Zatetelí-li se nad tímto titulkem srdéčko všech pravých obránců národních hodnot proti Evropské unii, islamizaci, multikulturalismu, pozitivní diskriminaci, ngo-ismu a ekoterorismu, budou hořce zklamáni. Jde o tureckého diktátora Erdoğana. Ten je známý svojí zahraničněpolitickou nekorektností.

Z vnitropolitických důvodů, aby se zalíbil svému konzervativnímu islámskému voličstvu, se začal nejprve vymezovat vůči Izraeli. Izrael je vděčné téma pro každého islamistického populistu. Nejprve na davosském fóru vmetl izraelskému prezidentu Peresovi do tváře obvinění Izraele z barbarského zabíjení palestinských dětí. Pikantní bylo, že v turečtině, Erdoğan neumí žádný cizí jazyk, stařičkému prezidentu Peresovi tykal, jako je zvykem na turecké ulici. Pak s jeho posvěcením vyplul z Istanbulu konvoj vedený lodí Modrá Marmara, jehož cílem bylo prorazit izraelskou blokádu Gazy a dopravit tam údajnou humanitární pomoc. Konvoj byl zastaven, izraelské výsadkové komando zabilo několik bránících se členů osádky lodi, incident skončil okázalým pohřbem obětí zásahu v Istanbulu, z Turecka byl vyhoštěn izraelský velvyslanec a Turecko přerušilo obchodní a vojenské styky s Izraelem. Erdoğan nasbíral nové body před svým elektorátem a následující volby vyhrál s ještě větším rozdílem než ty předchozí. Hrdinou se stal i mezi Palestinci.
Současně s výpady proti Izraeli si začal padat do náruče se syrským diktátorem Asadem. Pak přišlo arabské jaro. Většinoví sunnitští muslimové povstali v Sýrii proti Asadovi, který se mocensky opírá o menšinovou sektu nusajritů za tiché podpory křesťanů. Nusajrité stejně jako turečtí alavité jsou sunnitskými muslimy považování za heretiky. Erdoğan otočil a začal zprvu podporovat opoziční Syrskou osvobozeneckou armádu. Ta se však brzy ocitla v defenzivním postavení vůči radikálním islamistům, z nichž se postupně vyloupl tzv. Islámský stát. Tureckou zaplavily dva milióny syrských uprchlíků.
Zpět se přes Turecko do Islámského státu dostávají posily z Evropy, do Islámského státu proudí i Turci, a v Turecku se údajně zraněným teroristům z Islámského státu dostává lékařské péče.
Ještě dřív než v Sýrii vypuklo arabské jaro v Egyptě. Proti vládě prezidenta Mubaraka povstali vedle sekulární opozice i sunnitští muslimové, kteří stejně jako v Sýrii tvoří i zde většinu obyvatelstva. Následné volby vyhrálo muslimské bratrstvo a prezidentem se stal jeho představitel Muhammad Mursí. Situace se však neuklidnila. Proti Mursího islamizační politice demonstrovala sekulární část obyvatelstva, docházelo ke střetům s davy Mursího přívrženců. Za pouhý rok Mursího vlády provedla egyptská armáda převrat, Mursího zatkla a krvavě potlačila protesty jeho stoupenců. Erdoğan nazval vůdce vojenského převratu tyranem a z Egypta nechal odvolat tureckého velvyslance.
Erdoğanova politika je nekorektní. Politická korektnost přece velí podporovat Izrael, ať vůči Palestincům postupuje sebebrutálněji. Velí také podporovat vojenské vládce Egypta, protože zemi nejdůležitějšího regionálního spojence Izraele zbavili hrozby islamismu.
A dnes, kdy se Evropa třese před brutalitou Islámského státu v Sýrii a v Iráku, politická korektnost pomalu velí podporovat syrského diktátora Asada. Konec konců podporuje ho odjakživa i Putin a na toho naši nekompromisní obhájci národních zájmů před Evropskou Unií nedají dopustit.
Ano, Erdoğanova politika je nekorektní. Nekorektní, protože Západ se spiknul proti islamismu a Erdoğan je islamista. Ba co víc sunnitský islamista a sunnitští radikálové jsou mezi muslimy právě ti bojovní, ofenzivní, sebevražední. Erdoğanovým cílem je vrátit Turecku sunnitskomuslimskou podobu, kterou mělo v nejslavnějších dobách Osmanské říše, kdy toto impérium šířilo islám hluboko do Evropy. Přizpůsobuje tomu vzdělávací systém, zavedl do škol povinné sunnitskomuslimské náboženství, prosazuje genderovou segregaci škol, rozšiřuje síť škol náboženských, které postavil na roveň sekulárním, zvýhodňuje žáky koránských kurzů, zavádí do škol modlitebny. Dívky se už dávno mohou zahalovat, dokonce od druhého stupně základní školy, který v Turecku začíná v 10 letech. Muslimská indoktrinace mládeže stojí na prvním místě.
Erdoğan doporučuje rodinám, aby plodily co nejvíc dětí, kontrolu porodnosti považuje za zradu národa. To vše má za cíl silné muslimské Turecko, které se postaví do čela šíření islámu. Erdoğan má ambici stát se novým vůdcem sunnitského muslimstva, snad i obnovit chalífát, který zrušil sekulární zakladatel moderního Turecka Kemal Atatürk. Toho všeho se snaží dosahovat posilováním hospodářské a vojenské moci země, zejména dosažením soběstačnosti ve zbrojním, a to i jaderném průmyslu.
Turecko zaplavují ohromné plakáty velebící Erdoğana. Erdoğan se považuje za tvůrce Nového Turecka touží stát se největším Turkem v historii. Možná by ještě připustil srovnání se sultánem Mehmedem II. Dobyvatelem, který vyrval křesťanům Cařihrad, či se Sulejmanem Zákonodárcem, který rozšířil islám až k branám Vídně, ale rozhodně ne s Atatürkem.
Ale v tom dosud zachovává politickou korektnost. Ještě ho nevolí 99,99% obyvatelstva.