Dnes odchází legenda české a světové politiky, uznávaný a respektovaný prezident České republiky, po kterém se nám bude stýskat. Kéž bych to takto mohl napsat. Nelze, leda v ironii.

Nějaké srdceryvné loučení asi nelze čekat ani z naší země, ani ze světa. Sám prezident koneckonců dělal vše, co mohl, aby si naštval, koho mohl, neb pohrdal, kým mohl (vlastní ústavou počínaje, soudy, Evropskou unií, Obamou a občanskou společností a svým předchůdcem konče).

Ve snaze naštvat všechny mu bylo asi zbytečné stát v cestě. Kdo chce kam, ať si
tam jde. Jen ať nečeká, a nesmí být překvapen, že ho další nebudou následovat a ze sebou
nestrhne celou zemi, Evropu či svět. Světe div se, tito totiž mají svou vlastní hlavu, srdce i
svědomí. Udelat ovsem z respektovaneho prezidentského úřadu během pár let takový trhací
kalendář, s důvěryhodnosti v prachu a senátní žalobou za velezradou na krku, je opravdický
majstrkousek, o vztahy se zahraničím nemluvě. Končím s tématem, neb je škoda slov, vše už
bylo mnohokrát řečeno.

Hrdý národ

Stále častěji ovšem přemýšlím nad tím, jak daleko se od doby svobody posunul náš národ.
Před dvaceti lety u nás nešla sehnat coca-cola, náš hlas nikoho, opakuji nikoho nezajímal a
byli jsme chudí, ve srovnání se Západem, jak kostelní myš. Dnes zde vyrábíme auta, které
jsou luxusní a staly se oblíbenými po celém světě. Naše pivo seženete také skoro všude a těší
se vysokému respektu i mezi odborníky. Jsme národem Kundery, Kafky a Hrabala - autorů,
které znají vzdělaní lidé všude. Praha je fenomenální město, které také navštívila skoro celá
Evropa a mnoho Američanů. O Smetanovi a Dvořákovi nemluvě. Málokterý národ naší
velikosti se může něčím takovým pochlubit. Naše ekonomika se, všemu navzdory vybudovala
z mafiánského popela a Češi a Moravané se stali turisty po všech možných koutech. Naše
banky přežily finanční krizi bez ztráty kytičky, mnohem lépe než banky americké či evropské.
Podíváte-li se na naše makroekonomické ukazatele, není to špatný pohled a kromě slabého
růstu a nedávné smutnější nezaměstnanosti, vše vypadá celkem pěkně.

Politice navzdory

Řeší-li se u nás nějaké problémy, jsou většinou, pohříchu, spojeny se státní sférou a
politikou. Korupce, tradičně malá odvaha a fantazie politiků, neschopnost vnímat věci v
širším kontextu a zahleďenost do sebe a mnohdy nefunkční či pomalá státní správa (byť
zde k jakémusi pokroku došlo), to jsou všechno věci, které jdou za politiky. Jinak naše
kultura i zboží nemají větší problémy najít své místo ve světě. Radek Špicar na to má teorii:
ekonomika i kultura či sport mají celosvětovou konkurenci a zrcadlo kvality i inspiraci ve
světě. Politika nikoli. A tak to podle toho vypadá.
U některých národů mám pocit, že jejich politici jsou na tom lépe než ekonomika nebo
kultura a politici se snaží, národu navzdory z něj cosi vykřesat. Polský ministr kultury je
známý tím, že si jednou měsíčně zval světové špičky a odborníky, aby se od nich nechal
inspirovat a pak nové myšlenky nabízí dál svým kolegům nebo podnikatelům jako inspiraci.
U nás je to mnohdy úplně naopak. Snad už tato evoluce probobtná i do politiky. Politika má
být služba národu, nikoli aby národ sloužil politikovi - k obohacení, zviditelnění, či pocitu
(svévolného zneužívání) moci. Svoboda je začátek, nikoli cíl snažení svobodné země, či
občana.

Psáno pro HN