Vzpomínáte, jak kdysi musel ministr školství, později bankéř či co Pilip vyměnit služební Kia Sportage, jež směl používat soukromě (doufáme, že tato neslušnost mezi tím ministerstva opustila) už po roce, jelikož mělo zničený interiér? S dětskou nevinností a samozřejmostí pravil, že vyměnit to auto bylo nezbytné, neboť jeho psi roztrhali packami sedadla. Ohlasy byly už tehdy různé, nikoho však nenapadlo napsat, že to auto, resp. opravu měl Pilip zaplatit. Vůz byl – o správnosti či nesprávnosti toho nepíšeme – propůjčen jemu, nikoliv rotvajlerům. Jeho spoluvěrci argumentovali tím, že Kia zase není tak drahé auto. Dávno, dávno již tomu…
Navrhl to jeden diskutér na Facebooku. Ta holčička, kterou měl zneužívat kritik nákupu letadel CASA, je ta samá holčička, o níž psala Kubiceho zpráva v souvislosti s někdejším premiérem. Maličko zestárla za tu dobu, asi o půl hodiny, ale je to pořád ona. Když půjdete takhle večer z vinárny kolem ministerstva vnitra a zavřete jedno oko, možná ji uvidíte taky.
Poté, co budou na prezidentský úřad kandidovat také Vladimír Dlouhý, Ladislav Jakl a Pepek Vyskoč z Putimi, nabyl tanec kandidátů už vysloveně groteskního charakteru. Média dělají sice všechno pro to, aby si voliči nevšimli, že přímá volba prezidenta je v této formě jen komické šidítko, jež má odlákat jejich pozornost od jiných věcí (asi od těch stále víc na světlo vycházejících malverzací či sociálních nespravedlností, ale možná jen od prohlédnutí podstaty dělby moci) - ale chápeme je, zaplní tím stránky, někdy i první, asi jako dopisem ‚nevinného Ďurička‘ Davidu Rathovi. Tato přímá volba je akt v duchu „vlk se nažere a koza nám zůstane celá“. Volové si zavolí a my si to dál budeme dělat jako vždycky.
Chtěli jste pořád nějakou přímou demokracii, tak tady ji máte, kousíček, no, zablbnete si při kampani a volbách a nezmění se nic.
U vedlejšího stolu diskutovali hosté o korupci a veřejných krádežích, létala jména, jako Kalousek, Háva, Drobil, Bém, Janoušek, Rittig, Knetig, Dalík, Barták, Oulický, Dlouhý, Ouzký, Cabrnoch a tak dále.
Potom podrobně probrali výkon ODS ve vedlejším městečku Č., kde se ta strana v minulých volbách po tom, co vedla patnáct let radnici, do zastupitelstva vůbec nedostala. Následoval výčet jejich malverzací, nejprve místních, pak celostátních… Jeden z hostů se podivil, že někdo v té obci ještě vůbec jezdí s nálepkou Volím ODS.
Když jsem s požitkem sledoval velkolepou hudební a kostýmní show na Velehradě, uvědomil jsem si, čeho všeho jsme se lehkomyslně vzdali a ještě vzdát hodláme. Ta úžasná přehlídka plášťů, přehozů a pláštíků, pozoruhodných a efektních pokrývek hlavy (vzpomínáte na slavnou Felliniho módní přehlídku církevních obleků ve filmu Roma?), k tomu nádavkem zábavné a roztomilé uniformy různých stráží, připomínající až Čardášovou princeznu, to všechno by nám mělo být naopak vzorem… Zamysleme se nad tím, prosím…
„V první řadě je nutné, aby se co nejvíc Romů začlenilo se do společnosti. To pro ně znamená mít dobrou práci, dostatečné vzdělání a sebevědomí na splnění vlastních ambicí. Nejsem si ale jistá, jestli samotní Romové mohou tyto věci posunout dopředu, podle mě je to spíše otázka přístupu státu a jeho politiky. A zdá se mi, že se situace v Česku natolik zhoršila, že nějaké kulturní akce nebo projevy tomu teď těžko pomůžou.“ Soňa Pavelková, romská modelka