16. 01.

Nerovné podmínky prezidentské volby

Václav Pačes Přečteno 4170 krát Přidat komentář

Jiří Drahoš by se měl soustředit na kontaktní kampaň mimo Prahu a ne se zúčastňovat televizních žvaníren s M. Zemanem.

Více »

09. 01.

Proč volím Jiřího Drahoše

Václav Pačes Přečteno 3183 krát Přidat komentář

Jiří Drahoš na Hrad

Více »

05. 09.

Co s těmi billboardy?

Václav Pačes Přečteno 2691 krát Přidat komentář

Už ať jsou pryč.

Více »

13. 07.

Akademii věd jde o spravedlnost

Václav Pačes Přečteno 11901 krát Přidat komentář


Současné požadavky Akademie věd jsou lidmi, kteří chtějí tuto instituci poškodit, interpretovány jako žádost o zvýšení dotace z veřejných prostředků v době, kdy je svět a tedy i Česká republika v poměrně hluboké ekonomické recesi a kdy se u nás především musí řešit škody po povodních. Posledním příkladem je demagogická reakce předsednictva vládní Rady pro výzkum a vývoj (RVV) na článek v časopise "Nature". Chci důrazně prohlásit, že Akademie věd je samozřejmě připravena na „utažení opasku“. Jde ale o to, aby toto utažení bylo spravedlivé. V zásadě jde o tři opatření, která Akademii jednoznačně znevýhodňují oproti jiným subjektům výzkumu, a která zatím nikdo nevysvětlil. Vysvětlení by mělo přijít právě od RVV.

První opatření je široce diskutováno a dnes už odmítáno prakticky všemi vědci. Je to mimořádně špatný, nikde ve světe nepoužívaný a dosud nevyzkoušený systém hodnocení vědeckých výsledků. Ten je RVV tvrdohlavě prosazován přes mnohé racionální výhrady. Nevím, proč by se nemohla používat například jednoduchá, jasná, spravedlivá a hlavně už vyzkoušená metodika hodnocení založená na tom, že všechny subjekty výzkumu samy rozhodnou co jsou jejich nejlepší výsledky. Ty každoročně nahlásí a případně zdůvodní proč je považují za významné. Počet takto uváděných výsledků může být stanoven podle velikosti subjektu.Tyto výsledky by pak byly hodnoceny skupinami důvěryhodných osobností, podobně jak jsou dnes hodnoceny projekty podávané do operačního programu EU „Výzkum a vývoj pro inovace“. Nejsnazší by bylo hodnocení vědeckých publikací, knih a dalších standardních výsledků základního výzkumu. Obtížnější by bylo hodnocení výsledků průmyslového výzkumu a výsledků ve společenských vědách. A zde právě by bylo daleko lepší spolehnout se na rozum odborníků než na metodiku prosazovanou RVV zvanou „kafemlejnek“. To samozřejmě neznamená, že různá naukometrická kritéria by se neměla používat. Jen by se nakonec vždycky měl prosadit zdravý „selský“ rozum. Námitku, že se nelze spolehnout na objektivitu lidí, nepřijímám. Máme například vhodné osobnosti v Učené společnosti České republiky. Tam jsou lidé voleni tajnou, velmi náročnou volbou podle svých odborných kvalit s přihlédnutím k jejich morální integritě. Tento systém je používán v USA. Je administrativně nenáročný a to je možná důvod proč je RVV odmítán.

„Kafemlejnek“ zejména podporuje tzv. „měkké“ výsledky a nikoliv výsledky náročné. To Akademii věd vadí. Je to zcela proti duchu reformy vědy zakotvené v zákonu o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků. V tomto smyslu se opakovaně vyjádřila i místopředsedkyně RVV a současná ministryně školství Dr. Kopicová.

Druhé opatření, které Akademii věd poškozuje, je méně diskutováno. Je to nerespektování faktu, že do Akademie, jako jediné výzkumné instituce v Česku, jsou tzv. veřejné institucionální prostředky alokovány pouze z rozpočtové kapitoly na výzkum. Institucionální prostředky jsou ty, z nichž je hrazen základní provoz institucí, mj. stavební investice a podstatná část mezd. Všechny ostatní subjekty výzkumu získávají tyto prostředky, které tvoří přes 50% výdajů, z rozpočtových kapitol svých ministerstev: např. vysoké školy z kapitoly MŠMT. Když se při hodnocení vztahují výsledky výzkumu na vynaložené prostředky, vyjde pochopitelně Akademie jako dražší instituce než jiní. Akademie by proto měla tyto peníze dostávat odděleně a neměly by se jí započítávat do hodnocení. Tak jak se to dělá u všech ostatních institucí.

