Pokračujeme v interesantním seriálu popisujícím zdánlivě neuchopitelnou odnož evolučního vývoje člověka - HOMO INTERNETUS. Jak v minulém blogu velmi trefně vystihl v diskuzi Terry, je zcela patrné, že se zde střetávají praví, leví, fialoví a nečiní jim žádný problém se uvolnit.

Autorem dnešního textu je VLK a já mu za promptní a velmi ochotné zhoštění se nelehké úlohy po Pepovi Řepovi děkuji.

Resumé :
1. Tohle je o tobě, online diskutére I. – autor SUCHÁNEK ZDE

2. Tohle je o tobě, online diskutére II. – autor PEPA ŘEPA ZDE

3. Tohle je o tobě, online diskutére III. – autor VLK (právě čtete)

4. Po nezařaditelném Pepovi a mírně levém Vlkovi mě tak napadá, že by prostor mohl dostat mírně pravý RUMCAJS, JARPOR NEBO SuP. Zkuste se někdo pánové dobrovolně přihlásit (zde v diskuzi). V případě, že by to neklaplo, použiji mezi vánocemi jeden zajímavý externí vstup.


------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SNĚHURKÁM O VOJÁCÍCH – autor VLK

Slíbil jsem, že se pokusím vyhovět Suchánkově výzvě a popsat diskutérské okolí ze svého pohledu. Pokud budu schopen se přiblížit úrovni Pepy Řepy a jeho předchozího skvělého dílka na stejné téma, zde na Čtenářově blogu , alespoň na dostřel dalekonosného děla.

Klidně přiznám, že jsem měl v duchu rozpracovanou parafrázi kdysi známé říkačky od Rangers - totiž Balíčku karet. Nakonec jsem od toho upustil a zůstanu věrný sám sobě. Bude to řízné, bez elegance a bez vtipu. A napíši to nikoliv lehkou rukou Pepy Řepy, ale svým otřískaným dvouručákem. A mám k tomu důvod.

Než jsem byl s původním materiálem nad Balíčkem karet hotov, přišel mi mejl. Od jednoho ze zdejších diskutérů. Slušného, fundovaného, s velkým přesahem. Který mimo diskusní příspěvky napsal kouzelný blog do blogu Čtenářova. Měl velký ohlas. Že končí. Definitivně. A nebude nejen sem psát, ale také ani číst. Neb udělal chybu – zveřejnil svůj mail. Takže mu tam začaly chodit „milé „ pozdravy. Ve formě - Doufám, že chcípneš. Jenom proto, že si dovolil projevit svůj názor! Za těchto okolností šla snaha o nadhled, možná vtip a lehkost okamžitě stranou. Nechám ji Pepovi. Umí s tím lépe zacházet. Já si totiž myslím, že podobné věci se musí řešit radikálně.

Proto i moje rozdělení je radikální.

MILÉ SNĚHURKY
Začnu vámi. Ano, Pepa má pravdu. Stojíte nad námi. Nikoliv proto, že jsme jen trpaslíky, tak to nevidím, ale proto, že nejste takové, jak nás vidím. Mužský prostě nechodí na blogy, aby odprezentoval svůj názor, nebo jen výjimečně. On sem chodí utkat se. A pokud možno vyhrát. Podívejme se koho tady můžete vidět.

ŠERMÍŘI
Jsou dokonalí. Jak lidsky, tak znalostně, tak technicky. Znají všechny možné finty a každý z nich má svůj speciální bod, kterým bezpečně umrtví svého protivníka. Mají ovšem svoje zásady a umí být nad věcí. Bojují, jak říká jeden z nich, totiž pan Stejskal, jen do první krve. Je li souboj ostřejší, zdvihnou svůj klobouk, odzdraví soupeře, zastrčí svůj tenký rapír do pochvy, dají ruce v bok a skončí svůj souboj. Nicméně většinou vítězí, ještě než se tak stane. Protože jsou dokonalí. Jednoho z nich už jsem jmenoval. Přidám další dva - přírodovědec, Pepa Řepa. Jako typologii. Je jich tu jen málo. Ale jsou.

RYTÍŘI
Velmi vzácný druh! Jsou stejně zdatní jako šermíři. Schází jim občas, řekněme - jejich ekvilibristika se zbraní. A nepoužívají ani tenký rapír. Dávají přednost poctivé zbrani, protože také nekončí s první krví. Když se rozhodnou jít do bitvy, zůstávají v ní. Na co ovšem dbají naprosto zásadně, je rytířské chování - a čistý erb. Ten je pro ně nade vše.

