Z mnoha způsobů, jak číst starozákonní knihu Job, je ten, že se jedná o zamyšlení nad tím, kolik bolesti je potřeba k tomu, abychom skutečně změnili své hodnoty, svou víru, své přesvědčení..., a tedy vlastně sami sebe, své já.

Z empirického hlediska totiž Jobovo chování nebylo zcela vědecké. Jeho investice do etiky se mu přestala vyplácet, respektive z dlouhodobého hlediska se mu nevyplatila. Investice, dnes bychom řekli, se mu "nevrátila" ("odešla" tedy od něj). Nejenže přišel o veškerý svůj majetek, ale přišel i o své děti, jeho přátelé jej začali obviňovat a přišel vlastně i o svou ženu, která jeho rány vyhodnotila zcela naopak a po ekonomické stránce úvahy správněji: proklej Hospodina a zemři.

Tedy jinými slovy, tvůj užitek z žití je záporný, a budeš-li uvažovat v margináliích (což by ekonomové měli), každá další jednotka života ti zisk jen ubírá. Není tedy na místě nic jiného než podnik (jménem život) zabalit. Vzdej se naděje, přestaň věřit v hypotézu H0, která se ti empiricky (otevři oči a rozhlédni se, nic nemáš a jsi troska, nemáš už ani podobu člověka) i filozoficky (ústy svých přátel a ženy) vysmívá do očí. Nulová hypotéza byla vyvrácena, přestaň věřit. Anebo ještě přesněji: pokračovat ve strategii založené na této hypotéze je iracionální.

Hodnota hodnot

Jenže Job trvá na svém, svoji víru nemění navzdory všemu kolem sebe, co řve o pravém opaku. "Bůh dal, Bůh vzal," odpovídá na smysl života, na jádro reality. Na mé já to, z čeho jsem postaven, nemá žádný dopad.

Jinými slovy: nic se nemění na hodnotě jeho hodnot - nejde totiž o to, že by člověk neměl hodnoty, to asi ani nejde, ale tyto hodnoty mohou mít nízkou hodnotu - když fouká příliš silný vítr, hodnoty padnou. Navíc zde Job netrpí klasickou asymetrií nabývání. U většiny lidí je to totiž tak, že bolest ze ztráty je mnohem větší než radost z pořízení. Ekonomové totiž zjistili, že třeba taková ztráta kola je pro člověka mnohem větší újmou než vděčnost z jeho pořízení. Job ale tento problém nemá. Nabytí majetku jej nezměnilo o nic víc nebo míň než jeho ztráta.

Užitku naproti

Vlastně celá kniha Job je o jakémsi typu konečné ekonomie dobra a zla. Centrální myšlenkou knihy, již v tradičnější interpretaci, je vlastně jakási perverzní sázka mezi Bohem a Satanem o tom, zda se dobro vyplácí, zdali je dobro ekonomické, zdali je dobrou investicí, zda má dobrou návratnost... Bůh se před Satanem pyšní Jobovou spravedlností, avšak Satan mu jeho chloubu zpochybní dotazem na upřímnost Jobovy morálky.

Copak je Job spravedlivý nadarmo? Vždyť jej odměňuješ za jeho dobro a zaplavuješ jej bohatstvím. Za každého býčka, kterého ti obětuje, mu dáš deset nových a lepších. Job ti nadarmo neslouží zadarmo, dobro je pro něj investicí. Job není dobrý, on je jen racionální, jeho víra, jeho strategie, jeho hypotéza se mu vyplácejí. Job by musel být hloupý, špatný podnikatel, kdyby to tak nedělal.

A co my dnes? My v Boha povětšinou nevěříme a mnoho lidí to bere tak, že nám věci "dává" a "odjímá" systém nebo ti "nahoře" (míní se lidé - politici). A víru v Boha nahradila víra v jakýsi systém věcí (kterému pak věci vyčítáme).

Kolik ekonomické bolesti změní náš názor na kapitalismus, na kapitálové trhy ("trhy daly, trhy vzaly")? Kolik Evropanů zanevřelo na smysl Evropy kvůli ekonomickému poklesu? Kolik z nás se stalo profesionálními cyniky, kterým už nejde o to systém pochopit, ale vydělat na něm? A máme ještě vůbec hodnoty, které se (ekonomicky) nevyplácejí? A jaká je jejich hodnota? Jaká je jejich cena?

Psáno pro HN