Descartes kdysi řekl: Jsem, protože pochybuji, Adam Smith (tatíček klasické ekonomie) řekl: Jsem (člověkem), protože soucítím. Bůh řekl: Jsem ten, který jsem. My říkáme: Jsme ti, kteří nejsme zcela ti, kterými jsme, či chceme být, jsme, co (ještě) nejsme. Z onoho hesla Je suis Charlie zdá se mi užitečnější soustředit se na Je suis - co tedy jsem?

Kundera ve Směšných láskách popisuje scénu, ve které dva milenci nemohou vystoupit ze hry, kterou rozehráli (na dva cizince: svůdníka a stopařku). Zoufalá dívka chce vystoupit ze hry, kterou nebyl schopen přerušit ani sex (její "cizí" přítel se k ní chová - v rámci nevystoupitelné role - hrubě, jako k děvce). S pláčem na něj volá (neb byť si byli fyzicky blízko, v sobě, byli daleko): Já jsem já, já jsem já!
Kdo jsme my? A kdo jsou oni? A podle čeho kreslíme hranice? Protože tam, kde kreslíme hranice, tam bude i válka. Slavoj Žižek se správně ptá: jak křehká musí být víra fundamentalistů, aby je rozházela stupidní barevná malůvka bezvěrců, karikující jejich Proroka? Jak silná je ta jejich víra, když musí odvádět za své božstvo jeho špinavou mstivou práci? Lva není třeba bránit, lev se ubrání sám. O božstvu to musí platit několikrát.
Zde je vidět, že nejde o silnou, fundamentální víru ke všemu odhodlaných fundamentalistů (od slova fundament, tedy jakýchsi "základářů"), která bojuje proti postmoderní rozžvýkané, "měkké" inkluzivní, otevřené společnosti, která nevěří a které je vše jedno a nic jí není svaté. Ne, je to - jedna svátost proti druhé. Kdyby si náboženské a politické karikatury nedělaly srandy z čehosi svatého, Charlie by na toto téma nic nekreslil.
Teror je nástroj slabých. A kdo jej využívá, nahlas vykřikuje svou slabost. A i kdybychom ustoupili a Charlie se umírnil a přestal vycházet - co bude dál? Vystřílení pornočasopisů? Čtyřlístku? Mně se Charlie Hebdo taky moc nelíbí, časopis jsem nečetl a o jeho existenci jsem ani nevěděl. A právě proto v tento okamžik je suis Charlie, protože to sice byla přehnaná výspa svobody slova, ale bránila ostatní. Komentátory počínaje, Čtyřlístkem konče. Kdyby nebylo Hebdo, výlev ozbrojené nenávisti by schytal kdo? Rushdie? Hospodářské noviny? Zelený Raul? Já? A že pohoršuje? Ano, Ježíš z toho byl také obviněn. Sókrates také - ten zas kazil mládež.
Nejdůležitější informace přišla z Europolu: nábožensky motivovaná jsou jen dvě procenta teroristických činů. Většina útoků je separatistická. Vůbec tedy není rozumné házet terorismus na náboženské skupiny. Sociolog Charles Kurzman dál upřesňuje, že "od 11. září 2001 zabili muslimové v USA 37 lidí z celkového počtu 190 000 vražd, které se za tu dobu staly". Neměli bychom zapomínat, že jsme to my Evropané, kteří byli v dějinách agresivnější a krutí. Druhá světová válka je ostudným pomníkem našeho vlastního (moderního, národnostního a vědeckého) fanatismu, kdy zblbla půlka Evropy. Každý teroristický čin je tak palčivým i proto, že je připomenutím naší (nenáviděné) minulosti. A předtím než hodíme kamenem, měli bychom si vzpomenout, že Breivik byl čistokrevný Nor, Evropan a hlásil se ke křesťanství.
Čeho se bojí strach? Že nebude strašidelný. Z čeho žije terorismus? Z teroru. A čeho se bojí terorista? Že žádný teror nevyvolá. V sofistikované, specializované, postmoderní, svobodné a na médiích závislé společnosti jsou podobné útoky celkem snadné. A stejně jako vraždy, loupeže a dopravní nehody to bude, bohužel, stát lidské životy. Podobné útoky zde budou přesně tak dlouho, dokud na ně budeme přehnaně reagovat. A čím silněji na ně budeme reagovat, tím více jich bude. Právě proto se s teroristy nevyjednává.
V momentě, kdy jim splníte požadavky, z terorismu se stane výnosný byznys. Kde není strach, ani terorista nehrabe. Chceme-li žít ve svobodě, svoboda si vezme své oběti. Nesmíme zapomínat, že my Evropané jsme ti silní, kteří věří, oni ti slabí, kteří (vlastně pořádně) nevěří a své nevíře musí pomáhat siláckými činy. Měli bychom při tom všem zůstat sami sebou (je suis) a nepřetvářet se v monstra jen kvůli tomu, že s nimi bojujeme.

Psáno pro HN