Je tu ještě třetí nespravedlnost, o které se mi píše obzvlášť těžko. Jde o to, že na ústavech Akademie věd se školí přes dva tisíce diplomantů a doktorandů. Na ně dostávají vysoké školy, kde jsou tito začínající vědci registrováni jako studenti, finance. Na doktoranda to bývalo 70 tisíc Kč ročně. Kolik je to dnes nevím. Tyto peníze zůstávají vysoké škole i když diplomant či doktorand pracuje na ústavu Akademi věd. Navíc dnes slyšíme, že na publikace doktorandů se bude muset psát adresa příslušné školy, i když jsou výsledky získávány pouze na ústavu Akademie. Pak ovšem budou dotyčné vysoké škole započteny i body za tuto publikaci a podle toho jí i budou přiděleny finance.

Vždycky jsem viděl ve vysokých školách partnery akademických ústavů. Ale dobré partnerství může existovat jen mezi rovnoprávnými subjekty. Většina kolegů z vysokých škol nese nelibě současný stav stejně jako já. Ale nemohu se jim divit, že se nijak hlasitě na podporu Akademie neozývají – konec konců redukce rozpočtu se jich zatím netýká. O to víc si cením vyjádření prorektorů pražských vysokých škol, kteří Akademii podporují. Bohužel, několik představitelů vysokých škol, zejména ti, kteří sedí v RVV, nedokázalo překročit svůj stín a ke štvanici na Akademii věd se přidalo.

Nakonec zdůrazňuji, že toto je můj osobní názor. Nemluvím za vedení Akademie, která asi má na leccos jiný názor.

15. 04.

DNA, viry, opice a lidi

Václav Pačes Přečteno 15078 krát Přidat komentář

Dnes si každý může najit ve veřejně přístupných databázích úplnou dědičnou informaci několika konkrétních lidí. A když to umí, může v ní hledat co ho napadne. A také může na počítači pracovat s dědičnou informací dalších organizmů, mezi nimi i s DNA našeho nejbližšího příbuzného – šimpanze. Dnes se už ví, že lidská a šimpanzí DNA jsou si velmi podobné, v mnoha úsecích totožné. Mnoho genů máme stejných. A přece se lišíme. Tato odlišnost musí být v DNA zapsána, protože jinak by se lidem nerodily děti a šimpanzům šímpanzátka.
Srovnávání DNA člověka a šimpanze je důležité z několika důvodů. Tak především se ukazuje, že mnohé choroby, které mají stejnou příčinu u člověka i šimpanze, mají u obou organizmů zásadně jiný průběh. Například infekce virem imunodeficience málokdy vede u šimpanze k AIDS, zatímco u člověka velmi často. Proč? A takových rozdílů je víc.
Zásadní důležitost, alespoň pro mne, má hledání takových rozdílů v dědičné informaci člověka a lidoopů, které by vysvětlily podstatu našeho „lidství“. Říká se, že odlišnost člověka od ostatních živočichů je podmíněna naší schopností abstrakce. Ale co to přesně schopnost abstrakce je a jak je zapsána v naší DNA – to nikdo neví.
Některé rozdíly v lidských a lidoopích genech, i když podle mého názoru nejsou přímo podstatou „lidství“, jsou při nejmenším pro nás lidi důležité. Jeden takový rozdíl je v genu FOXP2, který je zapojen do schopnosti artikulovat, chápat řeč, její strukturu a gramatiku. Existují pacienti, u kterých je tento gen změněn, a kteří v důsledku toho velmi špatně mluví. A šimpanzí gen se od normálního lidského genu FOXP2 také liší. Jsou genetici, kteří soudí, že je to právě naše schopnost řeči, schopnost sdělovat si myšlenky, která nás polidštila.
Jiným genem, který se liší u člověka a šimpanze, je gen zodpovědný za sval omezující u šimpanze růst lebečnice. U člověka tento gen mutoval, lebečnice se zvětšila a tím vznikl prostor pro zvětšení mozku. Zajímavé je, že k této změně v genu došlo právě v době, do které archeologické nálezy umístily vznik druhu Homo sapiens, tedy asi před 2,5 milióny lety.
Tyto nálezy však podle mého názoru nevysvětlují vznik myslících bytostí – lidí. Proces humanizace bude asi složitější a při jeho hledání se spíše než na změnu několika genů budeme pravděpodobně muset soustředit na různost interakcí mezi četnými geny a jejich produkty. Ale i ty interakce musí být v dědičné informaci nějak zapsány.
Naši bioinformatici vytvořili databázi genů v lidské DNA, které jsou virového původu. Zajímavé je, že těchto genů, které nám vlastně nepatří, je čtyřikrát víc než našich vlastních genů, které potřebujeme k vývoji od embrya do dospělé bytosti a k našemu životu. Geny virového původu lze nalézt i v DNA šimpanze. Některé máme společné, k infekci a zabudování virového genu došlo u našeho společného předka. Tyto geny se ale obtížně rozpoznávají, protože se za dlouhou dobu existence v naší i šimpanzí DNA hodně změnily. Jiné geny virového původu máme unikátní – k infekci a zabudování genů došlo až po oddělení člověka a šimpanze ze společného předka. Řeklo by se, že tyto geny virového původu jsou jakýmisi molekulárními parazity. Většinou to tak je, ale ne vždycky. Známe příklady genů virového původu, které se náhodně změnily a začaly nám být užitečné. Kódují funkce nám prospěšné. Nepodílely se některé virové geny na vzniku a vývoji myšlení? Ale to už by byla jiná historka.

