Před asi třiceti nebo čtyřiceti léty v jedné hádce v srbském parlamentu vykřikl kosovský Albánec: „Kurcima vas dobijemo!“. Naše penisy vás utlučou, překládám pro neznalé. Neměl na mysli brachiální násilí těmito údy, ale rozmnožovací statistiku: kosovští Albánci se množili asi třikrát čtyřikrát rychleji, než jejich srbští krajané. Bylo jasné, že za třicet let budou mít jasnou majoritu a přehlasují Srby, kdykoliv budou chtít.

Přítel z Ameriky mi občas posílá mailem takové písemné skřípání zubů – vyučuje na vysoké škole, zabývá se statistikami a hněvá se, že nejsou zveřejňovány. Ukazuje se, že nejlepší výsledky ve studiu mají děti přistěhovalců čínských a japonských, o významný stupeň slabší je průměr „bílých“ Američanů, pak teprve dítka chicanos, přistěhovalců z Mexika a Latinské Ameriky a na posledním stupínku jsou děti Afroameričanů.

Nedávno mi poslal také statistiku, že které vyplývá, že porodnost Evropanů výrazně klesá, takže ve Francii přibývá na dvě francouzské děti osm až devět dítek imigrantských. V Británii je to podobné, v obou zemích bude v roce 2025 polovina populace muslimská, jestliže se tendence nezmění. Německá čísla vypadají jen maličko odlišně.

Vvysvětlil jsem mu, proč se nepublikují statistiky o tom, které barvy děti se nejlépe učí a jaké rasové a jaké náboženské složení bude mít ta která země za třicet let – podle zásad demokracie a politické korektnosti je to totiž jedno, všichni jsme si rovni a taková statistika má reakční výsledky, protože podporuje předsudky a stereotypy.

Usmál se a řekl: proč by tedy Česká republika, respektive její někdejší území, nemohla být za sto let obydlena ze 78 procent lidmi tmavé pleti a případně muslimského vyznání? Právě proto nelze publikovat statistiky, podle nichž mají ausgerechnet tyto dvě entity ve školách nejnižší prospěch. Ano, lidé jsou si rovni a nesmějí být posuzováni podle rasy a náboženství. Jenže…

Neodpověděl jsem. Když dva dělají totéž, není to totéž.