Při pohledu z okna mě napadá, že některá z prohlášení ekologických aktivistů jsou namířena proti všem obyvatelům ČR, proti její ekonomice a konkurenceschopnosti. Jak jinak interpretovat jejich vystoupení vůči energetickým zdrojům?

Celou Evropu zachvátilo už před nějakou dobou šílenství okolo obnovitelných zdrojů, bohužel byly vytyčeny cíle, které jsou na hranici technologických možností a které nutí síť pracovat na pokraji jejich možností. Takovýmto příkladem jsou v poslední době tolik medializované přetoky výkonu z německých větrných elektráren přes naši elektrizační soustavu na jih Německa. Nemám nic proti nasazování obnovitelných zdrojů energie, ale tyto zdroje musí vycházet z lokality, kde jsou nainstalovány, jejich výkon by měl být navíc více méně rovnoměrně rozptýlen po celém území. Jejich masové nasazení může nakonec ohrozit zásobování průmyslu a obyvatel elektrickou energií.

S elektřinou je totiž potíž, musí být vyrobeno jen tolik, kolik je momentálně spotřebováváno, to proto, aby byly zachovány parametry sítě, napětí a frekvence. Proto musí být síť regulovaná, k tomu slouží regulační zdroje, v našich podmínkách zejména vodní a přečerpávací elektrárny, jejichž regulační výkon je dostupný v kterýkoliv moment. Tento výkon zhruba odpovídá výkyvům v průběhu dne, které jsou dány průmyslem a domácnostmi, tedy odběrem.

Pokud bude vzrůstat podíl obnovitelných zdrojů, zejména pak těch neregulovatelných, jako jsou fotovoltaika a vítr a zároveň budou uzavírány uhelné elektrárny, ať už z důvodu opotřebení, nedostatku paliva, nebo na základě politického rozhodnutí, a jejich výkon nebude nahrazen odpovídajícím zdrojem, který by pracuje v podobném režimu. (pokud by měla být produkce oxidu uhličitého minimální, muselo by se jednat o jaderné elektrárny) Pak se síť dostane do stavu, ve kterém bude nemožné ji, se současnou regulační kapacitou udržet.

Včera jsem pod blogem Temelín na orientálním bazaru od Michala Komárka narazil na komentář člověka s přezdívkou Sutech, ten v něm simuloval, podle jeho slov s nejpříznivější kombinací zdrojů, dva extrémy, léto s minimální spotřebou a maximální výrobou z OZE, vítr a slunce běžely naplno, výkon dosahoval k 18 500MW, zatímco spotřeba byla 7 500MW. I když použil všechny dostupné zdroje k regulaci, výroba vysoce převyšovala poptávku. To stejné udělal i pro zimní den, kdy bylo pod mrakem a nefoukalo, výroba byla hluboko pod poptávkou, která byla 11 500MW.

Aby nedocházelo v těchto extrémních případech ke kolapsům elektrizační soustavy, musí být k dispozici nějaká opatření, která tomu zabrání. Nebudeme uvažovat s možností importu a exportu, budeme počítat, že na podobné modely přešly i okolní státy. Letní opatření je jednouché, část zdrojů odpojíme, jenže energie může začít chybět už ten samí den večer, navíc je otázka, jestli by se stihly za krátkou dobu maximálního výkonu načerpat dostatečné zásoby do horních nádrží, počítejme že ano. V zimním období by byla jakákoliv akumulace v přečerpávacích elektrárnách nemožná, jelikož by nebyly přebytky.

Jedním řešením by bylo zapojení jaderných elektráren do energetického mixu, jenže to je v očích „ekologů“ něco jako smrtelný hřích, problém by byl, ostatně jako u všech parních elektráren, že nejdou odstavit a nahodit během minut, držení těchto točivých rezerv by vedlo k plýtvání energií, což je další ekologický smrtelný hřích.

Dalším řešením by bylo letní „přebytečnou“ elektřinu uložit ve formě například vodíku, který by se v období nedostatku energie spaloval, nedocházelo by tak k produkci obávaného oxidu uhličitého, nebo by bylo možné, na Islandu se tato technologie bude brzy testovat, ji využít k výrobě kapalného paliva -metanolu-, z CO2 a vodíku, toto palivo se pak dá použít v běžných spalovacích motorech.

Někdy mi připadá, že „ekologové“ znají jen čtyři myšlenky: Jaderná energie je špatná. Musíme snížit spotřebu. OZE jsou jediná cesta. Člověk je škůdce planety. Tyto se jim stali mantrami a o jejich pravdivosti nejsou ochotni (menšina ano) diskutovat.

Jak jsem již zmínil výše, nemám nic proti obnovitelným zdrojům energie, které vychází z místních podmínek, ať je využívána energie vody v elektrárnách na místech, kde se její energie využívala po staletí, ať je v zemědělských regionech využíváno bioplynu a biomasy, dokonce i sluneční a větrná energie má své místo, ale nikoliv jako primární zdroj.

Proto by, podle mého názoru, měl být do budoucna kladen důraz na výstavbu nových průtočných jezových elektráren a na modernizaci současných tak, aby bylo získáno z toku maximum energie. Fotovoltaika by měla být podporována pouze v instalacích na střechách budov. V podpoře biomasy by se stát měl zaměřit zejména na podporu plodin, které jsou využitelné, jak pro výrobu proudu, tak pro vytápění, tedy ne těch, které musí být zpracovány v bioplynových stanicích, při výběru podporovaných plodin musí být taktéž přihlédnuto k tomu, jak jejich pěstování ovlivňuje krajinu. Do doby, než bude dosaženo pokroku v získávání energie v bezpečnější bezemisní formě, neměly bychom se vzdávat jaderné energetiky, mělo by dojít k útlumu produkce elektřiny z uhlí v návaznosti na výstavbu nových reaktorů. Vhodné by také bylo, aby byl proveden geologický průzkum, aby byla zjištěna případná vhodná místa pro výstavbu geotermálních elektráren s technologií HDR (Hot Dry Rocks). Také se musí počítat se stavbou nových regulačních zdrojů, jako jsou přečerpávací elektrárny, samozřejmě by se jednalo o zařízení spíše podobná tomu u Černého jezera a ne tomu na Dalešické přehradě.

Karel Schweitzer