Končí, když se bitva stane válkou. Se vším všudy. Protože se jim příčí. Typologie rytířů? VK –Can nebo Tupelo, chcete-li. Ale je jich tady daleko více.

Podkategorií Rytířů jsou Panoši.
To jsou ti, co ctí stejné zásady jako Rytíři a brzy rytíři budou. Jen jim buď ještě schází určitá dokonalost se zbraní – když přeskočili k Rytířům z kategorie Bojovník - nebo životní zkušenost. Viď třebaKarle. A také o tobě je řeč, Tome!

VÁLEČNÍCI
Jsme na tom technicky většinou stejně dobře jako šermíři, jen jejich elegance a nadhled nám schází. Proč to nepřiznat. A nezaostáváme ani za Rytíři v ničem. Jen neuhýbáme, ani před totální válkou a nevadí nám spálená země. Naše erby jsou často pochroumané a omlácené, protože hlavně chceme vyhrát. Ale i tak je mez, kde končíme a kde už prostě nechceme vyhrát. Například tehdy, když se některá ze Sněhurek vydá na válečnou stezku. Na druhé straně, na rozdíl od Rytířů neumíme odpouštět. A většinou bychom neodpustili, ani kdybychom to uměli. Některé rány jsme chytili zezadu nebo ze zálohy. Je nutné si pamatovat ty, co je zasadili. Bude o nich ještě řeč. Je to cena za to, že své války chceme vyhrát. Nikoliv vždycky nicméně většinou.

Typologie? Nechť si každý dosadí. Je nás tu docela dost.
Jedna věc je pro nás ovšem důležitá. Totiž svoboda výběru, ve které válce chceme bojovat a proč. Ty války si vybíráme sami. Svobodně. A když si v ní vybereme stranu, zůstáváme ji - po dobu války - věrní. Což ovšem neznamená žádný závazek pro příští bitvu či válku.

BOJOVNÍCI
Těch je tu hodně. Většinou se rekrutují z těch, kteří tu nejsou dlouho, nebo chodí jen občas. Jsou rovněž svobodní. Což je kánonická podmínka. A vybírají si své strany podle uvážení. Ale většinou v téhle kategorii nezůstávají. Přesouvají se, jen co naberou dostatek zkušeností a chodí sem déle, do některé z výše uvedených kategorií. V neblahých případech do kategorií, o kterých teprve bude řeč. Typologii konkrétní vynechám. Napadá mne příliš mnoho jmen a mohlo by se stát, že bych leckomu z nich už křivdil, že už totiž patří jinam. Ale jsou ve svém boji poctiví a přímí. Mají svůj pevný žebříček hodnot a neváhají se za něj postavit. A na nich většinou stojí zdejší diskuse jako celek. Oni rozhodují o tom, co je a není správné.

LUČIŠTNÍCI
Přiznám, chtěl bych být jedním z nich. Parkrát jsem to zkoušel a nikdy nevydržel. Přijdou, přečtou, s dokonalou přesností vystřelí svůj šíp a zase se stáhnou. Žádný souboj, žádné utkání mezi šraňky. Natož bitva nebo válka. Ke škodě nás ostatních protože jsou skutečně velmi dobří. Někteří skvělí. Typologie? Zdeněk Rosenblum. Chcete li, za ty skvělé. Kdo ho zažil třeba na Zeleném, ví. o čem je řeč.

ZTRACENCI
Ti si harcují krajem, nezávisle na boji či době míru. A když něco mají, co pokládají za důležité pro ostatní, přijdou to sdělit. A nedělají si zas až tak velkou hlavu s obsahem a významem svého sdělení. Nebo snad se souvislostí s tématem... Že, pánové Car komančov, Oranžový a pár dalších?

JANIČÁŘI
Dlouho jsem rozvažoval, jak tuhle skupinu vlastně pojmenovat. Nejpříhodnější termín mi připadal - bojoví psi. Leč seznal jsem jej příliš dehonestujícím. Nicméně jejich základním poznávacím znamením je známý Pavlovovský reflex. Zazvoní zvonek, začnou slintat. Jsou orientováni naprosto jednosměrně. Jako dioda. Propouští jen jedním směrem. Uvidí nápis Pehe, Hořejší, Havel, Sobotka, Langer a už jedou. Bez jakékoliv argumentace. Že, pánové Neo, RA a řada dalších?

