„Nevyhnutelné nikdy nenastane, zato neočekávané vždycky,“ prohlásil kdysi slavný ekonom, avšak Irové tenhle výrok přisuzují jinému Johnymu, svému učenci a filosofovi, Mahaffyovi, který dokázal svým ostrovtipem občas překonat i nepřekonatelného Oscara Wildea. A tak po víkendovém projevu premiéra, který varoval, že referendum o fiskální smlouvě (31. května) se netýká německé vlády nad Evropou, ale jen nezbytné stability společné měny a budoucnosti Irska v eurozóně, se irská diskuse a zápas o 39 procent nerozhodnutých voličů, rozhořela naplno. Je chvályhodné, že vláda po fiasku demokracie v Řecku a Itálii poslechla ústavní soud a odhodlala se riskovat lidové hlasování. Znamená to, že Irové, světová literární velmoc a mistři anglické rétoriky, vytěží ze své absurdní situace maximum, a smrtící síla slov bude ještě dlouho zaznívat po celém světě.
Evropu obchází přízrak, a dnes už nejen v pravicových, konzervativních a populistických médiích nebo v řeckých demonstracích, kde občas vlají vlajky unie s hákovým křížem, ale dokonce i ve francouzské volební agitaci levice, která odmítá “fiskalunion” teutonské disciplíny. Hrůzný hegemon. Německo. Poprvé od války projevuje Německo (opět sjednocené) svou moc. A tak ma Evropa znovu německý problém. Německo je pro evropskou mocenskou rovnováhu od pádu Francie příliš velké.