svou přebytečnou energii, která bývá generována svým nad-konzumem. V mnoha „diskusích“ o obsahu není ani věta, lidé prostě potřebují někam spustit svou bio-energii, kterou nechtějí energetické distribuční společnosti pustit do svých sítí, tak jednodušší pustí do internetového sítě. Jeden předává druhému přebytek své energie. Druhý má také přebytek, tak vrátí ještě větší množství energie. Pokud někdo nesouhlasí se zákonem zachování energie vzájemného ponižování, tahají pak své bohy do internetu, aby své problémy řešili. Stoupenci jednoho boha ponižují boha jiných a obráceně. Kromě toho, že internet je užitečný informační kanál, který spojují lidi, lidské mozky a lidské srdce, bohužel internet je i nejrychlejší a nejrozsáhlejší kanalizace, jakou kdysi lidstvo stavělo, aby spojilo nepoužité energie všech národů .

Když se musí někdo léčit a nesmí si dat pivko, lékař určitě doporučuje, lepší si dát teplý čaj. Internet ne.

Očkování proti ponížení

Dřív, než pustím své děti do internetu, musím je očkovat, aby používali internet zdravě, aby zbytečně nereagovali na nějaké urážky. Ten virus vzájemného ponižování je nebezpečný, to zničí náš zdravý rozum a rozděluje lidské srdce. Jednou jsme někoho urazili třeba jen nevědomě, slovo už je v kanálu a nedá se vzít zpět.

Nerad vzpomínám, na události na začátku 90. let, kdy mě skini skrčili v metru. Ta fyzická bolest byla jen nepatrná ve srovnání se duševním zraněním. Ten zraněný se může potom chovat nenávistivě ke všem lidem kolem. Na světě přibylo případů, kdy ponížení sáhli na zbraň a ukázali ostatním, v čem jsou výjimeční. Rasové ponížení je jen jeden typ ponížení, mluví se o něm nejvíc, protože je evidentní, ale jsou i jiné způsoby ponížení jako silnější fyzicky ponižují slabší, nové lepší bouráky na dálnicích ponižují staré škodovky, svět showbiz ponižuje zhaslé hvězdy, bezohlední zaměstnavatelé ponižují své neproduktivní zaměstnance, ale jsou i obrácené případy, kdy někdo neoprávněně nadává někoho jiného do rasisty. I papež určitě hodně trpěl těmi rány pod pas. Letos o Vánocích bylo vědět, jak byl tento dědek už hodně vyčerpaný těmi útoky od liberálně povýšených intelektuálů.

Dosud jsem nevěděl, že existuje nějaký vakcín proti vzájemnému ponižování. Třeba výrobci léků na to přijdou, a budeme mít povinné očkování, přednost by měli mít nejdřív veřejní činitelé jako politici, aby nefackovali lidi na ulicích, pak policisté,… ale pozor vojáci ne. Vojáci už mají domluvené jiné přebytečné vakcíny, jinak vojáci potřebují pozitivní šikanování, aby zvyšovali svou akceschopnost, v tomhle směru soudruzi svou dobu už daleko předběhli.

Vidím, že někteří mí kolegové ze Sri Lanky, Indie, Malajsie i Američané asijského původu přijeli do Prahy pracovat, nebyli na zdejší chladné počasí připraveni a potom byli někdy nakaženi tímto virem, potom mají blbou smíšenou náladu ze krásné Prahy. Tito lidé by měli dostat také očkování. Než budeme mít v průmyslové výrobě tento vakcín, napíšu vám několik receptů na domácí léčivo, které fungují docela dobře na mě.

