Cizí slovo solidarita
František Bublan po pokusu socdemokratů zvýšit daně bohatým (nad 100 000 měsíčně) se ohradil proti výtce, že šlo o volební agitaci, o čistý populismus, který „hraje na strunu lidské závisti“ (viz jeho blog na Aktuálně.cz). Ne, říká, jde o etiku přežití, o solidaritu, a cituje exhortaci papeže Solidarity: …“máme usilovat o obecné blaho, protože jsme všichni odpovědni za všechny.“ Jistěže máme, etika jak známo je filosofická disciplina zabývající se morálkou a o přežití tady jistě také nejde, ale propastný rozdíl mezi vrstvou bohatých a těch nejchudších nepochybně ani jedněm ani druhým neprospívá! Páter František v sobě nezapře kazatele a navzdory všem bezvěrcům kazatele moc potřebujeme.
Lidská duše bez hygieny hyne stejně jako nemyté tělo, jenomže společnost, zvláště když není společenstvím, je věc jiná, což by exministr policajtů měl vědět. Nemůžeme uzákonit individuální ctnosti, přinutit lidi, aby milovali své soukmenovce, národ, nebo bližního. Ani vyšší daně u bohatých, kteří jak známo žiji v nepřetržitém ohrožení z morálního bankrotu, výrazně nezvýší jejich pocit sounáležitosti. V nedokonalé společnosti můžeme nastavit jen taková pravidla, pokud možno ekonomicky optimální a pokud možno konsensuální. Nic totiž neničí společnost tolik jako vnucený idealismus, už jsme ho snad zažili dost.
Po vyšším zdanění bohatých dnes na pokraji recese volají všude. A samozřejmě, že jde o závist a čistý populismus, jen v nejlepším případě o ignoranci ekonomickou. Vždyť je tahle nejbohatší, kosmopolitní a vysoce mobilní vrstva v podstatě téměř nezdanitelná. A proto ji Francouzi a Italové, aby se neřeklo, přidusili jen nepatrnou tříprocentní daňovou přirážkou. To jenom Mr Prezident, nedotčený ekonomickým vzděláním, může tvrdit, že zvýšení federální daně z 35 na 39, 6% „podstatně sníží deficit a není třídní pomstou, nýbrž čistou matematikou.“ Není ani jedním ani druhým a nevybere víc než zlomek takového navýšení. Těžko také mluvit o nějaké férovosti, když jedno procento přispívá státu 40 % všech daní z příjmu (The Economist) a mluvit o tom jaké mají astronomické historicky nevídané příjmy je v globální ekonomice zavádějící, protože značná část pochází ze zahraničí. Zdá se ale, že jsou američtí miliardáři větší patrioti než multi-kulti Evropané, kteří přispívají do státní kasy podstatně méně.
Protože však u nás po době kožené a železné čeští novozbohatlíci postrádají prestiž dávných průmyslových podnikatelů, jako byli Škoda, Kolben nebo Baťa, a zbohatli na šikovnosti, o jejíž poctivosti ve slabém právním státě málokdo nepochybuje, je těžké vysvětlit, jak na progresivní dani proděláme. Ta jenom přinutí boháče méně riskovat nebo odstěhují kapitál jinam.
Co takhle zavést ekonomicky přece jen neškodnou „palácovou daň“ z rezidenčních sídel a pozemků, abby uklidnila zazávistivce, i když do státní kasy mnoho nepřinese? A místo řečí o solidaritě trestů, likvidovat především přebujelý státní aparát, jen na ministerstvech máme nesmyslných 500 oborových ředitelů, a hlavně nezvyšovat daně (DPH) chudým!
LN, 7. 10. 2011
Lidská duše bez hygieny hyne stejně jako nemyté tělo, jenomže společnost, zvláště když není společenstvím, je věc jiná, což by exministr policajtů měl vědět. Nemůžeme uzákonit individuální ctnosti, přinutit lidi, aby milovali své soukmenovce, národ, nebo bližního. Ani vyšší daně u bohatých, kteří jak známo žiji v nepřetržitém ohrožení z morálního bankrotu, výrazně nezvýší jejich pocit sounáležitosti. V nedokonalé společnosti můžeme nastavit jen taková pravidla, pokud možno ekonomicky optimální a pokud možno konsensuální. Nic totiž neničí společnost tolik jako vnucený idealismus, už jsme ho snad zažili dost.
Po vyšším zdanění bohatých dnes na pokraji recese volají všude. A samozřejmě, že jde o závist a čistý populismus, jen v nejlepším případě o ignoranci ekonomickou. Vždyť je tahle nejbohatší, kosmopolitní a vysoce mobilní vrstva v podstatě téměř nezdanitelná. A proto ji Francouzi a Italové, aby se neřeklo, přidusili jen nepatrnou tříprocentní daňovou přirážkou. To jenom Mr Prezident, nedotčený ekonomickým vzděláním, může tvrdit, že zvýšení federální daně z 35 na 39, 6% „podstatně sníží deficit a není třídní pomstou, nýbrž čistou matematikou.“ Není ani jedním ani druhým a nevybere víc než zlomek takového navýšení. Těžko také mluvit o nějaké férovosti, když jedno procento přispívá státu 40 % všech daní z příjmu (The Economist) a mluvit o tom jaké mají astronomické historicky nevídané příjmy je v globální ekonomice zavádějící, protože značná část pochází ze zahraničí. Zdá se ale, že jsou američtí miliardáři větší patrioti než multi-kulti Evropané, kteří přispívají do státní kasy podstatně méně.
Protože však u nás po době kožené a železné čeští novozbohatlíci postrádají prestiž dávných průmyslových podnikatelů, jako byli Škoda, Kolben nebo Baťa, a zbohatli na šikovnosti, o jejíž poctivosti ve slabém právním státě málokdo nepochybuje, je těžké vysvětlit, jak na progresivní dani proděláme. Ta jenom přinutí boháče méně riskovat nebo odstěhují kapitál jinam.
Co takhle zavést ekonomicky přece jen neškodnou „palácovou daň“ z rezidenčních sídel a pozemků, abby uklidnila zazávistivce, i když do státní kasy mnoho nepřinese? A místo řečí o solidaritě trestů, likvidovat především přebujelý státní aparát, jen na ministerstvech máme nesmyslných 500 oborových ředitelů, a hlavně nezvyšovat daně (DPH) chudým!
LN, 7. 10. 2011