Milej Radku č. 2

Milej Radku, máš v dějinách výjimečnou šanci. Vůbec se to netýká státního dluhu a ostatních kouzel a strašidel, tolik propíraných v otřesné předvolební kampani.
(Mimochodem, kdybyste zařadili do svého programu ještě zákaz negativní volební agitace a zákaz zaneřáďování krajiny billboardy, volil bych vás i já.)
Jde o to, že jsi první (no, druhý, byl tam Vladimír Mlynář, ale nebyl předseda) aktivní, relativně mladý novinář, který se takovým skokem dostal rovnou do vysokého patra politiky.
Máš dvě možnosti, zaradovat se z výhry, vstoupit do hry a splynout s ní, stát se jedním z nich, přijmout tichá pravidla – anebo zůstat agentem veřejnosti mezi nimi, to znamená všechny neviditelné věci zviditelňovat, vyzrazovat a podávat o nich zprávu a tím ten systém, ať už mu říkáme mafiánský nebo klientelistický, měnit. Já vím, jsem naivní.
To je ovšem jen na tobě, já ti mohu jen popřát hodně úspěchu.

Více »

Zveřejňujme jejich odpovědi třeba na vratech

Hádejte, kdo to napsal:
a) Holešovská výzva
b) Karolina Peake
c) Jan Hus
d) Ludvík Vaculík v r. 1968: 2000 slov

Více »

Pěkný citát před Velikonocemi: Ortega y Gasset

Slova José Ortegy y Gasseta, intelektuála, který velmi osaměle v socializačním meziválečném třeštění varoval před „vzpourou davů“:

„Být levicový stejně jako pravicový je jeden z nesčetných způsobů, jež si člověk může vybrat, chce-li se stát imbecilem.“