Je pátek, sv. Jeronýma, pozvánka na zádušní mši za překladatele, v Praze v kostele sv. Petra. Ano, ano, když nouze nejvyšší… Sv. Jeronýme, překladateli bible, oroduj za nás, živoříme a hyneme! Tebe světče financoval mecenáš, v našem slzavém oudolí macecha financministr už od LP 2008 knihy soustavně vydaňuje, z trhu vytěsňuje. Padají čísla 5, 9, 10, od ledna bude 14 a v dohlednu už procent 17, 5. Slyšte smrti chmurné metrum české literatury a kultury slova. Obrat už za poslední čtyři roky počet klesl o čtvrtinu a nakladatelé se stěží uživí. A bude hůř! Budeme všichni číst anglicky? Opravdu?

Dávno bylo vše řečeno ekonomicky, pedagogicky i polopaticky a přesto přesevšechno viníci politici nepochopili, že likvidací velké části knižního trhu stát a společnost prodělá. Zvýšená daň sníží obrat o více a berní vybere méně než teď. Neví snad, ti, kteří by vědět měli, že dnešní průměrná cena knihy (350,-) má hluboko do průměrné, neřkuli podprůměrné kapsy. A bohatí hlupci mezi poslanci, slyšel jsem je sám, že si prý knihu zaplatí, tak jako všichni, kteří ji opravdu chtějí. Arogance bohatých nezná mezí. Milánkové, ta vaše hypotetická kniha – nebude, protože trh, celý trh, živí nakladatele. Jak chcete, aby při dalším zdražování životních nákladů, ti, kteří na knihu nemají, tu vaši zaplatili? Hypotetická otázka, vy přece nic nechcete, vy jenom kecáte… A vyšší životní náklady se vás netýkají.

Nejtěžší úděl všech, je ovšem devastace kulturní. Jak vést dialog s barbary, kteří si nenajdou čas na čtení, kterým stačí roztržité klik sem, klik tam, jak právě napsal slovutný pedagog: „Na první místo patří především čeština. Tu totiž jednak potřebuje úplně každý a skoro všude, jednak je špatná úroveň jazyka bezpečná známka špatného myšlení – a naopak – ta první a nejdůležitější dovednost je schopnost dobře mluvit, přesně a kriticky číst, srozumitelně a smysluplně psát. Jde také o setkání s vrcholnými možnostmi jazyka v poezii a krásné literatuře.“(Jan Sokol)

Kdo nečte, špatně mluví, kdo špatně mluví, špatně myslí, kdo špatně myslí špatně jedná, kdo špatně jedná, ničí svět, náš svět, ve kterém chceme bezpečně žít. Kultura znamená kultivaci. Pologramotná vrstva vytváří sociálně patogenní ghetta, jak říkají angličtí učenci. Beznadějný svět hulvátství, chrapounství a zločinu. Proto Zdeněk Svěrák, Marek Eben a tisíce bezejmenných učitelů usilovně vytvářejí programy čtení pro děti – především pro chudáčky, kteří doma nemají zamilovanou knížku. Strašlivá je chudoba duševní.

Jistě, vládnou barbaři a na prvním místě Miroslav Kalousek, účtař, neekonom, jenž nepochybně vejde do dějin, nikoli jako ten, kdo naučil mladé lidi šetřit na penzi, jak si představuje (to vědí dávno), ale jako likvidátor, který do svých finančních osidel vtáhl ministry i prezidenta. Ale nemylme se, kde byli spisovatelé, akademici, pedagogici a novináři? Proč na tisíci knihovnách a knihkupectvích nevisí transparenty se jmény politiků, odpovědných za školu a kulturu? Až se za tři roky budou všichni divit, kam se poděly hodnotné knihy (bulvár zůstane), budou si snad s uspokojením brumlat: neříkali jsme to snad?

1. 10. 2011