07. 04.

Dvě patra ve Veletržním paláci, která stojí za to

Václav Pačes Přečteno 8201 krát Přidat komentář


Milan Knížák rád provokuje. Sám jsem to zažil, když jsme jednou spolu vedli rozhovor v televizi. Někomu to vadí, někomu ne. Já jsem se docela dobře bavil. Ale jedno nelze Milanu Knížákovi upřít. Stará se skvěle o Národní galerii. I když jsou občas i od znalců slyšet slova kritiky, tak expozice Národní galerie mluví samy za sebe.
Včera jsem byl přítomen otevření dvou pater Veletržního paláce. Je tam stálá expozice českého kubizmu a českého umění druhé poloviny 19. století a první třetiny 20. století. Tedy česká moderna. Expozice jsou jedním slovem skvělé. Mají prostor, jsou velkoryse uspořádány s citlivým a nápaditým propojením malby, plastik a industriálních artefaktů.
Míval jsem pocit, že Veletržní palác není vhodným místem pro umělecká díla a chodíval jsem odtamtud s pocitem jakési nepatřičnosti. Ale po včerejšku už ne. Nemohu vám radit abyste se tam šli podívat a vzali s sebou děti a vnoučata. Mohu vám ale radit abyste tam chodili a brali s sebou děti a vnoučata. Protože na to bohatství nelze jen jednou jít a vidět je při zběžné prohlídce. Na to je třeba chodit. Já jsem odcházel s pocitem hrdosti na to, že jsem Čech. V dnešní době ne tak častý pocit.
Dneska je oficiální vernisáž a od zítřka - hurá do Veletržního paláce!

07. 01.

Jak vážná je energetická krize?

Václav Pačes Přečteno 18705 krát Přidat komentář

Nezávislá energetická komise upozornila ve své zprávě na potřebu koordinovat (alespoň v Evropě) budování spolehlivých a alternativních přepravních cest s dostatečnou kapacitou pro primární zdroje energie i pro elektřinu. Naše vláda si jako jednu ze tří priorit předsednictví v Radě Evropy stanovila energetiku. Ukazuje se, že pro rozhodování o energetice je za pět minut dvanáct a EU by měla mít jasný plán jak postupovat. Stačí nedorozumění mezi dvěma státy, nyní Ruska a Ukrajiny, a během několika dnů se ocitá v krizi Bulharsko a problémy začíná mít většina států východní a střední Evropy. Dlouhodobé výpadky dodávek plynu mohou vést k vážné krizi. Kvalitní přepravní cesty a diverzifikace zdrojů jsou základem spolehlivých dodávek energie.

