V době, kdy jsem navštěvoval osmitřídní reálné gymnasium v Brně, jsme měli povinnou latinu od tercie do oktávy, tedy pět let od třetí do osmé třídy. Latina byl jeden z mých maturitních předmětů. Latinářka tehdy pevně zastávala místo v mém pořadí autorit, hned za mojí matkou. Jak to dnes běží s vyučováním latiny na středních školách v republice nevím, žiji v Austrálii, do střední školy zde chodily moje děti a vnučka – bez latiny. Myslím si, že o mnoho přišly.

Každý večer sedím před obrazovkou, půl hodiny před zprávami sleduji soutěž jednoho melbournského televizního kanálu. Nebudu vypisovat podrobnosti, jen to, že denně je možné vyhrát až milion australských dolarů, tedy něco přes 17 milionů Kč. Soutěž běží několik let, prozatím se k této výhře nikdo neprobojoval, kolem dvaceti výherců, kteří dostali na místě $ 250 tisíc, většinou se účastníci radují s mnohem menšími cenami, pokud vůbec. Ale za zodpovězení několika otázek, někdy i jedné, dostat deset tisíc dolarů, to bych si přál i já.

Moderátor uvede ke každé otázce z nejrůznějších oborů (starověká, středověká i moderní historie, geografie, společnost, literatura, kinematografie, hudba, přírodní vědy apod.) čtyři možné odpovědi a soutěžící musí určit tu správnou. Včera večer 250 tisíc vyhrála mladá žena, odpověděla správně na posledních sedm otázek z patnácti. Přiznala se, že odpovědi určila naslepo, vůbec nevěděla, o co jde. V rozhodující otázce šlo o určení správné odpovědi mezi čtyřmi anglickými přídavnými jmény, která byla bůhví před kolika staletími převzata z latinského výrazu. Pro mne byla otázka snadná, pět roků jsem se učil latinsky.

Těchto pět roků nebylo marných. Nemám na mysli hádankovou soutěž. Nauka o tvaru a stavbě organismu, lékařská i veterinární anatomie a diagnostika převzaly latinská názvosloví. Právnická literatura se hemží latinskými výrazy. Tak podobně astronomie. Staré nápisy na hrobkách nebo na zvonech jsou latinské a to již ani nemluvím o středověkém evropském písemnictví. Od latinského lex, zákon, vznikly všeobecně srozumitelné výrazy legitimní, legitimace, legitimujte se, legální i nelegální a možná ještě více slov, která jsou uvedena v slovnících jazyka českého.

V mé době každý český středoškolák uměl recitovat alespoň začátek Ovidiových Proměn nebo Ars amatoria, Umění milovati, z prvního století před naším letopočtem. Jistě znáte Caesarovo úsloví Veni, vidi, vici (přišel jsem, uviděl jsem, zvítězil jsem) nebo Ciceronův politický spis De re publica. Mrtvý jazyk? Vždyť latina je stále s námi! I když latinský jazyk římsko-katolických mší byl v roce 1965 nahrazen tak, aby byl srozumitelnější. Češtinou, angličtinou a bůhví kolika dalšími jazyky. Stal se můj v Brně vydaný univerzitní diplom neplatný, protože je latinský? Tuto verzi pokládám za výhodnou. Nebo to tak není a obstarání úředního překladu z latiny do angličtiny je v Austrálii obtížnější než například překlad z češtiny? Anamnéza latinského jazyka? Na střední škole, kterou v Melbourne navštěvovala moje vnučka, vyučování latiny nebylo, z cizích jazyků si v této škole si studenti mohou vybrat mezi němčinou, franštinou, italštinou, mandarínskou čínštinou, japonštinou a jazyky Thajska a Indonésie, v jejím ročníku bylo devět paralelních tříd po dvaceti pěti žácích. Je pravda, na českých gymnáziích se latině neučilo a snad neučí jako komunikativnímu jazyku, moje zkušenost říká, že šlo či jde o základy mnoha jazyků, kulturního dědictví a východisko k různým vědeckým oborům. A také jako pomůcka k televizní výhře jednoho milionu dolarů. Ani to však neodolá odklonu od minulých s latinou sympatizujících století. Je to následek ideologií, které judeo-křesťanskou kulturu a klasické vzdělání ignorovaly.

Latina byla dorozumívacím prostředkem vzdělanců středověké Evropy, arabština tento úkol zastávala v zemích islámu. Jak je to v moderním světě? Císařové i generalissimové se pokoušeli svůj jazyk prosadit jako světový. Nepovedlo se, tak jako s dobře míněnými umělými jazyky. Včetně esperanta? Má svoje vyznavače po celém světě. Před časem u nás zvonil telefon, volal předseda australské asociace esperantistů. Dostal dotaz z České republiky, zda může zjistit moji poštovní adresu, žadatel znal pouze moje jméno, které předseda obtížně vyhledal po prohlížení mnoha telefonních seznamů. Zájemce byl můj univerzitní kolega, narazil na moje jméno na blogu Aktuálně a chtěl navázat spojení. Od té doby si dopisujeme, nemá internet, a navzájem se obohacujeme informacemi z míst, kde nyní žijeme.

V současné době se ale na pole jazykové mezinárodní komunikace dere angličtina. Na jak dlouho? Její lingvistická agresivita nebo podle mého názoru spíše vyjadřovací lenost místního obyvatelstva má silnou projekci i v češtině. Pokouším se sledovat, i když na dálku, jak moji mateřštinu deformují sdělovací prostředky České republiky. I pro ty, kteří žijí mimo vlast, krajanské časopisy přejímají tato znetvoření. Možná se mýlím a přijímání cizích slov se nazývá přirozeně zákonitým vývojem. Pro mne je i 48 let po rozloučení s domovem angličtina druhým jazykem, čeština prvním. K mé lítosti i se všemi soudobými znetvořeninami.

Zapsal jsem si desítky zmrzačených slov, o kterých se praví, že představují nevyhnutelný vývoj českého jazyka. Dnes jsem narazil na informaci, že „geocashing se vyznamenal kaší“. Nejprve jsem si myslel, že jde o počeštění anglického výrazu cash, peněžní hotovost. Hrálo to ale falešnou notou, jde o odvozeninu výrazu „cache“. Slovník mi napovídá, že jde o skrytou schránku. Pochopil jsem, že jde o zmodernizovanou honbu za pokladem, jak se pěstovala na skautských táborech. Rozdíl je v tom, že jsme kdysi pátrali po pokladu s mapou v ruce a pomocí všelijakých značek umístěných na trase skautským vedoucím. Dnes se hledá přes družici v soustavě globálního polohovacího systému, pomocí lokátoru umožňuje nález hledané „kešky“, toto slovo přebírám s nechutí z mediálních zpráv proudících z České republiky. Nikoliv z ufa, létajícího talíře, u kterého nelze zjistit totožnost.

Jiné pražské noviny mne znechutily znetvořeninou „coming-outy homosexuálů“. Někdy mám obavu, že naše mateřština doma zmizí úplně. Nikoliv mimo republiku, o to se nákladně stará Senát a Ministerstvo zahraničních věcí. Uvažuji, zda těmto úřadům podporujícím náš rodný jazyk je lhostejné, že nedávno vytvořený vnitrostátní potravinový řetězec, který vznikl v Brně, hrdě nese název MY FOOD. Australané hovorově vyjádří nejapnost souslovím MY FOOT.

Miloš Ondrášek, Melbourne