Není problém v nové vnucované skutečnosti, a to i před šířením viru, nalézt spoustu případů paradoxů absurdity a povyšování se nad svými spoluobčany.

Dokazuje to nejen lavina aspektů, na něž jsem se v nejednom předchozím článku pokusil vrhat světlo. např. o pohledech a postojích NAVu (norského sociálního a pracovního úřadu) na člověka a společnost, jež byly údajně vždy problematické. Jádro věci je v tom, jak Norsko jakožto jedna z nejbohatších zemí světa zachází s těmi z vlastních občanů, jež mají složité postavení, jsou v tísňových situacích a v ohrožení. Norsko je prý důkazem toho, že společnost může být bohatá na peníze a mít přebytek pro ty, na něž se v „loterii života“ usmálo štěstí, a přitom být chudá v lidských ohledech, pomýšlení na sebe navzájem a lásku.

Jeden uživatel systému za druhým vystupuje v masmédiích a ujišťuje nám ostatním, že to nejhorší na tom, že onemocněli, byly ty střety s NAVem a se systémem, jenž jim měl pomáhat. Od prvního dne je odsoudili k tomu, aby byli odpadlíky. Než abyste je nasadili pro vlastní zdraví jste nucení, dokud jste nemocní, či máte zhoršené tělesné funkce, a ještě naživu mobilizovat těch málo sil, jež vám ještě zbývají na to, abyste bojovali proti systému vytvořenému politiky, systému, jemuž nelze věřit.

Anebo jinak o tom, jak se někteří lidé setkávají s omezováním osobních svobod jen kvůli přesvědčení těch, jež jim mají pomáhat. Dozvídáme se třeba o tom, jak je po šesti letech konečně dovoleno 71letému Sigmundu Iversenovi, aby si kupoval pivo: Tak dlouho mu pomocníci v domácnosti ze sociální péče okresu říkali, že kupovat si pivo je špatné. A jelikož je důchodce bez auta a odkázán na svozy oněch pomocníků, aby se dostával do obchodu, tak mu nezbylo než čekat na rozhodnutí ředitele péče okresu. Do té doby se mu pletli do toho, co si to ráčil kupovat. Tato kauza figurovala v několika médiích.

V době, kdy bude brzy politická většina pro legalizaci všech drog, vč. tvrdých, tak stojí za povšimnutí dvojí morálka. Drogy se prý musí legalizovat proto, aby se necítili jejich uživatelé stigmatizováni. Přitom tvrdí, že kriminalizace a stigmatizace nefungují. Jiní si vzpomínají na stigmatizaci a šikanu, jež museli a stále leckde musí snášet kuřáci.

Soud podle několika masmédií rozhodl, že bytové družstvo nemůže vystěhovat kuřáka Vidara Antonsena jen proto, že kouří ve vlastním obývacím pokoji, byť mají někteří sousedé tak citlivý nos, že pociťují stopy cigaretového kouře ve svých bytech i v komůrkách na půdě a tvrdí, že tyto prostory následkem kouření klesly na hodnotě… Dospějeme někdy tam, že si někdo snad vymůže zákaz kouření, popř. hlasitým mejdanům, popř. dupání, ječení a dalšímu hluku malých dětí u někoho jiného v jejich prostorách?

Podle některých politiků hlavně ze strany Zelených bude jednodušší volit veřejnou dopravu bude-li jeden k tomu donucen. Kdo má právo vám namlouvat/přikazovat čím budete cestovat, anebo ještě důležitější, co budete jíst a pít vy a/nebo vaše rodina a děti? Politizování škol s příměsí/na popud přesvědčení učitelů postupuje do stále nových fází. Lidi štve, resp. si utahují z učitelů, jež v současné době dávají svým žákům ve věku od osmi let výše jako domácí úkol „Oběd bez masa je šetrnější k životnímu prostředí. Zvládnete den bez masa?“ Přitom drtivá většina o vnucený bezmasý den nestojí, neboť co je někomu do toho? Jaké že tu probíhá vymývání mozků, indoktrinace, ohlupování, uvádění v omyl? Škola se má starat o osnovu a dodržovat ji a přitom spolupracovat ve vzájemném pochopení s rodiči, jimž náleží výchova a stravování, a škola nemá jako nyní vyvolávat v dětech stud a strach a štvát děti proti svým rodičům. Přitom většině snad přijde střídání pokrmů a jejich složení přirozené. Třeba za mého dětství se na střídačku vařily masité a rybí pokrmy, občas jsme mívali kaši různého druhu anebo třeba palačinky a další moučné pokrmy. Tehdy, když se děti vrací ze škol a vydupou si u rodičů přítrž masa, jinak svět zanikne, se rozhostí chvíle ticha, dokud nikdo neřekne „Hádejte jestli budeme od nynějška podporovat místní zemědělce a místní stravovací zvyklosti.“ Ať si někdo dá třeba i krmivo, trávu, šišky i jehličí, jen, aby jim neobtěžoval ostatní. V zemi, jejíž zemědělská půda se v naprosté většině hodí jen, aby byla využívána pasoucími se hospodářskými zvířaty, jež nám lidem pak slouží jako cenné doplňky vyvážené stravy, v takové zemi se maso jedlo, jí i jíst bude.