Svíčková. Díky svíčkové od svého českého táty už jsem na rasové ponížení připravený. Někdy na veřejnosti dostávám od nějakého spoluobčana rasistické poznámky, ale necítím už k jiným spoluobčanům žádnou nenávist, protože vím, že ten co mi vařil svíčkovou, byl Čech. Za skutky svých krajanů trpěl ještě víc. Když byl naživu, trpěl třeba za činnosti svých občanů v Rakouských supermarketech. Za to vůbec nemohl nic dělat. Ale trpěl, protože se narodil v první republice a být Čechem pro tuto generaci, znamenalo ještě víc. Jeden můj bývalý kolega mi říkal, že podle svíčkové se pozná úroveň české restaurace. Tak, že mám připravenou kontrolní otázku pro případného nápadníka: umíte dělat také dobrou svíčkovou? Lidé, co umí dělat ty nejlepší české svíčkové, už odcházeli nebo právě teď odcházejí.

Koláč. Sousedka během epidemie upekla koláč. Zeptala se mě, jestli to lidé nepřeháněli? Neví co je internet či Facebook. Proto její koláč je stále tak dobrý. Už vím, od koho asi měl ten Krtek koláč, když šel se svým batůžkem na výlet. Ta roztomilá postavička by odpověděla na všechny útoky „ach jo“ a šla dále „tam“ „tam“ do svého království zájmů, kde je sám sebou i svým pánem. Vaření, kutil, zahrada, hudba, meditace, modlitba, umění, literatura… jít dále za svým cílem, najít krásy ve své práci a ve svém koníčku, pak už je nám lhostejné, zda někde někdo někoho navzájem fackami vychovávají.

Pivo. Tohle vřele doporučuji cizincům. České pivo znamená i český smysl pro humor. Mám rád vtipy a ne takové vtipy typu paměti jen pro čtení CD-ROM, tyhle vtipy jsou moc technické, proto jsou jen pro čtení. Jiný zdravý smysl pro humor jsou jako úsměvy Václava Havla, když už odcházel nebo úsměvy a srandičky Jágra, když nestřílel góly. To jsou úsměvy zdravých duší. Tihle čeští velikáni berou věci sportovně, s nadhledem a s humorem. Proč doporučuji cizincům jen mužské české úsměvy a ne úsměvy těch krásných českých modelek. Nepřeji už teplejší planetu? Ne, vůbec mi nevadí teplejší a veselejší planeta, ale nyní v zimě mám radši sníh a lyžování. České modelky jsou sice top na světě, ale jeden kolega ze Slovenska by s velkou hrdostí tvrdil, že Slovenky jsou ještě krásnější. Má určitě svou pravdu. Všechny ženské úsměvy jsou krásné. Jen ti chlapi, co spolu chodí na pivo mají trochu jiné specifické humory, a ty humory fungovaly dobře proti ponižování už za císaře pána, za komoušů až dodnes. Tak jeden vtip pro cizince na úvod do českého pravopisu: jaký je rozdíl mezi českým Honzíkem a českým honzíkem? Žádný, čte se to stejně, ale píše se to jinak, český Honzík se všemu směje, ale nikoho neponižuje, český honzík všechny ponižuje ale nikdo se nesměje.

Kousky z lámaného chleba. To jsem dostal jednou na mši a podle mě to funguje nejlíp. Ale recept na to musí dát knězi. Pro mě byl Kritus jako Bůh ponížených. Nejvyšší nebo nejnižší? To už myslí ten, kdo ho chce ponížit, ne on. Utrpěl, abychom se mohli radovat. Pochopit jeho skutky znamená najít v něm útěchu, útěcha pro všechny zraněné srdce z jakýchkoliv důvodů. Jsem pohan, ale modlitby k němu asi také fungovaly, třeba jen psychicky, ale to nevadí, že ho nepotkám osobně, je to lepší než chodit k psychiatrovi. Modlitba je ekonomicky výhodná, bez poplatků a bez jakýchkoliv dalších skrytých nákladů.

