Sněmovna nečekaně zrušila misi českých vojáků v Afganistánu. Všechny zprávy o probíhajícím handlu na zrušení nemocničních poplatků výměnou za snížení počtu vojáků mezi mocnou opozicí a slábnoucí koalicí se ukázaly jako liché. Jak koaliční vláda postupně slábla a slábla, dva zelení odpadlíci, jeden lidovec, jeden přeběhlík (a další nejistý) už vládu opustili, tak také chuť ke kompromisům socialisty pomalu přešla. A když poplatky padly tak jako tak, padl po nich i Afganistán. Opozice už svoji vládu cítí za rohem.
Je značně neobvyklé, aby mezi lidmi, ekonomy a politiky existovala shoda. A přece to do značné míry platí o názoru na dnešní světovou recesi, kterou nepochybně způsobila měnová expanze. A ještě větší shoda kupodivu panuje v přesvědčení, jak na to. Když domácnosti a pod hrozbou deflace (zhodnocování peněz a zlevňování zboží) začínají šetřit, když banky hned tak někomu nepůjčí (vždyť dobře nevědí kdo zkrachne a kdo ne) a průmysl zeštíhluje, může chybějící investice nahradit jedině stát. S výjimkou financministra Kalouska se na tom shodují i takové ekonomické protipóly jako liberální Milton Friedman a socialistický John Maynard Keynes.
Česká politika má po letech novou stranu, která by mohla mít šanci na úspěch. Tedy, pokud to mladý šéf Centra pro ekonomiku a politiku, Petr Mach, nezkazí, a rizik je mnoho, tak by se mohla stát šestou parlamentní stranou a pořádně zamíchat s rošádami parlamentních koalic a pomoci pravici k společnému vítězství v parlamentních volbách.