Svaice a norské ledovce
Záměr těžit až 3600 m3 luxusního ledu ročně na čtyřech místech z druhého největšího norského ledovce Svartisen za účelem výroby ledových kostek, jež podle kritiků lze vyrábět doma v mrazáku, se setkává s nepochopením i nedůvěrou. Což o to, ale podívejme se na stav norských ledovců.
Nejprve, bylo to v r. 2015, dostala firma Svaice od okresu a státní lesní společnosti dotace a svolení k odběru až padesáti tun ledu z malého splazu ledovce, odkud se odtrhávají kusy ledu. pak se přešlo od plácnutí přes prsty k protestům místních, mimo jiné osob v sousedství ledovce. Podle vedení firmy záměr stále vítají nadšenci, a proto se průkopníci nehodlají vzdát svého snu.
Plánovali převážet bloky ledu pomoci vrtulníku a každý let by trval pět minut tam i zpět a pokaždé by se převáželo jedna tuna ledu. Ovšem kvůli protestům by mohl být led přepravován na jiné místo než původně zamýšlené a pak nákladními auty do nejbližšího městečka Glomfjord, kde je také přístav na lodě, jež by vyplouvaly s ledem v kontejnerech. Třeba by se jednalo o teplovzdušné balony a lodě, jež by jinak pluly s nevyužitou přepravní kapacitou, což by bylo pro životní prostředí lepší. Zpracováváním porcí o váze sto gramů (mimochodem s vydesignovaným tvarem) by se odstraňovaly vrstvy různých částic nečistot.
Pro společnost dlouhodobě postihované rušením pracovních míst v průmyslu by to mohlo přinášet výhody v podobě dalších míst, podle firmy by jich mohlo být až šedesát, a oblast by to mohlo proslavit. Podle vedení firmy by se jednalo o jednu z nejzelenějších společností Norska v poměru k počtu pracovních míst. Tvrdí, že led, jenž si firma přeje odebírat, by se stejně během krátkého času roztál a zmizel, podobně jako ovoce, jež padá ze stromů. Šlo by tedy o obnovitelný zdroj a podle vedení firmy by byl tento led v případě zamítnutí záměru těžby jedinou surovinou na světě, již by se nesměla užívat k tvorbě hodnot. Odběr zmíněného objemu ledu by svým rozsahem prý odpovídal tři metry hluboké jámě o rozměru 30 krát 40 metrů. „Rána“ v ledovci by prý byla z dálky sotva vidět a připadala by zanedlouho jako zanedbatelná mezi přirozenými tvary ledovce připomínající jizvy.
Zahraniční média, potenciální zákazníci a dovozci prý jeví velký zájem o poselství firmy, jenž spočívá v čistém ledu z přírodního zdroje. Běžné jsou kostky ledu vyráběné z vody obsahující chlór, jelikož čistá voda je na mnoha místech nedostupná. Takové kostky ledu prý chuťově ovlivní drinky, zatímco by byl led z těžby oné firmy chuťově neutrální a tedy vnímán jako exkluzivní. Údajně v Spojených státech nechtějí kostky ledu z ledovců na Aljašce a v Kanadě, nýbrž norský led, jenž je podle firmy zárukou kvality. Vedení firmy Svaice v norských médiích sdělili, že znají výrobce whisky, jež zoufají z toho, že exkluzivní chuť jejich nápoje nevyniká proto, že ji kazí špatný led. Na svém webu se firma honosí „nejexkluzivnějším ledem na světě, jenž není pro kohokoliv, nýbrž pro vás“
S budováním značky by chtěla pomáhat řada firem. Pro odpůrce je prý těžké pochopit nesmírný potenciál mimo Norsko. Obrázek kostek ledu jako symbol statusu do drahých drinků miliardářů je údajně chybný. Zde jde o trh, jemuž záleží o čistou vodu a je ochoten platit až dvojnásobek za kostky s extrémní hustotou, tvarovány za ohromného tlaku a tající pomaleji než masově vyráběný led z mrazáků. Přitom to jediné, co by stálo firmu peníze, by byl odběr a přeprava ledu. Produkt sám o sobě je zdarma.
Pověst ledovce, potažmo okresu jakožto udržitelných destinací by ale spíše mohly utrpět, poněvadž okres Meløy sází na udržitelný cestovní ruch založen na zážitcích v rámci volnočasových činností v přírodě. Dále by záměr mohl mít v rozporu s hodnotou životního prostředí a zasazováním se o ochranu zdrojů, a nikoliv plýtvání s nimi, omezováním emisí přispívajících k znečišťování a potažmo ke klimatickým změnám, a tudíž k tání ledovců a také by se záměr střetl s plánem kraje na užívání a spravování areálu... A nenarušil by odběr ledu vlivem hluku volnočasové činnosti a chov sobů?
