V srpnu 1968 jsem se podílel na natáčení filmu o českých hradech a zámcích jako pilot. Začali jsme v západních Čechách a měli jsme skončit na východním Slovensku. A nakonec bylo všechno jinak.

20. srpna jsme dokončili natáčení zámku Velké Losiny v Jeseníkách a ještě ten večer jsme v 21,30 hod., již za tmy, přistáli v Brně. Druhý den, 21. srpna jsme měli naplánované natáčení hradu Bítov před úsvitem na Vranovské přehradě. Jelikož se to nacházelo tehdy v pohraničním pásmu, musel jsem neprodleně vyřídit formality pro vstup do do pásma.

A zde nastaly první problémy. Dispečer řízení letovho provozu sdělil, že má nějaké potíže v komunikaci s ústřední leteckou dispečerskou službou, ale slíbil, že to přes noc vyřídí tak, abych mohl ještě před úsvitem odstartovat. Tedy odjeli jsme se ubytovat do hotelu Continental.

Ráno 21. srpna ve 3 hodiny jsem volal na řídící věž letiště, jestli mám pohraniční pásmo povolené, ale dostal jsem odpověď, že všechny lety jsou zrušeny. Za chvíli přiběhl vzrušený režisér, že podle zpráv z rozhlasu jsme obsazeni. Vyběhli jsme na balkon, vůkol bylo ticho a nic nenasvědčovalo, že se něco děje. Nastalo svítání a na východní obloze se objevil řetízek černých černých bodů. Doběhli jsme pro dalekohled a hned nám bylo jasné o co jde. Režisér odběhl pro kameru, nabil film Easman Color a zvolal: 'tohle mně přeci produkční musí odpustit' a z ptačí perspektivy (bydleli jsme v nejvyšším patře hotelu Continental) celý průběh okupace s transfokátorem nafilmoval místo poetických záběrů na Vranovské přehradě.

Brzy jsem poznal, že to jsou dopravní letouny AN-12, které neletěly v klasických sestavách roje, ale v hádku za sebou. Vedoucí letoun provedl sestup na přistání, ostatní zůstali na vyčkávací smyčce a postupně začaly provádět sestup a přistání, které již ze země řídil vedoucí letoun. Přistálo kolem 40 nákladních letounů.

Asi za hodinu začala do města vjíždět vojenská vozidla, která byla vyložena z transportních letounů. Vyrazili jsme do města a všechno točili a tak vznikl profesionální dokumentární film o tom, jak probíhala okupace Brna od samého začátku. Pokusili jsme se naším servisním autem dostat na letiště, ale k našemu letadlu jsme se nedostali, letiště bylo obsazené cizím vojskem.

Nic nebylo ponecháno náhodě, ke slovu se dostala pátá kolona, která měla zajišťovat klíčová místa jako film, rozhlas, televize, tisk aj. Jedním z objektů jsme byli i my. Pokusili jsme se odjet autem do Prahy, telefonické spojení s Prahou jsme neměli. Při výjezdu z Brna jsme se však dostali pod palbu sovětských kulometů, tak jsme se se štěstím vrátili zpět. Během dalšího pobytu se na nás přilepili slídilové a to už nás znepokojilo. Další noc jsme přespali v hotelu Continental, ráno 22.srpna jsme zjistili, že auto máme vykradené, z auta zmizely filmové kazety, auto nebylo příliš poškozené.

Měli ale smůlu, protože v kazetách byl nepoužitý film a veškerý natočený materiál jsme měli s sebou v hotelu. Z Brna jsme se nemohli dostat a v Continetalu to nebylo bezpečné, proto jsme se přesunuli do skromnějšího hotelu Slovan, kde jsme mohli ukrýt i auto a tam jsme prožili další noc. Následující den jsem se od filmařů oddělil a se svým technikem se nám podařilo s jistými potížení po celodenní jízdě dorazit do Prahy, filmaři v Brně zůstali.

Tak končí moje vzpomínka na Brno 21.srpna 1968. Po nějaké době se telefonicky ozval režizér a inkognito mě pozval na promítnutí filmu, bylo to perfektní. Postupem času se však situace přiostřovala, StB film zabavila a režizér byl vhozen z práce. Jestli se do dneška něco zachovalo nevím, zatím se mi nepodařilo identifikovat „ty naše záběry z Brna“. StB pracovala bezchybně, nic neponechala náhodě. S natočeným filmem ani s našimi filmaři jsem se od té doby nesetkal a nevím, kam je osud zavál.

Mojmír Štěrba