Tak to jsou látky, které mohou výrobci léků použít na vytvoření vakcína proti virům vzájemnému ponižování. Jsou to samé české výrobky, nejsou zatím drahé, ale až se vyrobí vakcíny pro celý svět, česká piva budou ještě dražší. Nezlobte se, že jsem prozradil světu české státní tajemství.

Záchrana slabých seniorů

Někteří advokáti stínů se už vrátili kvůli nějakému stoletému starému dluhu. To je jen začátek. Přijdou další a další žaloby. Odkud přichází? Ze stínů z minulosti. Jakoby nějaké stíny už vědí, že morální autority českého národa odchází se svou seniorskou generací, je čas se vrátit pro staré účty. Advokáti stínů jsou připraveni rozpoutat další války tentokrát na soudních bitvách. Je jim lhostejné, že to zatěžuje kasu jakého státu a tím chudí lidé více trpí. Na těchto bitvách mají připravené advokátní kanceláře vyspělých zemí velký náskok, mají dlouholetou zkušenost a ještě k tomu dobře placené domácí špičky, mohou vyhrát proto mnoho dalších tribun vůči novým demokratickým státům, tím svým způsobem také ponižují občany nových demokratických států.

A kdo bude největším obětem těchto dalších bitev? Ti, co už byli mnohokrát zraněni, jsou to dnešní senioři. Další rány do jejich srdcí by mohly znamenat předčasný odchod k Bohu. Mnozí ale nevědí kam, protože boží řád z první republiky už zničila první světová válka a komunismus. Přesto, že jsem cizincem, vidím, cítím, že senioři v této zemi moc trpí.

Viděl jsem třeba v supermarketu starou babičku, která nepochopila, proč nedostala slevu na nějaký levný sýr. Prodavačka ji neochotně odpověděla, že ten leták, co přinesla, je už starý, akční kampaň už neplatí. Neochotné služby a chytré marketingové triky také ponižují nepozorné kupující. Nevíme, zda babička večer nebude mít ještě trpký pocit, když naučí vnoučatům říkadla: „Vařila myšička kašičku…”, “tomu dala, tomu nic, tomu málo, tomu víc”, přitom někdo někde “se napapal”. Pěkné české písničky se dají pochopit a zpívat úplně jinak. Třeba písničku „starý pecař není doma“ už zpívali vesele veřejně lidé s připraveným kladivem.

Jeden nový článek v jednom deníku napsal, že návod k blahobytu seniorů ve Švýcarsku je šetřit. Zdá se mi, že tento článek byl zbytečně dlouhý. Češi jsou šetrný národ. Z malých penzí, co má moje sousedka, dokázala celý rok šetřit nejenom na Vánoce, aby mohla nějaké blbosti svým vnoučatům koupit, ale k tomu ještě tisícovky pro vnuky. I u nás ve Vietnamu, starší lidé mají také pocit, že pokud nemají co dětem dát, nebudou respektováni. Komunismus zničil osobní vlastnictví a nyní mnozí senioři nemají, co vnoučatům materiálně nabídnout. Cítí se opuštění. Pokud někdo má nějaký vlastní byt nebo chátrající barák, tak zase mají pocit, že vlastní děti čekají, aby brzo odešli. Cítí se přebyteční. To jsou jen pocity přecitlivělých duší, děti je mají přece rádi. Jako všude jinde i u nás ve Vietnamu. Je to problém globalizace. Kdy mladí se honí za novými zážitky, za novými bohy a nemají nic společného s bohy těch babiček a dědečků. Nechodí spolu do kostele. Ale v Česku ten pocit je víc cítit, protože starší lidé se dívají na televizi a tam už je svět pro mladé, silné a hezké, jinak škrty, škrty a rvačky. Kéž by byl nějaký solidní televizní kanál pro seniory, abychom mohli seniorům decentně vyjádřit, že přebyteční nejsou, stále mají, co vnoučatům nabídnout, pokud ne materiálně tak morálně, a hlavně svou lásku, mír a moudrost stáří.