Problém totiž není v nedostatku primárních zdrojů. Alespoň zatím ne. Celosvětové zásoby zejména plynu a uhlí jsou dostatečné na dlouhou dobu. Horší je to s ropou, ale ani zde nehrozí bezprostřední nebezpečí globálního nedostatku. Problémy v energetice jsou technické (přeprava) a politické (nerovnoměrné rozdělení zásob). Tato kombinace se ovšem může stát smrtelnou.

Jednou však zásoby primárních energetických zdrojů dojdou a na to musí být lidstvo připraveno. A nevidím jinou cestu k řešení než investice do výzkumu. Při tom nelze stanovit nějaké priority, protože zkušenost ukazuje, že k objevům zpravidla dochází v nečekaných a často s daným problémem nesouvisejících oblastech. Pro energetiku je důležitá nejen fyzika, ale i chemie, biologie a vědy společenské. Zásadní problémy energetiky budoucnosti nelze řešit drobnými vylepšováními stávajících technologií. Ty jsou také důležité, ale ve vzdálené budoucnosti bude muset být energie získávána technologiemi založenými na nových principech.

30. 11.

Jak dál s českou energetikou?

Václav Pačes Přečteno 7330 krát Přidat komentář

Navazuji na svůj příspěvek z 26. 11. „Informace o ustavení a činnosti tzv. Nezávislé energetické komise (NEK)“. Jaké jsou tedy závěry zprávy NEK a jaká doporučení NEK formulovala?
Zpráva vychází z principu volného trhu s energií v EU. Tento trh se ovšem musí realizovat podle jasně stanovených pravidel, která hájí oprávněné zájmy české společnosti. Navrhujeme úpravu legislativy v tomto směru.
Mezi nejdůležitější výstupy zprávy patří doporučení vedoucí ke snížení energetických rizik. Zpráva ve své syntetické části apeluje na tvůrce státní energetické koncepce, aby v dohledné době formulovali pro oblast energetiky zásadní rozhodnutí, která vlastníkům energetických společností umožní rozhodovat jak o investicích, tak o dlouhodobém smluvním zajištění dodávek paliv. Analýza ukazuje, že nám jinak po roce 2015 hrozí nestabilita energetického hospodářství, zejména elektroenergetiky, distribučních systémů a systémů centrálního zásobování teplem. Vyčerpávají se domácí zdroje energie (uhlí) a potenciál jiných tuzemských zdrojů k jejich substituci (především OZE) není dostatečný a přechod je pomalý. Stárne výrobní základna a proces obnovy výroben elektřiny a tepla se téměř zastavil, především v důsledku měnící se státní energetické strategie a diskontinuitě priorit střídajících se vládních reprezentací; v době, kdy byly zpracovány podklady pro závěrečnou zprávu, bylo zastaveno jak rozhodování o limitech těžby hnědého uhlí, tak o jaderné energetice.
Pokud se rychle v této oblasti nerozhodne bude zdrojem nerovnováh více faktorů: postupně zastarávající zařízení pro výrobu a přenos energie, výrazný nárůst celkových nákladů, spojených s využitím domácích zdrojů (nárůst cen emisních povolenek), a administrativní omezení (potvrzení stávajících ekologických a těžebních limitů pro hnědé uhlí, zpevňující se limity pro emise a další).
V takové situaci je pravděpodobné (a modelové simulace to potvrzují), že v období 2015-2025 bude v některých letech nutné krýt část poptávky po elektrické energii dovozy. Při očekávaných nerovnováhách na energetických trzích v okolních zemích to povede k nárůstu cen elektřiny (nejen v ČR), s dopady do obchodní a platební bilance země a přeneseně k možným tlakům na měnu a dlouhodobé úrokové sazby. Zvýší se citlivost ČR vůči zahraničně-politickým rizikům. Již dnes ceny silové (neregulované) elektřiny v důsledku napětí na okolních trzích rychle rostou, a dojde-li k výraznějšímu převisu poptávky nad nabídkou na domácím trhu, pak vyšší cena energie povede k nižší konkurenceschopnosti všech navazujících produktů a služeb. Totéž platí pro teplo, kde je navíc substituce hnědého uhlí plynem a dovezeným černým uhlím ještě problematičtější. Negativní ekologické dopady jsou rovněž evidentní: v případě dlouhodobějšího převisu poptávky a prudkého nárůstu cen budou environmentální kriteria rychle potlačena, neboť prioritu bude mít krátkodobé využití jakéhokoliv rychle využitelného zdroje bez zřetele na okamžité dopady na životní prostředí.
