Sobotkovské křídlo jako jediné hraje se Zemanem důstojnou strategickou hru. Druhý tábor uvnitř sociální demokracie se nechává nevědomky zahánět do rohu, kde je prezident dřív nebo později umatuje.

Mezi první kroky Rusnokovy vlády patřilo prosazení návrhu na zvýšení minimální mzdy. ODS na to reagovala s bleskovou rychlostí. Nejenom že odmítla její zvýšení, ale okamžitě oznámila, že ji chce zrušit. Jednalo se v posledních sedmi letech o první slavnostní výpad občanských demokratů v roli opozice. A šampaňské nikde...

Za touto prvotní svižnou reakcí na zvýšení minimální mzdy stála jasná strategie udělat z Rusnokovy vlády levicového nepřítele s podporou sociálních demokratů a KSČM. Jestliže se sociální demokraté přihlásí k Rusnokově vládě, nahrají tím bývalé koalici na opoziční smeč. A já mám dojem, že ten smeč někdo dlouho strategicky připravoval.

Volby se vyhrávají z opozice

Před prezidentskými volbami koloval vtip: „Sociální demokraté podpořili Zemana a modlí se, aby vyhrál Schwarzenberg. Občanští demokraté podpořili Schwarzenberga a modlí se, aby vyhrál Zeman. Lidovci se radují, že se všichni modlí.“ Na rozdělení rétoriky a opravdových zájmů se v podstatě nic nemění. Opět je středem paradoxu Miloš Zeman. A i ti lidovci se mohou radovat.

Je v zájmu bývalých koaličních stran, aby vyvolaly iluzi, že současná Rusnokova vláda je levicová a že, co se stane špatně během jejího působení, bude možno připsat na vrub sociální demokracii a komunistům. Je v jejich zájmu, aby ukázaly, že i současné personální změny jsou jen ochutnávkou razií, které přijdou, jestliže se vlády ujme „opravdová“ levice. „Nedejbože s komunisty!“

A je právě proto v zájmu bývalé koalice, aby Rusnok a jeho ansámbl vládl až do voleb. Je jen neštěstím politiky, že pro ni kvůli tomuto rozporu rétoriky pravicové strany nemohou hlasovat.

Rusnokova vláda levice... i bez důvěry

Po sedmi letech plundrování země by bylo pro jakoukoli stranu těžké se stavět při volební kampani do opozice. Díky Rusnokově vládě to bude docela možné. Ta se totiž po hlasování stane ex post menšinovou vládou levice. A je jedno, jestli dostane důvěru celé Sněmovny. Bývalé koaliční strany se tak dopustí politického majstrštyku a budou se moci plně ujmout opoziční role.

Paměť je krátká a aféry současné vlády mohou přehlušit i hlasité excesy té minulé. Ještě jeden Balvín nebo Fischerovy dluhy a je o skandály postaráno. Jestliže se do vřavu přidá Babiš a pár miliard na jeho novou PR stranu, po volbách může vládnout třeba i Kalousek. Jednou se to už stalo.

Česká pravice už své reformy zakončila. Moudře rok před volbami. V tomto období se chtěla uklidit a uklidnit. I pád Petra Nečase a nástup dočasné „levicové“ vlády je tak v jejich bytostném dlouhodobém zájmu. Stejně jako je v jejich zájmu rétoricky poukazovat na nesouhlas s ní. A právě pro zájem koaličních stran budou hlasovat ti sociální demokraté, kteří pro Rusnokovu vládu dobrovolně zvednou ruce.

Člověk versus Počítač

Sobotkovský tábor sociálních demokratů je jediný, který dokáže se Zemanem důstojně hrát šachy. Vypadá sebevražedně, protože je jeden tah za ním. Ostatní jsou však dva. Jinak než proti bezprostřednímu zisku se se Zemanem hrát nedá. On totiž počítá právě s jednoduchými politickými kalkuly a paradoxy. A jenom ty dokáže předjímat.

I kdyby sociální demokraté nakonec hlasovali pro Rusnoka dle rozhodnutí předsednictva, Sobotka svým odporem ukázal, že Rusnokova vláda není vládou sociálních demokratů. To je pro budoucnost k nezaplacení a sociální demokracie jako celek by mu za to měla být vděčná. Je s trochou nadsázky Kasparovem hrajícím krátkodobě sebevražedné tahy proti počítači Deep Blue.

Druhému táboru, jak se zdá, jde o to ulevit si od bývalé koaliční vlády. Co nejdříve spravit, co napáchala vláda minulá. Tomu se nelze divit a zní to vlastně logicky. Pár měsíců bezmocné vlády bez podpory Sněmovny nebo pochvala od prezidenta jsou ale v tomto kontextu nesmírně krátkozrakým cílem.

Zeman myslí dva tahy napřed. Předjímal nutné paradoxy pravice, která si přeje „levicovou“ vládu, a levice, která ji musí podpořit. Nechává na poslední chvíli všechny zobat z ručičky. A je docela jedno, že mu z ní mnozí zobou rádi. Přesto zobou. Soudě podle minulosti, prezidentovým cílem není rozdělená ČSSD, jeho cílem je především slabá ČSSD. A taková bude, jestliže Rusnok bude moci dovládnout v jejím jménu.

Zemanova koncovka

Minulost české politiky nás rovněž učí, že tyran zůstane tyranem – zvlášť stane-li se prezidentem. Být na chvíli oblíbenec negarantuje blahovolné zacházení navždy. Stejně jako náklonnost spojená se stockholmským syndromem zasahuje pouze rukojmí. Nikoli únosce.

Ve francouzštině se říká „jamais deux sans trois“. Tedy volně přeloženo „co se stalo dvakrát, vždy se stane i potřetí“. Já si vzpomínám na jednu pravicovou vládu, jež vládla díky přeběhlíkům, které jakýsi pan Z. sháněl a přemlouval. A taky na poslední prohrané volby kvůli odklonění voličů k politickému fanklubu jakéhosi pana Z. Levici tak držel pan Z. od moci celé dvě období. To by tedy bylo dvakrát.

Tento článek vyšel v Deníku Referendum, 6. srpna 2013.

Otázky, kritiky a nadávky můžete autorovi adresovat na twitter nebo na facebook.