Můj český táta říkal, že člověk dostane ke hrobu to, co v životě rozdával. Bývalý prezident Václav Havel také dostal od národa a světa úctu a lásku, za to, co v životě rozdával. Český národ znovu světu ukázal, jak je velice kultivovaný národ. Lidé znovu stali vedle sebe, semkli k sobě bez umělého nepřítele lidu. Ale ti panové státnici, co přijeli na pohřeb prezidenta, by si nedokázali představit, že mnozí čeští důchodci už nemají co šetřit, nemají ani na svůj pohřeb, na své poslední důstojné rozloučení. Tomu jsem ani nevěřil, že je to pravda. Ale to byl fakt, co jsem viděl ve slzách babičky, mé sousedky, když zarmoutila, kde si půjčit peníze na pohřeb svého manžela. Dědek byl velice hodný pán. Přitom jsou to hrdí lidé, spořiví, a zvyklí ostatním rozdávat nějaké dobroty, jablka, koláče, prostě svou lásku. Byl jsem z toho smutný až k pláči. Souhlasím, že porodné není potřebné, protože kdo chce porodit dítě musí bojovat, aby svým dětem zajistil důstojnou budoucnost. Ale prý už škrtali pohřebné? Měli by zvýšit, ne? To přece není křesťanské. Ironicky říkám, že zákonodárci trefili vedle, my parazitní cizinci ještě neumřeme, tyto škrty míří přímo na české babičky a dědečky, co vybudovali tuto zemi. Kolik z toho šetříme do státní pokladny? Škrty by měly být nástrojem ale ne cílem. Bohužel, těmi škrty nezabráníme seniorům odcházet k Bohu, ale takové škrty spíš ponižují důstojný život zbylých seniorů. Myslím si, že pohřebné pro seniory by měly být dostatečné, aby lidé měli šanci se sejít a vyjádřit své díky každému obyčejnému občanovi, za to, co v životě přátelům a tomuto státu rozdával.

Co se tyče duchovního života seniorů tak jsou jiné problémy a úroveň služby také není mnohem lepší. Na venkově je mnoho chátrajících kostelů. Ve městech jsou drahé vstupenky do Božích chrámů, jež jsou dostupné spíš pro zahraniční turisty. Někde se čeští senioři mohou podívat na Boží utrpení zdarma, ale musejí hrát na věřící. To by nechtěl žádný věřící nebo hledající „ateista“ v zemi Husitské tradice. Důsledkem toho a jiných faktorů je paradox, že Česko je země mnoha krásných ale opuštěných božích chrámů. Podle nové statistiky ubývá počet věřících, znamená, že Kristus Pán Evropu opouští. V mém rodném městečku chudí věřící začali stavět nový kostel na půdě kdysi vybombardovaného kostele. Tam křesťané musí bojovat o každý ukradený metr pozemku. Tady je tolik nevyužitých prostorů těch Božích chrámů. Pane, neopouštějte Evropu. Vždy tady byla Vaše největší sláva. Bez Božího požehnání a víry obyčejných Evropanů, Evropa by nebyla Evropou. Čeští senioři mají hodně zkušeností s multikulturismem z první republiky, dobrých i špatných. Zeptejme se Krtečka. Ten nám hodně poví. Ale Brusel by musel za jeho knowhow zlepšit duchovní život českých seniorů.


Modlitba k prezidentovi

Máme demokracii, v poslední době dokonce i přímou demokracii. Proč nepíšu dopis přímo Ježíškovi, aby řešil moje zneklidnění? Ne, radši ne. I papež také modlí, aby se k nám pan Bůh vrátil. Protestanti mě naučili, že Svatý Duch je všude a stále žije s námi, ale také nevím, jak se na něho osobně obrátit. Jsem pohan, hledající ateista a jeden Tibetský buddhistický mnich nás zase poučil, že máme si dávat pozor na komunikaci s duchy, protože nějaký zlý a lokální duch může nás klamat, podvádět, diktovat vše, co máme dělat a pak jménem svého dobrého boha nevědomě spácháme zločiny. Racionálně, vím určitě, že prezident je hlavou státu. Modlíme se k němu. Prezident by mohl slabším občanům pomoci.