Vedeni jen nikoliv fakty, ale účelově upravenými fakty za vítězství té správné víry. Chyby má jen protivník. Pokud je chyba u vlastních, je to jen bagatelní záležitost nebo nepřízeň médií a tak podobně. Což neznamená, že řada Janičárů technicky nemá dokonalost Válečníků či Rytířů. Jen jejich erb na štítu není jejich. Je jejich svátostí za živa. A jsou schopni kvůli své víře vyhladit nevěřící do kořene posledního.

Specifickým druhem jsou bojoví psi osobní. Ty už nelze nazvat jinak. Ti vyrážejí do útoku, jakkoliv objeví nick, geneticky zakódovaný jako nepřátelský. Za sebe říkám, podle toho s nimi jednám. Co na ně platí jako DDT je ignorance. Nebo nekompromisní, tvrdý úder. Rovnou do čenichu.

MARODÉŘI
Tohle je hodně speciální sorta. A ještě před nedávnem tu nebyla zastoupena vůbec. Přivandrovala sem. Kdo ví odkud. Bojově technicky dokonalý typ. Zručnost šermíře, bravura Rytíře, úsilí Válečníka.

Doplněná sebestředností a přesvědčením o vlastní jedinečností. Zdejší souboje mu připadají směšné, nicotné. On nemá zapotřebí podstupovat je. Tak raději přepadává ze zálohy. Když šermíř zastrčí svůj rapír a dá ruce v bok. Když Rytíř odloží helmici, kopí a meč. Když Válečník soudí, že té války bylo dost. Pak se objeví na scéně. S gustem podřízne krk neopatrnému Bojovníkovi a rád si vyšlápne na Sněhurku, která odejde příliš daleko do pole. V tu chvíli si připadá nejspíš jako Achilles křížený s Rolandem. Nicméně není nezranitelný, jak si sám myslel, když se tady objevil, ani tak technicky dokonalý, jak si představoval. Rozumí síle a tvrdému úderu. Ty respektuje. A čím tvrdší je ten úder, tím více mu rozumí.Touží po uznání být prohlášen za nejlepšího šermíře. Není a nikdy nebude. Není dostatečný formát. Protože formát není sebestřednost. Zůstane marodérem.

ZÁŠKODNÍCI –ŽHÁŘI
Speciální kategorie. Naštěstí velmi zřídkavá. Zatím. Správně by mělo být nikoliv žháři, nýbrž lháři. Chorobně postižení vidinou výhry za každou cenu. I za cenu lži. A neodradí je ani, jsou-li při ní chyceni. V touze vyhrát jakýmkoliv prostředkem, lžou prostě znova. Jak říkám - naštěstí jde o jedince. Nicméně jsou tu a je dobré si je pamatovat.

TRAVIČI STUDNÍ
Právě tahle kategorie mne donutila opustit můj původní záměr s Balíčkem karet… Neměl jsme tam pro ně odpovídající kartu. Ono „Spodek, pane, Spodek, to je ďábel“ jsem měl totiž vyhrazeno pro Marodéra. Jenže i on je slabý odvar proti těmhle z téhle kategorie. Teď nemyslím na Mouchu nebo na Adamce, jakkoliv i oni sem tak trochu patří. Oni totiž jen s oblibou močí do proudu vody naší diskuse a našich soubojů. Což je krajně nepříjemné, nikoliv však životu nebezpečné. Tohle je o tom, co vyhnalo onoho diskutujícího, jak jsem popsal v úvodu. Nevím, který nick to byl. Nicméně soudím, že při jejich jakémkoliv výskytu u kohokoliv bychom je všichni, rukou společnou a nerozdílnou, okamžitě měli vyhubit. A je celkem jedno, jakým způsobem. Kape z nich totiž nenávist. Pokud někdo chce malý vzorek, aby věděl, co je to za typologii, nechť nahlédne například na blogy paní Paroubkové nebo Klause ml. Jsou to také ti, co je vláčí bahnem jen kvůli jejich jménu.

Ano, milé Sněhurky, s těmihle typy se tu můžete kdykoliv potkat. Proto mám prosbu. Zůstaňte prosím Sněhurkami. Tak, jak činíte většinou. A vyhněte se prosím našim válkám. Stojíte nad námi, tu hru až do konce nechte nám. Mimo jiné i proto, že pokud skutečně začnete válčit, přestáváte být Sněhurkami, ale některou z výše uvedených kategorií. Se všemi důsledky.

-------------------------------------------------------------------------------

Jan Suchánek