Sotva se český ministr vnitra minulý týden zasloužil o zrušení vydávání víz (pro Vietnamce (neplést s bezvízovým stykem Čechů), už se rozhodl zasáhnout také proti Vietmafii v Čechách. Náš pan ministr totiž rozlišuje mezi dvěma kategoriemi mafiánů. S tou jednou lze vlastenecky vyjednávat o státních zakázkách (nebožtík podsvětí Mrázek), s tou druhou je třeba nelítostně válčit. Klasik by mu připomněl, že patriotismus je také poslední útočiště grázlů.
Naděje – matka hloupých, sýčkuje polské přísloví a v politice, která probudí a galvanizuje davy, je to bohužel většinou smutná pravda (Francie 1879, Rusko, únor 1917, Itálie 1922, Německo 1933). Demokracie, ten nejlepší ze všech špatných politických řádů, často v krizových situacích podléhá demagogii.
Konečně! Státy mezi impériem a Evropou začaly padat jako dominové kostky, v Polsku už půl roku vládl katolický premiér s komunistickým generálem, berlínskou zeď si rozebíraly turisté na suvenýry, a za bukem čekalo na povel už jenom ustrašené překvapené Rumunsko a Československo.
Porážka pravice v krajských a senátních volbách pořádně zacloumala dobrým bydlem občanských demokratů, a v povolební euforii nad „porážkou“ svého letitého soka, obra a premiéra Topolánka, vyskočil trpaslík a pražský primátor Bém, a že ho porazí a bude předsedou, vládnout však nechce. Typická schizofrenie psychiatra. Psychiatrie je někdy nemoc za jejíž terapii se vydává. Vítěz musí přece logicky brát vše. Cožpak chce i nadále kritizovat vlastního premiéra, a to navíc z postu předsedy strany? A dokonce před volbami… Tak jako se podílel i na dnešní porážce, které říká eufemisticky poslední bitva světa (armaggedon), chce se snat podílet i na té budoucí?