(ale jako předseda dozorčí rady, kterým podle mého názoru nebude moc dlouho, to je jen taková hra, se taky celkem nebude mít špatně):


Jako většinu národa mě nesmírně rozveselila půvabná historie tzv. „dubajského golfu“, neboť je na něm mnoho veselých aspektů. Je svým způsobem mnohem, mnohem zábavnější, než toskánský Špindl, který má příliš mnoho takových spíše buranských barev.

Tím detailem, který mě osobně baví nejvíc, je ta igelitka se statisíci, s níž buď poslanec a předseda rozpočtového výboru pan Suchánek osobně, či jeho asistent, pokud mu ovšem může tak zodpovědný úkol s čistým svědomím svěřit, obíhá letecké kanceláře, aby tím posléze v kanceláři nějakých Fly Emirates zaplatil za pár letenek první třídy.

Nepředstavujte si, že jde jen o tak primitivní důvod, jako že by ty peníze snad byly z nějakých úplatků nebo byly utajeny před finančním úřadem, to je komické. Tak nízké úplatky oni neberou.

Jde o něco mnohem hlubšího. Totiž, igelitky mají v psychologii důležitých členů ODS, jako je ten předseda, jakousi významnou podprahovou úlohu.

Vzpomeňte si, jak si v igelitkách posílali sem tam peníze, které přinesl ten rozkošný Pepa z Hongkongu.

Myslím, že aspekty jsou dva: jednak potřeba brát peníze, které tolik, tolik milujeme, také do ruky a pomazlit se s nimi tělesně – a potom ukázat, jak nám na nich vlastně nesejde, jak jsme na ně zvyklí a jak pro nás takový pakatel nic není a proto je mrštíme do tašky po jogurtech z Teska a roznášíme je jako kočka koťata.

Jinak jsem tehdy postrádal ve zprávách informaci, kdo z těch zlatých chlapců ten golf vyhrál.