Další riziko spočívá v apriorním omezení využití některých zdrojů. NEK pracovala se scénářem, kde se nepočítá s prolomením současných platných územních a ekologických limitů těžby hnědého uhlí. Plynou z toho však konkrétní rizika v zásobování teplem. Mělo by dojít k hluboké restrukturalizaci výrobní základny a stávající poznatky vedou k závěru, že by se mělo využít hnědé uhlí ze současně otevřených lomů pro teplo na úkor výroby elektřiny, případně posílit kombinovanou výrobu elektrické energie a tepla. Jedním z doporučení v této oblasti je i podpora decentralizace výroby tepla s lepšími možnostmi využití biomasy a zemního plynu.
NEK doporučuje aby se začalo diskutovat o limitech těžby hnědého uhlí. Tato diskuse přesahuje rámec zprávy NEK. Doporučujeme, aby specializovaná komise odborníků v oblasti veřejného zdraví, energetiky, národohospodářství a sociologie posoudila vliv případného prolomení limitů těžby uhlí v severních Čechách z hlediska ekonomického, bezpečnostního a dopadů sociálních a na zdraví obyvatel.
Výsledky práce NEK ukazují na účelnost jaderné energetiky v energetickém mixu v ČR a tento závěr je velmi robustní i při poměrně značných změnách výchozích parametrů. Netvrdíme, že bez jaderné energetiky dojde v námi sledovaném období v české energetice ke kolapsu. NEK však upozorňuje na to, že bez jaderné energie bude elektřina dražší, s možností hlubší destabilizace a silnější závislosti na vnějších zdrojích. NEK si je vědoma toho, že jaderná energetika není uzavřeným cyklem a že existuje problém jaderného odpadu. Ale vývoj nových typů jaderných reaktorů snižuje závažnost tohoto problému.
Významné riziko je též dáno vztahem energetiky a životního prostředí. Česká republika plní většinu závazků, ale do budoucna je třeba počítat s přísnějšími parametry a limity. To bude pro průmyslovou zemi problém. Ke splnění i těchto přísnějších kriterií má napomoci cílená státní podpora, která je v v současné době v ČR směrována především k podpoře výroby elektřiny z OZE. Je třeba si uvědomit, že bez státní podpory by nebyla energie z OZE konkurenceschopná. Využívání obnovitelných zdrojů ale vede ke snižování emisí skleníkových plynů a s výjimkou spalování biomasy i k výraznému snižování emisí ostatních škodlivin. Může se snížit i dovozní závislost a decentralizace výrob pozitivně přispívá k bezpečnosti zásobování energií. Možnosti OZE nejsou u nás plně využity a za státy EU15 v této oblasti zaostáváme.
NEK doporučuje politické reprezentaci aby prosazovala dobudování celoevropských přenosových sítí pro primární zdroje i elektřinu. Domníváme se, že by bylo vhodné k tomu využít naše předsednictví EU.
Na průsečíku vnitřních a vnějších vlivů pak leží rizika, spojená s nebezpečím krizových stavů v energetických soustavách regionu, do kterého česká energetika patří. Jakkoliv neočekáváme masové a dlouhodobé výpadky v nabídce elektřiny, ČR musí výrazně prohloubit svoji připravenost na tyto krizové stavy, které se mohou vyskytnout především ve velkých městských aglomeracích.
Mezi nejdůležitější doporučení NEK patří zásada, že vláda nebude a priori omezovat využití některých potenciálních palivo-energetických zdrojů. Odborné posuzování všech aspektů energetiky má být otevřeno. Zhoršená situace ve zdrojích energie ve světě vylučuje luxus politicky či ideologicky motivovaných zákazů v této oblasti.
Vláda by si měla být vědoma skutečnosti, že péče o environmentální aspekty dlouhodobého rozvoje české ekonomiky a společnosti je veřejným zájmem. Vláda v této oblasti rovněž přijala v nedávné době významné mezinárodní závazky, které má plnit.
Na základě těchto souvislostí by vláda neměla podporovat vývoj, vedoucí v dlouhodobém horizontu k závislosti české ekonomiky na dovozu elektrické energie. Měli bychom si zachovat komparativní výhody pro výrobu elektrické energie a tepla na svém území. Znamená to maximálně využít nabízeného potenciálu úspor energie, a to jak na vstupu tak na výstupu, a zodpovědně zvažovat využití domácích palivo-energetických zdrojů. V případě dovozů ropy a plynu by vláda měla maximálně spolupracovat se spojenci a partnery. Je jasné, že EU a tedy ani ČR nejsou a v dohledné době nebudou nezávislé na současných primárních zdrojích energie, které musí dovážet.
Ve zprávě se dále upozorňuje na význam uhlí jakožto chemické suroviny. Kritická situace také nastává v oblasti lidských zdrojů. Odchod zkušených odborníků z energetiky početně převyšuje nástup nové generací. Poprvé byla do zprávy NEK také zpracována problematika energetiky dopravy.

