Václav stál u zrcadla a díval se na sebe, když do pracovny vešli Petr s Ladislavem. Marně se pokoušel zvednout koutky úst nahoru.
„To je ale krásná růžová košile,“ řekl nadšeně Petr.
„O čem přemýšlíte, šéfe?“ zeptal se Ladislav a vytáhl tužku s chilským státním znakem a čtverečkovaný poznámkový blok.
„Uvažoval jsem výjimečně jen o banalitě, o uzlu na kravatě,“ odpověděl Václav. „Ale když už držíte v ruce pisátko, můj Eckermanne, tak se mě na něco zeptejte.“
Přečetl jsem si v LN, že přes pětašedesát procent občanů nesouhlasí se změnami DPH, jak zjistilo CVVM prý v souvislosti s úvahami, jak se bude výše DPH řešit v nejbližším období. Někteří jsou toho názoru, že to není překvapující zjištění, já jsem překvapený, že jen tak málo.
Všechny fotbalové kluby jsou v dluzích, leč muži kolem nich se prohánějí v hummerech a jedí humry. Všechny politické strany taky visí, kam se podívají, ale všem jejich funkcionářům a účinkujícím okolo se vede dobře a nehubnou, mažíce si kolem hub med. Ještě žádný český film, ani ten nejúspěšnější, na sebe nevydělal. Žádný film se nevyplatil, avšak producenti mají dostihové koně, domky na Floridě a zajímavá auta, jejich družky pak, jak říkal John Lennon, mohou místo potlesku chřestit klenoty.
Technika za zrcadlem je ve všech těch skupinách podobná, jmenuje se vratný proces. Hle, Petře, potřebuji od tvé banky, firmy, fondu, dvacet milionů na film, státní fond dal devět, televize osm, já v televizi nechal jeden jako dezert a tvé manželce, bráchovi, dědečkovi či klubu nechám z těch dvaceti sedm, devět či jedenáct a budeme šťastni všichni… Totéž udělá i Martin, Richard a Karel… A tak šťastni jsou, všichni jsou zváni (nejen) na festival a jiné krásné věci a usmívají se.
Je to mnoho otázek. Jenže… Není lepší, že aspoň vznikne nějaký film, tu a tam dokonce dobrý? Že se občas hraje slušný fotbal? Jen s těmi politiky nevím. Ale snad hrají hezky golf.
V těchhle dnech, kdy se na nás odevšad valí pompézní informace o festivalu v ruských lázních, dosud nazývaných Karlovy Vary, se některé otázky samy přímo vnucují. Jak o festivalech samých, tak o filmu jako takovém, zejména pak českém.
Zatímco debaty o zániku literatury se objevují stále, filmu zánik nehrozí, zcela evidentně. Ačkoliv politika státu je stále stejně nekoncepční a spíše komická, natáčí se hodně a snad nikde na světě se neobjevuje tolik debutantů, jako u nás.
Proč? Podívejte se na ten festival. Jsou ve skutečnosti nejméně dva v sobě. Jednu část tvoří diváci, lidé s batohy nebo kufříky, kteří se shánějí po vstupenkách a jezdí do ruských lázní kvůli filmům, druhou potom high society, glamour a celebrity a VIP, kteří jezdí do ruských lázní… protože tam byli za mimořádně výhodných podmínek pozváni. Ale nebýt těch druhých ( a našich daní - :O))), kdo ví, nač by se dívali…