Pan prezident v naprostém rozporu s většinovým názorem populace, společnosti (národa) míní, že by Česká republika mohla za pět let vstoupit do eurozóny. Co bude za tak dlouho samozřejmě nikdo neví. Já si to ale na rozdíl od něj představit nedovedu; vždyť je 70-80 % občanů už velmi dlouho trvale proti a přijetí eura by znamenalo okamžité zdražení a za předpokládané dlouhodobé ekonomické stagnace, by takový krok, další zchudnutí jen prohlubil. Strana, která by tak učinila, by okamžitě propadla. V obavách před voliči se i polská „proevropská“ vláda rozhodla nejít s něčím takovým do voleb a naopak raději vyhlásit referendum. A protože euroskepse v Polsku pomalu narůstá, je vysoce pravděpodobné, že bude vstup do společné měny odmítnut. V tom případě i v mnohem skeptičtějším Česku budou hlasy žádající plebiscit nepochybně sílit.
Ceremoniální pohřební průvod pod šedou větrnou oblohou s ostatky slavné premiérky se pomalu, slavnostně a za občasného potlesku přihlížejících ubíral k Svatopavelské katedrále a navzdory oficiálnímu smutku, tak jako kdysi při pohřbu Winstona Churchilla, jejího slavného předchůdce, lidé slavili majestát a slávu Velké Británie. Churchill zachránil Angličany před Hitlerem a dal příklad odvahy celému světu, Margareta Thatcherová zachránila svou zemi před hospodářským úpadkem a světu ukázala cestu ven z ekonomického státního poručnictví. Nemohl jsem se ubránit nostalgii a vzpomínkám na ta děsivá sedmdesátá léta anglického odborářského socialismu a na zázrak, kdy se zjevila tahle rozhodná a statečná žena, aby obnovila ideál svobody a individuální podnikavosti a porazila defétismus vlastní strany, která s rozpadem impéria i anglického hospodářství, ztratila víru v budoucnost.
Nezdá se vám někdy, že se svět zbláznil? Kdykoli kliknu na nějakou internetovou stránku novin nestačím se divit. Celý ten politický rambajs v Americe i v Evropě má většinou společného jmenovatele. Nějakou zásadu, princip, dogma v záležitostech, které vyžadují míru. Ne, nejsem relativista, dobře vím, že existují neměnné zásady matematiky, logiky a zdravého rozumu, že ve věcech společenských, politických a ekonomických musí být všechno regulováno starobylou ctností, na níž náš slovanský jazyk (izolovaný od starého Říma) nemá přesný výraz – prudentia, čili opatrnost, prozíravost obezřetnost, rozvaha, úměrnost a někdy i šetrnost, protože každá reforma, každý mocenský zásah, do jemného přediva společenských vztahů a institucí hrozí (při omezenosti lidského rozumu) nebezpečnými důsledky.
Železná lady, jak ji přezdívali Rusové, první žena premiérkou Británie a jediný chlap ve vládním kabinetě, jak říkali zase z legrace Angličané. Dcera hokynáře, studentka v Oxfordu, učitelka chemie, zachráňkyně anglického hospodářství a nakonec i spolubojovnice prezidenta Reagana ve vítězné studené válce se Sověty. Největší politická osobnost od Winstona Churchilla – zůstalo po ní dědictví zvané thatcherismus. Vyhrála volby, když se ve smrtelném objetí odborů, před kterými kapitulovaly tři vlády, hroutila inflační ekonomika země. Obnovila klasický liberalismu 19. století, založený na objevu a pravidlech svobodné tržní ekonomiky. Radikálně snížila sociální výdaje státu i daně, zvláště jejich progresi. Neméně radikálně snížila i majetek státu – privatizovala všechny státní podniky včetně většiny veřejných monopolů (aerolinie, voda, plyn, elektrárny, doly). Rozprodala i většinu sociálních bytů, což umožnilo mnoha rodinám, aby se vymanily z chudinských ghet. Úspěšně zlikvidovala zvýšením úroků inflaci (v poslední fázi až 27%) a devizová i kapitálová omezení vývozu a to proti názoru většiny ekonomů.