26. 11.

Informace o ustavení a činnosti tzv. Nezávislé energetické komise (NEK)

Václav Pačes Přečteno 6393 krát Přidat komentář

Rozhodování o energetice je navýsost politickou záležitostí. I když liberální ekonomové doporučují ponechat energetiku neviditelné ruce trhu a soukromým subjektům, neznám vyspělou zemi, kde by stát do energetiky nezasahoval a nekontroloval ji. Vláda, parlament a samosprávy na různých úrovních by měly sloužit občanům a tedy i zabezpečit pro ně základní potřeby. Dostatek dostupné energie mezi základní potřeby nepochybně patří.
Česká republika zabezpečuje v současnosti poměrně dobře obyvatelstvo energií, i když neúměrně drahou. Máme dobře koncipovanou přenosovou síť pro elektřinu, jsme tranzitní zemí pro ropovod Družba, máme spolehlivé a moderní jaderné elektrárny v Dukovanech a v Temelíně, máme značné zásoby hnědého uhlí, máme i uranovou rudu. Jak ale vypadá budoucnost naší energetiky? Analýzy ukazují, že budoucnost je méně bezproblémová než současnost. Přenosová síť pro elektřinu je sice dobře vnitřně propojená a kapacitně dostatečná, ale je zastaralá a je třeba do ní ročně investovat nejméně dvě miliardy korun. Je také třeba propojit naši síť daleko lépe s celoevropskou sítí. Ropovod Družba je na některých územích mimo ČR špatně udržován a není jisté, zda se s jeho provozem do budoucna počítá. Jaderná elektrárna v Temelíně je neustálým zdrojem napětí v našich vztazích s Rakouskem. Zásoby hnědého uhlí jsou sice značné, ale těžitelné zásoby jsou omezené a to bude ve skutečnosti jeden z hlavních problémů naší energetiky. Máme sice uranovou rudu, ale to ještě není jaderné palivo. A hlavně: budeme mít kvalifikované odborníky pro naši budoucí energetiku? Budeme mít výrobně-technické kapacity pro stavbu a provozování nových energetických zdrojů? A k tomu ke všemu přistupují problémy s harmonizací naší legislativy s legislativou EU a s plněním závazků na ochranu životního prostředí.
Začátkem roku 2007 jsem byl pozván premiérem Topolánkem na schůzku s předsedy parlamentních politických stran. Byli tam všichni kromě předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Byl jsem informován o tom, že se parlamentní politické strany dohodly na ustavení odborné komise, která by měla posoudit cesty k zabezpečení české společnosti energií v dlouhodobém výhledu. Byl jsem požádán, abych této komisi předsedal a zajistil její nezávislost. Tato nezávislá energetická komise (NEK), nebo jak se správně nazývá "Nezávislá odborná komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu", byla zřízena dne 24. ledna 2007 usnesením vlády č. 77.
Politické strany KDU-ČSL, KSČM, ODS a SZ (Zelení) jmenovaly do NEK po dost dlouhé prodlevě a po mých opakovaných urgencích, po dvou odbornících v energetice.
V srpnu 2007 jsem se sešel s předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem a požádal jsem ho aby také on delegoval do NEK dva odborníky. Přátelsky mi vysvětlil, že nemá nic proti NEK a už vůbec ne proti mé osobě, ale že nevěří, že se NEK dohodne na společném stanovisku, a to zejména pro naprosto rozdílné názory Zelených od ostatních politických stran. Bylo mi jasné, že v tom je hodně pravdy, ale protože jsem svou účast v NEK už přislíbil, chtěl jsem se pokusit o zpracování