Mají se omezovat stavy norských hospodářských zvířat proto, že prdí a říhnou, vypouštěný metan, navzdory nálezům vědců o zanedbatelných příspěvcích co do emisí, prý ubližuje klimatu. Dovoz přes půl světa je schůdnější cestou. Jenže co divoká zvěř či třeba pavouci? Zrovna pavouci podle vědců dohromady sežerou tolik masa jako lidstvo. Mají být proto vymýceni?

Děti jsou využívány a manipulovány dospělými, jelikož je mnoho z těchto dětí již vystrašených. Titíž lidé, jenž míní, že nemáme strašit děti koronavirem a migranty, podporují strašení klimatem a zánikem světa a některé z nich najdeme v církvi. Křty jsou pro Nory důležitější než v řadě dalších zemích, jsou běžné i u lidí, jež jinak do kostela nechodí a na křest se sejde většina rodiny, darují se dárky, vnímá se jako velkolepá, soukromá událost a životní milník, vyberou se kmotři, jež mají i na dálku podporovat výchovu dětí. Nicméně nejen ke mně se donáší to, že norští kněží během kázání, a nejen při křtech takřka programově zabrousí do tématu klima a klidně se mu věnují většinu času kázání, ačkoliv jste se sešli na křest, nikoliv na politický mítink. Ctí snad spíše novému duchovnímu směru, též nazývanému klimatem? Martin Luther v r. 1517 přibil na dveře kostela ve Wittenbergu 95 tezí proti obchodu s almužnami. Klimatičtí teologové jsou hlasateli pochybného obchodu s certifikáty „čistého“ čehokoliv, kvótami CO2 a vřelými šiřiteli dalších nápadů týkající se klimatu a někteří spíše než Ježíše vyzdvihují Islám. Nemají snad v popisu práce, o jaké náboženství jsou zaměstnáváni, aby se starali? Skutečně si dnešní kněží myslí, že je to jedno, že milost a milosrdenství pro všechny se najdou v Islámu? Nečtou zprávy masmédií o situaci, pokud jde o milosrdenství a snášenlivost vůči křesťanům v muslimských zemích, Nigérii a dalších zemích a oblastech, kde jsou křesťané v menšině, či se jí stávají? O útocích, persekuci, masakrech, odsunech atd.? Je divné, že řada kněží si ani po šesti letech studií bohosloví neodnesou to, že Islám je opakem křesťanství a že se předci Evropanů nesnažili Islám potlačovat a bránit mu v uzurpování si našeho světadílu jen tak. Pak může zaznít vybídka jako od té biskupky v Nidarosu (se sídlem v Trondheimu), zda všechny kostely potřebujeme. Dobrovolná inkompetence a neznalost toho, co budovalo Norsko, jakožto i Evropu je prý posledním výkřikem módy. Církev dělá sebe irelevantní všem, jež mají jiné politické názory, stanoviska a postoje, než má církev, včetně těch, jež disponují jinými vědecky, statisticky či jinak podloženými informacemi. Vše, co má spojitost s klimatem, je krajně sporné. Nemá být církev pro všechny a o evangeliích? Mají kněží veřejně stát politicky jen na jedné straně a pomáhat uskutečnit „klimatickou“ revoluci. Uvědomují si vůbec něco z toho, co to má za následky?

Aktuálně Erna Solbergová, norská premiérka, vyhrožuje, že na spoluobčany pošle civilní obranu, pokud se ze svých chat nevrátí. Než tam odjeli (většina proto, že tam jezdívá na každý víkend, jiní proto, že to tam, vzhledem k aktuální situaci, považují za bezpečnější než v lidnatých místech), žádal ministr zdravotnictví, aby se lidé vyvarovali volnočasovému cestování. Zástupci okresů s málo obyvateli, jež dlouho sázely na chataře, dovolovaly rozsáhlou výstavbu chat a jsou do značné míry závislé na významném zdroji příjmů z daně z nemovitosti, hlásili, že nutně nemají kapacitu postarat se o chataře, pokud by onemocněli koronavirem. Někteří chataři s podezřením na onemocnění již kontaktovali Červený kříž s žádostí o pomoc, aby se dostali domů a za to byli nazýváni zpovykané, sobecké a svéhlavé/vzdorovité. Prý mají zůstat na chatách ponechané bez pomoci, jelikož byli varováni. Od včerejška platí nařízení vlády, podle něhož se bude nutit lidi domů z chat, jež se nacházejí v jiných okresech než v těch, kde má daný chatař své bydliště. V některých okresech přestali ze silnic odhrnovat sníh, aby se chataři na své chaty nedostali a tam, kde již nejsou, se uvažuje o závorách. Vystoupil král Harald V. s výzvou, aby lidé dbali výzev politiků, ovšem důvěra k nim je mezi obyvateli na dlouho nalomená. Až nebezpečí opadá se prokáže, čí soudnost byla lepší.