Jsme svědky přechodu k prezidencialismu? Ani náhodou!

20. 08. 2019 | 19:50
Přečteno 3671 krát
Komentátoři, a někdy i politologové, současnou krizi občas označují jako pozvolný přechod od parlamentního k prezidentskému systému. Nic není vzdálenějšího realitě.

Tato interpretace je nejen zavádějící, ale také velmi nebezpečná, protože bagatelizuje závažnost současné situace. Proč? V demokratických režimech sice rozlišujeme prezidentské, poloprezidentské a parlamentní systémy a hranice mezi nimi nemusí být zcela zřetelná; ale v demokracii je jakýkoli jakýkoli z těchto systémů nastaven tak, aby pravomoci každé z mocí (prezident, parlament, soudnictví) byly jasně vymezeny a omezeny. Moci jsou vzájemně vyvažovány a především, kdo rozhoduje, nese za své rozhodnutí odpovědnost a musí se za ně zodpovídat. Americký prezident je fakticky premiérem a vládou dohromady (ministři, které musí potvrdit Senát, jsou odpovědni za svůj resort, ale nerozhodují o vládní politice jako celku), ale má jako protiváhu silný kongres a federální soudnictví. Prosadit svou politiku není tedy tak jednoduché, to konec konců, mnohdy ke své nelibosti, zažil leckterý americký prezident, včetně toho současného.

U nás máme systém, kde vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, působí jako kolektivní orgán (rozhoduje ve sboru), jenž je odpovědný parlamentu, který její činnost legitimuje vyslovením důvěry a legitimního vládnutí ji zbavuje vyslovením nedůvěry. Za kvalitu vlády a její složení odpovídá premiér, prezident jmenuje či odvolává ministry na základě návrhu premiéra. Jestliže prezident, který dle naší ústavy není z výkonu své funkce odpovědný, začne tyto principy narušovat, není to přechod k prezidencialismu, ale je to odchod od principů demokratického a právního státu. A to je to, oč tu běží.

Nejmenování „jednoho ministra“ je jen jedním ze symptomů tohoto pozvolného, nyní spíše akcelerujícího procesu. Dalším je třeba dlouhé vládnutí vlády bez důvěry. Nezačalo to u prezidenta Miloše Zemana, dlouhé vládnutí bez důvěry bylo již u první Topolánkovy vlády, pokračovalo přes čistě prezidentovu Rusnokovu vládu, jež působila ještě dlouho po parlamentních volbách, kdy prezident oddaloval a různě podmiňoval jmenování vlády Bohuslava Sobotky. A zatím tato tendence vyvrcholila (co nás ještě čeká?) první Babišovou vládu. Pravda, sestavování vlády může být někdy složité, jak vidíme i v zahraničí, ale pro naši situaci je typické, že všechny tyto vlády bez důvěry rozhodovaly zcela plnohodnotně o závažných otázkách s dopady na budoucnost. A při vytváření posledních dvou jmenovaných vlád se prezident Zeman ani nesnažil hledat řešení přijatelná pro parlament. A v případě premiéra Babiše jeho vzkaz parlamentu zněl stále stejně – v jakékoli situaci jmenuji znovu premiérem Babiše, jmenuji Babiše, jmenuji Babiše….

Další ze symptomů opouštění demokratického prostředí nalezneme v podobě současné vlády. Premiér je ve vztahu k prezidentovi velmi slabý. To je dáno nejen obviněním (a hrozbou obžaloby dotýkající se i členů jeho rodiny), ale i ohrožením jeho byznysu vzhledem ke střetu zájmu a reakci Evropské unie. Navíc, je to prezident, který může zastavit trestní stíhání premiéra i členů jeho rodiny (potřebuje k tomu ovšem premiérův souhlas, či souhlas jím pověřeného člena vlády). A pokud by soud proběhl a premiér byl uznán vinným, prezident mu může dát milost bez jakýchkoli dalších podmínek. Pro každého jen trochu ambiciózního prezidenta, je to premiér snů.

Jeho slabé postavení je paradoxně dáno i tím, co možná považoval za svou silnou stránku – „vlastnictvím“ strany. Poslušná, vše schvalující a podporující strana, kterou mu mnohý stranický vůdce jistě záviděl, ale nakonec nemůže být adekvátně použita jako významná nátlaková základna. Strana má sice význam v počtu hlasů v parlamentu, ale tím to končí. Zjednodušeně řečeno, premiér Babiš nemůže říci: „Pane prezidente, nedělejte ze mne šaška, který za Vámi stále jezdí a řeší pseudoproblém jmenování jednoho ministra, protože straníky to naštve a někteří poslanci třeba nepodrží vládu“. Žádné vážné náznaky pnutí uvnitř strany nejsou vidět, uvidíme, jaký práh bolestivosti „ANO“ naznačí případná užší spolupráce s SPD jako možné vyústění současné krize.

Ale vraťme se k vládě. „Geniální“ nápad na odborníky ve vládě v našem prostředí zafungoval. Podhoubí zde bylo od počátku revoluce - důraz na volbu „osobností“ nikoli politických stran – a negativní zkušenosti s chováním našich politických stran přímo propojených s klientelistickými zájmy a napojených na korupci. Co je ale výsledkem? Nikoli zeslabení těchto vazeb, ale jejich přímé zastoupení ve vládě, ať již ve funkci ministrů „odborníků“ či jejich politických náměstků či okruhu dalších „poradců“, jež ovlivňují rozhodování. Slabý zákon o státní službě (za jeho podobu nese významnou odpovědnost i tzv. demokratická opozice), je dále demontován. Ministři za ANO nejsou nijak se svou stranou spjati a jsou zcela závislí na vůli pana premiéra (respektive spíše pana prezidenta). Mnozí členové vlády a další osoby (ať již ve formálních či neformálních postech) ovlivňující rozhodování, fungují v úzkém napojení na prezidenta a jeho klientely.

Sociální demokracie je od počátku pod tlakem. Vstoupit do vládní koalice bylo velmi problematické rozhodnutí; zda mezi důvody patřila i snaha zbránit arbitrárnosti prezidentských rozhodnutí, lze jen těžko říci. Pokud takováto motivace u části sociální demokracie byla, tak stále více ztrácí na významu. Fraška, v níž padla první velká „facka“, začala při jmenováním ministra zahraničí, druhá s nynější „kulturní krizí“. ČSSD setrváním ve vládě rozhodně nebrání rozpínavosti prezidenta, ale legitimuje daný stav. Možná by pro voliče bylo dobré vidět situaci v její skutečné podobě. „Dobrovolná“ rezignace pana Šmardy na funkci ministra kultury zdánlivě zachovává tvář ČSSD; ale není to už tvář, je to spíše posmrtná maska.

Původní verze byla psána pro Deník referendum.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy