V zavilém orbitu blogosféry je běžné, že si anonymní bojovníci za pravdu vypomáhají přesilovými výrazy, jako by sprosťárny mohly posílit argumentaci, ale když pravidelný přispěvatel papírových přece jen serióznějších stránek Respektu a Hospodářských novin podlehne amoku a ještě své nepříčetné nadávky a analogie po všeobecném pohoršení obhajuje, tak jak to právě učinil ekonomický komentátor Jan Macháček, to už poškozuje politický diskurz celé české Ágory. Prohlásit slovenskou stranu Svobody a spravedlnosti za jehovistickou sektu a libertariány za největší nebezpečí světa a k tomu nádavkem vysvětlovat, že analogie s kolektivistickými fašisty a marxisty 20. let je na místě, protože pisatel má takovou intuici, no, no, tady snad mohla zasáhnout šéfredaktorská cenzura. S intuicí se přít nelze.

Odkud ta vášeň? Nic menšího než, že cizí politik, “militantní libertariánský fundamentalista” shodil slovenskou vládu, pro nesouhlas s účastí Slovenska v eurovalu.

Nevím, zda je Richard Sulík libertarián, bojující za maximální osvobození spontánní ekonomické aktivity trhu od zbytečných a škodlivých politických zásahů státu, ale vím, že je nemravné kritizovat chudé Slováky, kteří nechtějí doplácet na čistě ideologické a nefunkční euro; odkdy platí, že chudí mají pomáhat rozmařilým boháčům, v tomto případě zadluženým státům a bankám? A také vím, co je fundamentalismus, v podstatě náboženská víra v Absolutno (zlovolná, jakmile není transcendentální) a tou je pro Macháčka božský triumvirát EU, Eura a Integrace a každý, byť normální demokratický odpor či obyčejný kritický nesouhlas musí démonizovat a považovat za tupý fundamentalismus. Zdálo by se, že ve světských záležitostech by Svaté aliance být neměli, zvláště dnes, kdy už s křížkem po funusu většina ekonomů strukturální neodstranitelnou slabost společné měny zná, a ví, že ji fiskální poltická nadvláda v Evropě neodstraní, protože by znamenala příliš masivní a permanentně korumpující dotace jihu a příliš masivní zdanění a zchudnutí severu. Kolektivní solidarita má své hranice. A co teď udělá Francie, když se i jí hroutí finance, a každá další pomoc ostatním ohrožuje ji samotnou?

A tak je slovenský neklid nad diktátem z Bruselu jen předzvěstí demokratických otřesů politických, jež novodobé Imperium Romanum nepostaví. Děsivá je idiocie ideologů – euro dobré, neeuro špatné, jako by nemohla, ne nesměla, existovat jiná a pragmatická ekonomická řešení – třeba rozpouštět pomalu a postupně eura jižních států a ponechat si euro severu.

Urážet české euroskeptické ekonomy a komentátory, kteří se dobře znají, holt není tak lehké, a proto se bezuzdný vztek věřícího musel vybít na cizím hromosvodě. Neprozrazuje ale každá bigotnost nepevnost vlastní víry?

LN 21. 10. 2011