Nejhorší nemoci nejsou nemoci těla, nýbrž nemoci ducha, a nejnebezpečnější z postižených nejsou za zámky blázinců, vypadají normálně, ba dokonce i velmi sympaticky a inteligentně. Většinou dosáhli značného úspěchu v umění nebo v nějakém humanitním oboru a mají osobní kouzlo (charisma), umí mluvit a tak na výsluní mediálního zájmu hovoří ex cathedra o morálce, filosofii, náboženství, ekonomii a politice, jako by nevěděli, že lidské vědění je omezené. Představme si, že by se laureát nobelovy ceny za genetiku vyjadřoval k problému využití jaderné energie nebo o náboženství. Tihle intelektuálové totiž tyjí z rozšířené pověry prostých lidí, kteří nemají důvěru ve vlastní zdravý úsudek a neumí dobře artikulovat, že z titulu jedné odbornosti, jim přísluší autorita na všechno. Jenomže konstrukce všechna je značně problematická, protože myšlenková syntéza, kdysi se říkávalo světonazor podle německého weltanschaung, není možná (lidské myšlení je parciální) a je to právě onen zdravý rozum, který má výsostní právo intelektuální antirealismus popírat.

Jak je poznáme? Eliminační metodou. Neuznávají pragmatismus a logiku. Když něco nefunguje, ale je to dle dnešního měřítka idealistické, musí se v tom za každou cenu pokračovat. Cesta zpět nikdy neexistuje, protože svět jde kupředu. Klaní se modlám a pověrám přítomnosti, jejich kritický rozum je namířen jen a jen do minulosti, a proto vyhrožují (nebudeme-li je poslouchat) padlými ideologiemi nacionalismu, nacismu, bolševismu nebo ruského imperialismu a netuší, že je sami vyvolávají v život. Intelektuálové nejsou nikdy ekonomy, manažery, inženýry, obchodníky nebo dělníky, ba dokonce ani ne matematiky či logiky, jinak řečeno, nemají nic společného s ekonomickou oblastí, za to vždycky podepisují kolektivní politické manifesty na záchranu světa. A tady je to celé neštěstí! Jsou to upřímní idealisté, hluboce přesvědčeni, že objevili smysl a pokrok dějin, a všechno lidské měří nikoli intelektem, jak se domnívají, ale vírou. Cítí se morálně nadřazeni nad všemi skeptiky (škarohlídy) a každý pokus přitáhnout je zpátky na zem považují za negativistický primitivismus. Pozor na intelektuály, říká Paul Johnson, na ty zlepšovatele a polepšovatele světa, za nimiž leží hekatomby mrtvých. Jsou tu i dnes, kdy na záchranu euroměny chtějí obětovat živobytí milionů o rozvratu Evropy nemluvě.

Už od osvícenství, kdy světlem rozumu chtěli nahradit starou víru a zřejmě i klerus, chtějí světští kazatelé spasit svět, ti staří se alespoň domnívali, že už spasen byl.

LN 24. 2. 2012