odborného, neideologického materiálu, který by politikům, kteří nakonec budou o energetice rozhodovat, poskytl nezávislou komplexní analýzu naší energetiky s doporučeními pro její budoucí rozvoj. Naději na úspěch mi dávalo to, že politické strany jmenovaly do NEK na slovo vzaté odborníky. Věděl jsem, že mám určitou devizu v tom, že jsem nezávislý na politických stranách. Na druhé straně bylo moji nevýhodou to, že já sám nejsem v energetice odborníkem. A proto jsem svou úlohu od samého počátku činnosti NEK bral pouze jako manažerské řízení odborné skupiny.
Už z celé geneze vzniku NEK je jasné, že nemohla být zcela nezávislá ani nepolitická. Nemohu ale říci, že bych se setkal se snahou práci NEK politicky ovlivňovat nebo manipulovat ekonomickými subjekty. Je jasné, že odborníci jmenovaní politickými stranami mají názory těmto stranám blízké. To se nejvíc týká kolegů jmenovaných stranou Zelených, kteří mají na oblast energetiky specificky vyhraněné názory. Mnohé z těchto názorů jsou mi osobně blízké, jiné s nimi však nesdílím.
NEK se měla soustředit zejména na návrhy jak:
• Snížit energetickou náročnost ČR
• Uspokojit rozvoj společnosti energií
• Motivovat k investicím do špičkových inovací a snížení emisí
• Omezit rizika zásobování ČR energií.
Energetickou problematiku posuzovala Komise ze čtyř hledisek, a to z hlediska ekonomického, environmentálního, bezpečnostního a sociálních dopadů. Prognózy byly koncipovány s výhledem do roku 2030 a 2050. Je ovšem zřejmé, že tyto dlouhodobé prognózy nemohou nahradit adekvátní reakce na krátkodobější vývoj situace.
Metodika práce NEK byla standardní metodikou práce skupiny odborníků zaměřené na řešení konkrétního úkolu, v tomto případě na analýzu dlouhodobých perspektiv energetiky v České republice. Shromáždili jsme podklady, které byly v ČR k dispozici, zejména ve státní správě. Vytvořili jsme strukturu budoucí zprávy a podle ní jsme si objednali u relevantních subjektů zpracování konkrétních témat. Získané podklady jsme projednali, některé na uzavřených zasedáních NEK, jiné na dvou konferencích (v konferenčním centru Akademie věd v Liblicích a v Městské knihovně v Praze). Postupně jsme dávali jednotlivé analýzy oponovat nezávislým odborníkům.
Předběžnou zprávu jsme vládě odevzdali v červnu 2008. Premiér Topolánek tuto předběžnou zprávu převzal, uložil nám dokončit závěrečnou zprávu a předat ji oponentní radě, kterou hned na místě jmenoval. Pracovní verze závěrečné zprávy byla oponentům předána a současně vyvěšena na internetových stránkách vlády ČR. Oponenti odevzdali posudek 30 října a ten jsme také zveřejnili na internetových stránkách vlády. 24. listopadu jsme uspořádali celodenní odbornou konferenci spojenou s tiskovou konferencí, kde vystoupili všichni členové NEK a kde diskutovali s oponenty a odbornou veřejností. Takový tedy byl vznik a postup práce NEK. Podle zájmu a reakcí na tento blog připravím případně přes neděli blog o výsledcích práce NEK a o doporučeních vládě ČR.

18. 08.

Vzpomínka na Ottu Wichterla

Václav Pačes Přečteno 7854 krát Přidat komentář

I když už zde bylo desáté výročí skonu Otty Wichterla kolegou Stejskalem vzpomenuto, měl jsem připraven tento příspěvek a tak ho uveřejňuji.

Více »

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy