Egyptský podzim 1: Na Tahríru eskalují protesty proti vládě armády. Po krvavém zásahu u státní televize před měsícem se politická scéna sjednocuje v odporu proti vojenskému režimu

Včera večer: Na náměstí jsou sroceni lidé, pijí čaj a přihlížejí, jak ve dvou ulicích směřujících na náměstí vybuchují náboje se slzným plynem. Aktivista Muhammed říká: tohle jsem tu neviděl od revoluce. Střety měly dlouhou předehru.

Páteční "milijuníja"
V pátek proběhla první velká demonstrace od léta - tentokrát jednoznačně proti pokračující vládě armády a za předání moci civilní vládě po ukončení voleb v březnu. Většina mezi desetitisíci pokojných demonstrantů byli islamisté, mají největší mobilizační schopnost. Protestů se účastnili i revolucionáři, liberálové a všechny společenské skupiny: od dělníků po liberálního kandidáta Aymana Noura. Heslo revoluce: "lid žádá pád režimu" bylo proměněno v "lid žádá pád maršála".

V pátek na náměští vládla spokojenost: celé politické spektrum se shodlo na požadavku ukončení vlády armády. Ovšem s jinými motivacemi: liberálové protestovali za předání moci civilní vládě, islamisté protestovali také proti plánu armády vydat ústavní prohlášení, které zakotví obsah budoucí ústavy. Mají v ní figurovat občanské svobody, o kterých armáda vyjednává s politickými stranami od léta. Prohlášení má také zakotvit kontrolu armády nad vlastním rozpočtem.

Na rozdíl od předešlé velké demonstrace islamistů se však protest nezvrhl v masové požadování islámské politiky. Podle žurnalisty Aliho se tentokrát většina proklamací salafistů soustředila na kritiku vlády armády a pouze menšina propagovala salafistickou agendu. V davu jsme potkali i známého Mahmouda z Ismailiji. Nesl královskou egyptskou vlajku s poselstvím: Egypt byl stát i před začátkem armádních pučů v roce 1952. Lidé ho zastavovali, ptali se a diskutovali: diskuse jsou nadále znakem Tahríru.

Sobotní zásah a eskalace
K eskalaci došlo až další den. Během noci se Tahrír vylidnil a na ostrůvku uprostřed zůstalo několik stovek demonstrantů. Podle svědků a zpráv dopoledne náměstí obsadila zásahová policie v plné výzbroji, stanové městečko odklidila a lidi vyhnala ze středu města. Když jsem v poledne přišli, několik stovek, možna tisíc lidí postávalo a pozorovalo skupiny policistů, jak vytlačují lidi ze středu náměstí. Několik kluků na ně házelo kameny, dvě zahalené ženy a muž se postavili před policii a křičelo, ať neháží. Malé střety s policií pokračovaly sporadicky, několik vojáků bylo zaplaveno davem a zahnáno do aut. Nenadále přijel modrý anton, řízený kluky, kteří jej zastavili uprostřed a začali demolovat. Několik lidí v davu se jim v tom pokusilo zabránit. Policie se odpoledne stáhla do ulice vedoucí k ministerstvu vnitra.

O hodinu později stál dav v té samé ulici v konfrontaci s několika stovkami policistů z policie ministerstva vnitra, kteří se, spolu v policisty v civilu, opevnili uvnitř ulice mimo náměstí. Vepředu házeli kluci a dělníci kameny, armáda házela kameny zpět a popojížděla dozadu a dopředu v ozbrojených vozech, střílela v ulici plynové náboje a pepřáky. Občas střelila plyn až na náměstí. Ke konci odpoledne jsme z povzdálí začali pravidelně slyšet střelbu: gumové projektily a broky.

Lidé na náměstí, naprostá většina mimo dosah střelby, se bavili o tom, zda je toto nenásilná demonstrace. Mezi lidmi byla cítit rozpačitost z násilí obou stran. Někteří kritizovali házení kamenů, jiní říkali, že se lidé brání po napadení policií, jiní v konfrontaci viděli protest proti zvůli armády. V davu byli i Palestinci a Syřané. Podle Palestince Abu Zajada toto není boj nikoho z cizinců a úmyslem armády je nechat rozhořet násilí po pátečních protestech. Podezdření na přítomnost zaplacených násilníků potvrdili i jiní přítomní Egypťané.

Situace se změnila večer, kdy armáda tvrdě zasáhla. Celé náměstí čekalo na útok, jakmile se setmí. Podle zpráv k němu došlo kolem sedmé: policie vytlačila lidi plynem a zahnala do ulic. Do médií se dostaly fotografie lidí, zasáhlých střelami do očí - policie střílela gumáky do výšky hlavy, zprávy o stovkách zraněných a podezdření na ostrou střelbu. Po útoku se policii patrně nepodařilo davy vyhnat, jakmile se seskupila, lidé se vraceli.

Demonstrace proti zásahu
Zprávy na internetu přivolali tisíce dalších. Kolem deváté nebyl na Tahríru vidět jediný policista a vládl klid. U náměstí jsme potkali novinářku Hanu, která také byla na našem školení v Praze: všichni jsou tady, říkala. Přidali se i káhirští muslimští bratři, postavili hlídky na vstupu a prohledávali přicházející, jak tomu během demonstrací bývá, a pouštěli dovnitř jen neozbrojené. Na náměstí přišli dva islamističtí prezidentští kandidáti.

Proti armádě a násilí na Tahríru se zorganizovaly demonstrace v desítce dalších měst.

Zatímco byl na Tahríru klid, u ministerstva vnitra, o pár bloků dál, házeli davy zakuklených kluků kameny na policii, a ta odpovídala slzným plynem. Po půlnoci začala policie pálit plyn do postranních ulic Tahríru. Po přestřelce s kameny a molotovy policie davy opět palbou plynu vytlačila dav z centra náměstí. Na internetu se objevila zpráva o mrtvém na Tahríru, zasaženém do obličeje, a jednom zastřeleném v Alexandrii.

Jako večer, jakmile policie přestala pálit plyn, lidé se podle zpráv vraceli a dopoledne dalšího dne znovu okupují náměstí.
24 hodin po začátku násilí se očekává, že se k násilí ale i k hlavnímu tématu protestů, vojenskému režimu, vysloví politika.

Závěry
19. listopad je zatím nějvětší pouliční bitva, trvající déle, než bitky u Maspera v říjnu. Poprvé zasahuje centrální policie. Armáda se po masakru u Maspera, kdy zabila 27 lidí, se zřejmě nechtěla znovu exponovat. S násilím začala policie při vyklízení náměstí, ovšem první eskalace (vyhořelé policejní auto, první vrhač kamenů) mají na svědomí ostří mladíci a nikdo neví, do jaké míry jsou to zaplacení mlátiči či naštvaní protestující. V davu nepanovala jednotná podpora házení kamenů, ovšem když policie zaútočí, obrana je očekávatelnou reakcí.

V posledních měsících totiž vychází velmi zřejmě najevo, že s armádou a jí kontrolovanou vládou nelze úspěšně vyjednávat. Protesty proti vojenským tribunálům pokračují od března; armáda obnovila stanné právo, které podle ústavního referenda mělo v září skončit; oficiální sliby zastavit souzení civilistů před vojenskými tribunály splnila jen propuštěním pár stovek z odhadovaných 12000 politických vězňů a nedávno zatkla známého bloggera za tweet; a v říjnu zmasakrovala dav protestujících Koptů a zabraňovala otevřenému zpravodajství, v listopadu dala najevo, že se bude snažit o zakotvení své nekontrolovatelnosti do ústavy.

V této atmosféře mají za týden začít volby za nejasných podmínek a s nejasným určením úkolu nového shromáždění a s jistotou, že pokud se nic nestane, armáda bude vládnout přímo až do prezidentských voleb někdy v roce 2013. Budoucí prezident v této situaci by se vší pravděpodobností byl buďto další generál, nebo někdo úzce s armádou spolupracující.

Do nedávna byla politická scéna rozdělená na islamisty, kteří si přejí rychlé volby a vliv na psaní ústavy a na liberály, kteří armádu nejvíce kritizují, ale zároveň si přejí, aby zaručila civilní (sekulární) formu budoucího státu. Dnes se tyto pozice, samotné plné rozporů, sbližují. V příštích dnech uvidíme, zda se #Tahrir #19 Nov, jak se události na internetu nazývají, stanou momentem změny: zda se politické strany sjednotí na jasném požadavku termínu předání moci civilné vládě.

Aby situace v Egyptě nebyla vykreslená příliš černě, bude zde následovat série věnovaná širší politické změně v Egyptě: demokratickému aktivismu, volbám, tomu, co to je porevoluční politika.