Firma Svaice již zainvestovala několik milionů a věří, že se vynaložené peníze zúročí. Přitom vidí těžbu jako možnost ve velkém po světě propagovat okres a jeho ledovec jako zajímavou destinaci.
Podle Norského úřadů pro vodní zdroje a energie ledovec Svartisen v průběhu 80. a 90. let přibýval, jenže od r. 2000 ubývá. Tentýž vývoj úřad zaznamenává u ostatních norských ledovců. Mnoho jich je bez sněhu v době, kdy by na nich měla ležet sněhová vrstva. Ledový povrch je tmavší než sněhový povrch, takže když zmizí sníh, tak budou ledovce vstřebávat více slunečního záření, což urychluje tání. Povrchu ledovců tedy ubývá a třeba v oblasti Jotunheimen (což by se dalo přeložit jako Domov obrů), kde úřad od podzimu r. 2017 do letošního podzimu sledoval osm ledovců, ustupovalo čelo v průměru 38 metrů, což je vysoké číslo v porovnání s běžnými pěti až deseti metry za rok.
Se zvyšujícími se teplotami se zkracuje zima a ledovce mají méně času na to, aby „ztloustly“. Výhledově ústup ledovců znamená méně vody ve vodních tocích, jež se v Norsku ve velké míře využívá k výrobě elektrického proudu. Někteří z průvodců po ledovcích museli skoncovat se svou činností, poněvadž se nahoru na ledovce již nedostanou.
Z Norska se již několik staletí vyváží led, jenže je pochybné tvrdit jako ve videu na propagaci záměrů firmy Svaice, že se jedná o důležitou tradici pro generace vesničanů žijících kolem ledovce. Ve videu dva neohrabaní muži, oblečeni do severských svetrů a obuvi s hroty, nesou staré sekery na led zatímco jdou pěšky přes divoký a náročný terén, aby sbírali led. Svatby nebo jiné výjimečné příležitosti k oslavě by nebyly úplné bez ledu. Tím se slavnosti staly dokonalými a nezapomenutelnými. A vypravěč uzavírá: "Přinášíme Vám exkluzivní a prestižní led."
Podle několika kritiků, zejména ekologů a jejich organizací, ale i místních, jde o přezíravost a zvrhlost. Pijme z ledovce, dokud setrvá. Zlí jazykové tvrdí, že možná se v ledu nacházejí zamrzlé viry a bakterie třeba z dob Černé smrti v 14. stol., jež mohou „oživit“ a prožít „renesanci“, „novou éru“.
Nejde nakonec jen o vrchol ledovce? Inu, proč ne, když má jistý Australan v úmyslu vydělávat prodejem hermetizovaného vzduchu turistům – mimo jiné ze severonorského souostroví Lofoty.
Nejprve, bylo to v r. 2015, dostala firma Svaice od okresu a státní lesní společnosti dotace a svolení k odběru až padesáti tun ledu z malého splazu ledovce, odkud se odtrhávají kusy ledu. pak se přešlo od plácnutí přes prsty k protestům místních, mimo jiné osob v sousedství ledovce. Podle vedení firmy záměr stále vítají nadšenci, a proto se průkopníci nehodlají vzdát svého snu.
Plánovali převážet bloky ledu pomoci vrtulníku a každý let by trval pět minut tam i zpět a pokaždé by se převáželo jedna tuna ledu. Ovšem kvůli protestům by mohl být led přepravován na jiné místo než původně zamýšlené a pak nákladními auty do nejbližšího městečka Glomfjord, kde je také přístav na lodě, jež by vyplouvaly s ledem v kontejnerech. Třeba by se jednalo o teplovzdušné balony a lodě, jež by jinak pluly s nevyužitou přepravní kapacitou, což by bylo pro životní prostředí lepší. Zpracováváním porcí o váze sto gramů (mimochodem s vydesignovaným tvarem) by se odstraňovaly vrstvy různých částic nečistot.
Pro společnost dlouhodobě postihované rušením pracovních míst v průmyslu by to mohlo přinášet výhody v podobě dalších míst, podle firmy by jich mohlo být až šedesát, a oblast by to mohlo proslavit. Podle vedení firmy by se jednalo o jednu z nejzelenějších společností Norska v poměru k počtu pracovních míst. Tvrdí, že led, jenž si firma přeje odebírat, by se stejně během krátkého času roztál a zmizel, podobně jako ovoce, jež padá ze stromů. Šlo by tedy o obnovitelný zdroj a podle vedení firmy by byl tento led v případě zamítnutí záměru těžby jedinou surovinou na světě, již by se nesměla užívat k tvorbě hodnot. Odběr zmíněného objemu ledu by svým rozsahem prý odpovídal tři metry hluboké jámě o rozměru 30 krát 40 metrů. „Rána“ v ledovci by prý byla z dálky sotva vidět a připadala by zanedlouho jako zanedbatelná mezi přirozenými tvary ledovce připomínající jizvy.
Zahraniční média, potenciální zákazníci a dovozci prý jeví velký zájem o poselství firmy, jenž spočívá v čistém ledu z přírodního zdroje. Běžné jsou kostky ledu vyráběné z vody obsahující chlór, jelikož čistá voda je na mnoha místech nedostupná. Takové kostky ledu prý chuťově ovlivní drinky, zatímco by byl led z těžby oné firmy chuťově neutrální a tedy vnímán jako exkluzivní. Údajně v Spojených státech nechtějí kostky ledu z ledovců na Aljašce a v Kanadě, nýbrž norský led, jenž je podle firmy zárukou kvality. Vedení firmy Svaice v norských médiích sdělili, že znají výrobce whisky, jež zoufají z toho, že exkluzivní chuť jejich nápoje nevyniká proto, že ji kazí špatný led. Na svém webu se firma honosí „nejexkluzivnějším ledem na světě, jenž není pro kohokoliv, nýbrž pro vás“
S budováním značky by chtěla pomáhat řada firem. Pro odpůrce je prý těžké pochopit nesmírný potenciál mimo Norsko. Obrázek kostek ledu jako symbol statusu do drahých drinků miliardářů je údajně chybný. Zde jde o trh, jemuž záleží o čistou vodu a je ochoten platit až dvojnásobek za kostky s extrémní hustotou, tvarovány za ohromného tlaku a tající pomaleji než masově vyráběný led z mrazáků. Přitom to jediné, co by stálo firmu peníze, by byl odběr a přeprava ledu. Produkt sám o sobě je zdarma.
Pověst ledovce, potažmo okresu jakožto udržitelných destinací by ale spíše mohly utrpět, poněvadž okres Meløy sází na udržitelný cestovní ruch založen na zážitcích v rámci volnočasových činností v přírodě. Dále by záměr mohl mít v rozporu s hodnotou životního prostředí a zasazováním se o ochranu zdrojů, a nikoliv plýtvání s nimi, omezováním emisí přispívajících k znečišťování a potažmo ke klimatickým změnám, a tudíž k tání ledovců a také by se záměr střetl s plánem kraje na užívání a spravování areálu... A nenarušil by odběr ledu vlivem hluku volnočasové činnosti a chov sobů?
Firma Svaice již zainvestovala několik milionů a věří, že se vynaložené peníze zúročí. Přitom vidí těžbu jako možnost ve velkém po světě propagovat okres a jeho ledovec jako zajímavou destinaci.
Podle Norského úřadů pro vodní zdroje a energie ledovec Svartisen v průběhu 80. a 90. let přibýval, jenže od r. 2000 ubývá. Tentýž vývoj úřad zaznamenává u ostatních norských ledovců. Mnoho jich je bez sněhu v době, kdy by na nich měla ležet sněhová vrstva. Ledový povrch je tmavší než sněhový povrch, takže když zmizí sníh, tak budou ledovce vstřebávat více slunečního záření, což urychluje tání. Povrchu ledovců tedy ubývá a třeba v oblasti Jotunheimen (což by se dalo přeložit jako Domov obrů), kde úřad od podzimu r. 2017 do letošního podzimu sledoval osm ledovců, ustupovalo čelo v průměru 38 metrů, což je vysoké číslo v porovnání s běžnými pěti až deseti metry za rok.
Se zvyšujícími se teplotami se zkracuje zima a ledovce mají méně času na to, aby „ztloustly“. Výhledově ústup ledovců znamená méně vody ve vodních tocích, jež se v Norsku ve velké míře využívá k výrobě elektrického proudu. Někteří z průvodců po ledovcích museli skoncovat se svou činností, poněvadž se nahoru na ledovce již nedostanou.
Z Norska se již několik staletí vyváží led, jenže je pochybné tvrdit jako ve videu na propagaci záměrů firmy Svaice, že se jedná o důležitou tradici pro generace vesničanů žijících kolem ledovce. Ve videu dva neohrabaní muži, oblečeni do severských svetrů a obuvi s hroty, nesou staré sekery na led zatímco jdou pěšky přes divoký a náročný terén, aby sbírali led. Svatby nebo jiné výjimečné příležitosti k oslavě by nebyly úplné bez ledu. Tím se slavnosti staly dokonalými a nezapomenutelnými. A vypravěč uzavírá: "Přinášíme Vám exkluzivní a prestižní led."
Podle několika kritiků, zejména ekologů a jejich organizací, ale i místních, jde o přezíravost a zvrhlost. Pijme z ledovce, dokud setrvá. Zlí jazykové tvrdí, že možná se v ledu nacházejí zamrzlé viry a bakterie třeba z dob Černé smrti v 14. stol., jež mohou „oživit“ a prožít „renesanci“, „novou éru“.
Nejde nakonec jen o vrchol ledovce? Inu, proč ne, když má jistý Australan v úmyslu vydělávat prodejem hermetizovaného vzduchu turistům – mimo jiné ze severonorského souostroví Lofoty.