Na rozdíl od dopisu, který je především adresovaný jen příjemci, modlitba je pro mě především lék na uklidnění své možná chorobné duše, přitom je i moje naděje, že vyšší bytosti mě uslyší a svým zázrakem proměnili sen ve skutečnosti. Pak už jsem trpělivý a nebudu naštvaný, že vyšší bytosti mě neuslyší, protože moje modlitba by byla jako jeden z tisící dopisů, které děti o Vánocích posílají na Boží Dar. Modlitba je vyjádření víry, víra v postavení prezidenta, víra v demokracii, kterou stále máme a díky tomu svobodně žijeme, ale někteří politici už demonstrativně ji zaživa pohřbili při letošním svátku Den boje za svobodu a demokracii.

Následující je moje modlitba k prezidentovi. Ano, k současnému presidentovi, ne k tomu usměvavému seniorovi, co už odešel do nebe si odpočinout. Přidejte se k modlitbě tlačítkem myši, pokud chcete seniorům pomoci.

Vážený pane prezidente,

Dovolte bych Vám přál hodně zdraví a elánů k novému roku.

Svou velkou úctou obyčejného občana k hlavě státu bych chtěl vyjádřit hluboký soucit s Vámi kvůli opakovaným veřejným útokům adresovaným na Vaši osobu v posledních emotivních týdnech, poněvadž mnozí lidé kvůli svým ideálům vědomě či nevědomě Vás slovně hodně ponížili. Myslím, že jste byl z toho moc vyčerpaný.

Věřil jsem a stále věřím, že neopustíte svůj modrý ideál, ale najdete zase dostatek síly na spolupráci se svou modrou stranou, která Vás evidentně postrádá. Jen bych chtěl poprosit, abyste ve svém omezeném časovém rozvrhu před svým odcházením věnoval i tématu záchrany opuštěných a ponížených občanů, a dnes to nevíc pociťují naši vážení senioři.

Svým pohledem poněkud z jiné kulturní tradice vidím, že senioři jsou nejvzácnější poklady, co ještě zanechala první republika. Svým jen laickým pohledem na českou historii jsem zjistil, že tyto generace, kdysi byly děti první republiky, v minulém století byly pohonem úspěchů mnoha českých výtvarníků, umělců, vědců, sportovců atd. Skrz tyto výjimečné generace Čechů, vidím lepší společnost, lepší integrovanou Evropu. Znepokojuje mě ten fakt, že zlepšení života seniorů bylo často demagogicky označováno za populismus, přitom solidarita a úcta ke starým lidem byly už odedávna zakotveny v křesťanských hodnotách. Podle mého názoru, nové generace musí nést odpovědnost a platit daň za Evropskou integraci a nesmíme už mnoha nekřesťanskými škrty zatěžovat život seniorské generace, která už dost utrpěla v minulém století a po revoluci jejich život je stále dost tíživý.

Slyšel jsem Váš hlas volající o větší angažovanosti občanů, kteří nejsou lhostejní osudu této republiky, proto bych chtěl mířit svou prosbu přímo k Vám. Věřím v obrovské síle Vaše autority a rozumu, která by našla akutní řešení pro seniory, jelikož mnozí se už nemohou dočkat dalších voleb, aby mír a moudrost stáří byly sametově předány dalším generacím. Moc Vám děkuji za čtení modlitby obyčejného občana.

Králi na nebi, požehnejte nám republiku. Ať žije postavení demokratického prezidenta.

Ať v roce 2012 přibude spoluobčanům hodně úsměvů.

Amen :-)

Minh Nguyen