Jsme svědky přechodu k prezidencialismu? Ani náhodou!

20. 08. 2019 | 19:50
Přečteno 4507 krát
Komentátoři, a někdy i politologové, současnou krizi občas označují jako pozvolný přechod od parlamentního k prezidentskému systému. Nic není vzdálenějšího realitě.

Tato interpretace je nejen zavádějící, ale také velmi nebezpečná, protože bagatelizuje závažnost současné situace. Proč? V demokratických režimech sice rozlišujeme prezidentské, poloprezidentské a parlamentní systémy a hranice mezi nimi nemusí být zcela zřetelná; ale v demokracii je jakýkoli jakýkoli z těchto systémů nastaven tak, aby pravomoci každé z mocí (prezident, parlament, soudnictví) byly jasně vymezeny a omezeny. Moci jsou vzájemně vyvažovány a především, kdo rozhoduje, nese za své rozhodnutí odpovědnost a musí se za ně zodpovídat. Americký prezident je fakticky premiérem a vládou dohromady (ministři, které musí potvrdit Senát, jsou odpovědni za svůj resort, ale nerozhodují o vládní politice jako celku), ale má jako protiváhu silný kongres a federální soudnictví. Prosadit svou politiku není tedy tak jednoduché, to konec konců, mnohdy ke své nelibosti, zažil leckterý americký prezident, včetně toho současného.

U nás máme systém, kde vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, působí jako kolektivní orgán (rozhoduje ve sboru), jenž je odpovědný parlamentu, který její činnost legitimuje vyslovením důvěry a legitimního vládnutí ji zbavuje vyslovením nedůvěry. Za kvalitu vlády a její složení odpovídá premiér, prezident jmenuje či odvolává ministry na základě návrhu premiéra. Jestliže prezident, který dle naší ústavy není z výkonu své funkce odpovědný, začne tyto principy narušovat, není to přechod k prezidencialismu, ale je to odchod od principů demokratického a právního státu. A to je to, oč tu běží.

Nejmenování „jednoho ministra“ je jen jedním ze symptomů tohoto pozvolného, nyní spíše akcelerujícího procesu. Dalším je třeba dlouhé vládnutí vlády bez důvěry. Nezačalo to u prezidenta Miloše Zemana, dlouhé vládnutí bez důvěry bylo již u první Topolánkovy vlády, pokračovalo přes čistě prezidentovu Rusnokovu vládu, jež působila ještě dlouho po parlamentních volbách, kdy prezident oddaloval a různě podmiňoval jmenování vlády Bohuslava Sobotky. A zatím tato tendence vyvrcholila (co nás ještě čeká?) první Babišovou vládu. Pravda, sestavování vlády může být někdy složité, jak vidíme i v zahraničí, ale pro naši situaci je typické, že všechny tyto vlády bez důvěry rozhodovaly zcela plnohodnotně o závažných otázkách s dopady na budoucnost. A při vytváření posledních dvou jmenovaných vlád se prezident Zeman ani nesnažil hledat řešení přijatelná pro parlament. A v případě premiéra Babiše jeho vzkaz parlamentu zněl stále stejně – v jakékoli situaci jmenuji znovu premiérem Babiše, jmenuji Babiše, jmenuji Babiše….

Další ze symptomů opouštění demokratického prostředí nalezneme v podobě současné vlády. Premiér je ve vztahu k prezidentovi velmi slabý. To je dáno nejen obviněním (a hrozbou obžaloby dotýkající se i členů jeho rodiny), ale i ohrožením jeho byznysu vzhledem ke střetu zájmu a reakci Evropské unie. Navíc, je to prezident, který může zastavit trestní stíhání premiéra i členů jeho rodiny (potřebuje k tomu ovšem premiérův souhlas, či souhlas jím pověřeného člena vlády). A pokud by soud proběhl a premiér byl uznán vinným, prezident mu může dát milost bez jakýchkoli dalších podmínek. Pro každého jen trochu ambiciózního prezidenta, je to premiér snů.

Jeho slabé postavení je paradoxně dáno i tím, co možná považoval za svou silnou stránku – „vlastnictvím“ strany. Poslušná, vše schvalující a podporující strana, kterou mu mnohý stranický vůdce jistě záviděl, ale nakonec nemůže být adekvátně použita jako významná nátlaková základna. Strana má sice význam v počtu hlasů v parlamentu, ale tím to končí. Zjednodušeně řečeno, premiér Babiš nemůže říci: „Pane prezidente, nedělejte ze mne šaška, který za Vámi stále jezdí a řeší pseudoproblém jmenování jednoho ministra, protože straníky to naštve a někteří poslanci třeba nepodrží vládu“. Žádné vážné náznaky pnutí uvnitř strany nejsou vidět, uvidíme, jaký práh bolestivosti „ANO“ naznačí případná užší spolupráce s SPD jako možné vyústění současné krize.

Ale vraťme se k vládě. „Geniální“ nápad na odborníky ve vládě v našem prostředí zafungoval. Podhoubí zde bylo od počátku revoluce - důraz na volbu „osobností“ nikoli politických stran – a negativní zkušenosti s chováním našich politických stran přímo propojených s klientelistickými zájmy a napojených na korupci. Co je ale výsledkem? Nikoli zeslabení těchto vazeb, ale jejich přímé zastoupení ve vládě, ať již ve funkci ministrů „odborníků“ či jejich politických náměstků či okruhu dalších „poradců“, jež ovlivňují rozhodování. Slabý zákon o státní službě (za jeho podobu nese významnou odpovědnost i tzv. demokratická opozice), je dále demontován. Ministři za ANO nejsou nijak se svou stranou spjati a jsou zcela závislí na vůli pana premiéra (respektive spíše pana prezidenta). Mnozí členové vlády a další osoby (ať již ve formálních či neformálních postech) ovlivňující rozhodování, fungují v úzkém napojení na prezidenta a jeho klientely.

Sociální demokracie je od počátku pod tlakem. Vstoupit do vládní koalice bylo velmi problematické rozhodnutí; zda mezi důvody patřila i snaha zbránit arbitrárnosti prezidentských rozhodnutí, lze jen těžko říci. Pokud takováto motivace u části sociální demokracie byla, tak stále více ztrácí na významu. Fraška, v níž padla první velká „facka“, začala při jmenováním ministra zahraničí, druhá s nynější „kulturní krizí“. ČSSD setrváním ve vládě rozhodně nebrání rozpínavosti prezidenta, ale legitimuje daný stav. Možná by pro voliče bylo dobré vidět situaci v její skutečné podobě. „Dobrovolná“ rezignace pana Šmardy na funkci ministra kultury zdánlivě zachovává tvář ČSSD; ale není to už tvář, je to spíše posmrtná maska.

Původní verze byla psána pro Deník referendum.

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy