Poločas rozpadu? Primátorsko-premiérské klání
Porážka pravice v krajských a senátních volbách pořádně zacloumala dobrým bydlem občanských demokratů, a v povolební euforii nad „porážkou“ svého letitého soka, obra a premiéra Topolánka, vyskočil trpaslík a pražský primátor Bém, a že ho porazí a bude předsedou, vládnout však nechce. Typická schizofrenie psychiatra. Psychiatrie je někdy nemoc za jejíž terapii se vydává. Vítěz musí přece logicky brát vše. Cožpak chce i nadále kritizovat vlastního premiéra, a to navíc z postu předsedy strany? A dokonce před volbami… Tak jako se podílel i na dnešní porážce, které říká eufemisticky poslední bitva světa (armaggedon), chce se snat podílet i na té budoucí?
Primátorská hvězda Pavla Béma dávno pohasla. Pražané (přestože jim status nedovolí než volit napravo) jsou politikou magistrátu znechuceni. Je podezřele iracionální a obskurní a to i při většinové vládě. Severní obchvat se na léta zasekl, neboť magistrát trvá na delší, podstatně dražší a protilidské tranzitní magistrále přímo okrajem městských sídlišť. Nedokázal zařídit ani taxíky a autobusy městské dopravy na plyn (Londýnu to trvalo pouhé dva roky), a tak Pražané dýchají a vykašlávají stále hutnější smog a s hrůzou patří na zbytečnou letenskou díru uprostřed města. A vůkol ubývá zeleně a nepřibývá dětských hřišť a školek, ačkoli provoz kočárků nerovně soutěží s automobily. Nemluvě o kultuře, když primátor podporuje šíleného radního Richtra, který subvencoval šmíru a bulvár. Žádný sloupek by dnes už na výčet nářků nestačil.
A přece je hlavní problém jinde. Dlouholetý vyčkávací manévr v pozici druhého muže strany a přirozeného nástupce je naprostý omyl. Takový člověk musí být z principu naprosto lojální( jinak poškozuje stranu a vůdčí princip) a může se stát jedničkou jen v případě, že jeho šéf odstoupí, umře nebo jej jako dnešního anglického premiéra přímo přímo instaluje. Lojální opozice uvnitř strany neumožňuje formulovat jasnou alternativu. Tu má na starosti jiná opozice. Možná i proto každý projev bezpředmětného primátora připomíná pražský smog. A poziční války ve straně proto nebývají vítězné.
Premiérova krajská prohra není žádná prohra, ale pouhý kopanec. Není to problém komunikace a fundamentů, jak se domnívá Bém. Voliči přece vidí co vidí. Každá reforma musí být (alespoň zdánlivě) vykoupena odpustky. Zvýšit DPH na potraviny v době narůstajících světových cen potravin a energií, zrušit daňové výhody středostavovským manželům s dětmi a opticky zdražit lékaře i léky – v časech sociálního státu a klesající životní úrovně, jak to udělala vláda? To je cesta do propasti. Reforma je abstraktní a většina voličů abstraktně nemyslí. Nadcházející recese (deficit nedeficit) vyžaduje razantní politiku podpory menších podnikatelů a celkové snížení daní a státní byrokracie.
Nevím zda má premiér odvahu přiznat tak hrubé omyly, kát se, zrušit účtařskou politiku financministra, poplatky a dokonce snížit i daně. Pokud má, vyhrál by nejen stranický zápas, které, jako mediální obr proti trpaslíkovi, vyhraje tak jako tak, ale i nastávající volby.
Psáno pro deník E15
Primátorská hvězda Pavla Béma dávno pohasla. Pražané (přestože jim status nedovolí než volit napravo) jsou politikou magistrátu znechuceni. Je podezřele iracionální a obskurní a to i při většinové vládě. Severní obchvat se na léta zasekl, neboť magistrát trvá na delší, podstatně dražší a protilidské tranzitní magistrále přímo okrajem městských sídlišť. Nedokázal zařídit ani taxíky a autobusy městské dopravy na plyn (Londýnu to trvalo pouhé dva roky), a tak Pražané dýchají a vykašlávají stále hutnější smog a s hrůzou patří na zbytečnou letenskou díru uprostřed města. A vůkol ubývá zeleně a nepřibývá dětských hřišť a školek, ačkoli provoz kočárků nerovně soutěží s automobily. Nemluvě o kultuře, když primátor podporuje šíleného radního Richtra, který subvencoval šmíru a bulvár. Žádný sloupek by dnes už na výčet nářků nestačil.
A přece je hlavní problém jinde. Dlouholetý vyčkávací manévr v pozici druhého muže strany a přirozeného nástupce je naprostý omyl. Takový člověk musí být z principu naprosto lojální( jinak poškozuje stranu a vůdčí princip) a může se stát jedničkou jen v případě, že jeho šéf odstoupí, umře nebo jej jako dnešního anglického premiéra přímo přímo instaluje. Lojální opozice uvnitř strany neumožňuje formulovat jasnou alternativu. Tu má na starosti jiná opozice. Možná i proto každý projev bezpředmětného primátora připomíná pražský smog. A poziční války ve straně proto nebývají vítězné.
Premiérova krajská prohra není žádná prohra, ale pouhý kopanec. Není to problém komunikace a fundamentů, jak se domnívá Bém. Voliči přece vidí co vidí. Každá reforma musí být (alespoň zdánlivě) vykoupena odpustky. Zvýšit DPH na potraviny v době narůstajících světových cen potravin a energií, zrušit daňové výhody středostavovským manželům s dětmi a opticky zdražit lékaře i léky – v časech sociálního státu a klesající životní úrovně, jak to udělala vláda? To je cesta do propasti. Reforma je abstraktní a většina voličů abstraktně nemyslí. Nadcházející recese (deficit nedeficit) vyžaduje razantní politiku podpory menších podnikatelů a celkové snížení daní a státní byrokracie.
Nevím zda má premiér odvahu přiznat tak hrubé omyly, kát se, zrušit účtařskou politiku financministra, poplatky a dokonce snížit i daně. Pokud má, vyhrál by nejen stranický zápas, které, jako mediální obr proti trpaslíkovi, vyhraje tak jako tak, ale i nastávající volby.
Psáno pro deník E15