obklopená smečkou vlků. Z médii, v nichž trochu utichla protiuprchlická hysterie (u nás se přesunula do parlamentních lavic), se téměř vytratila. Každému je úplně fuk, že uprchlíků přibývá, byť už jen tzv. internally displaced, jejich utrpení se nezmirňuje, hlavně že nám roste ekonomika a máme nejnižší nezaměstnanost (nějaký ten Syřan by leckde jistě bodnul). Ať si jsou, kde si jsou, jen ať nám sem nelezou, může klidně Okamura parafrázovat Mateřídoušku z doby sovětské agrese 1968.

Jenže diktátor Asad s Putinem a ajatolláhy v zádech dál nemilosrdně masakruje území, která se mu nechtějí poddat, a že je jich ještě v Sýrii i po likvidaci Islámského státu stále většina. Před Asadovou soldateskou a íránskými revolučními gardami a ruskými nálety prchají další statisíce směrem k tureckým hranicím. Jistou enklávou klidu se stal Kurdy ovládaný sever a východ země. Tam Američany podporované většinou kurdské síly dobyly metropoli „chalífátu“ Rakku. Asad poslušen hlasu svého ruského pána se na ně neodvažuje a bude se muset s nimi pod ruskou taktovkou dohodnout (s těmi, koho v době, kdy byl plně při síle, neuznával ani za lidi). Rusům se Kurdové nesmírně hodí, hlavně jako bič na svého novopečeného spojence Erdoğana.
Ten prská a vyhrožuje, že vpadne do kurdské enklávy Afrin na nejzazším severozápadě země.
Asad za podpory ruského letectva a íránských revolučních gard drtí provincii Idlíb ovládanou radikální islamistickou opozicí, kterou pod heslem nepřítel mého nepřítele naopak podporuje Erdoğan. Proti Asadovou postupu šermuje dohodnutými oblastmi neútočení, kam oblast Idlibu patří. Jedná se o provincii těsně přiléhající k území Turecka. Samozřejmě mu nejde ani tak o utrpení civilistů, ale o to, aby Asadova armáda nezískala navrch. Erdoğana a Asada od sebe drží Rusové. Oba svírají v hrsti, vojenský střet obou jeho vazalů je to poslední, co by se jim hodilo.
Takže v Sýrii se stále bojuje a vraždí, jen u nás se pod Okamurovou taktovkou organizuje divadlo v parlamentu proti populistickému strašáku kvót. Hlavně aby nám někdo nenarušil‎ naše evropské totalitní hodnoty nacismu a komunismu. Hitler, Stalin a Gottwald jsou přece naše civilizační dědictví.