Šéfové Gazpromu Alexej Miler a Alexandr Medvěděv jezdí po Evropě a vysvětlují, proč musí být cena jejich plynu odvozována od ceny ropy, což už ve světovém měřítku téměř dva roky neplatí. Není divu, ruský gigant má na evropském trhu dominantní pozici (50% západní spotřeby), přestože už dva roky mírně klesá, a brzy otevře kohoutky baltského Nordstreamu a možná za čtyři roky dostaví i černomořský Southstream, nový plynovod na jih Evropy. Poslouchat ruské státní manažery je stejně tristní jako poslouchat státní ruské politiky. Vždy mi připomenou postřeh Josepha Conrada velkého anglického prozaika polského původu, který přesně před sto lety v románu “Před očima západu” (Leda 2010) popisuje představitele ruského samoděržaví, jako lidské typy, kteří vypadají zdánlivě normálně, “něco však v jejich obličeji tvoří jakousi překážku, jakýsi nepochopitelný rys…” Z jejich projevů cítíme “nelogičnost, nahodilost závěrů a četnost mimořádného.”… “Vzniká podezření, zda sami rozumí, co vlastně tvrdí.”

A tak se dozvídáme, že cena za státní ruský plyn musí být vysoká, konkurence netradičních zdrojů nemá šanci, břidlicový plyn, pokud se vůbec bude v Evropě těžit, bude dražší než v USA, americká zkušenost není přenosná, spotřeba plynu bude stoupat a trh s plynem není globální nýbrž regionální. Spor o cenu s RWE Transgas se prý jistě vyřeší i bez arbitráže. Gazprom by nejraději, tak jako ruské naftařské společnosti, všechny rozvodné a dodavatelské západní firmy rovnou koupil. Dokonce už s RWE podepsal smlouvu na společnou výstavbu paroplynových elektráren, jež mají nahradit ty zrušené atomové. Chraň nás i Němce ruka Páně!

Jisté je jedno. Regionální trhy s plynem se postupně a pomalu díky zkapalněnému plynu a obřím tankerům s vysokou technologií mění skutečně na trh globální. Za jediný rok vyskočil světový prodej kapalného plynu o neuvěřitelných 22,6% (za 5 let vzrostl jen o 58%) a prognózy jsou ještě vyšší. Od určité vzdálenosti je přeprava tekutého plynu dokonce lacinější než plynovod (má 6000x menší objem). Anglie vloni dovezla první náklad kapalného plynu z USA, v Rotterdamu právě dokončili nový terminál a u Štětína staví podobný přístav Poláci. Podle nedávno publikovaného statistického přehledu (BP) světové spotřeby energie za minulý rok, nárůst spotřeby plynu (7,4%) téměř dohnal vzrůst spotřeby uhlí (7,6%) a velmi brzy začne ropu, uhlí i atom v energetice nahrazovat, vždyť stačí jen poměrně levná stavba, pár trubek a turbína a máte elektrárnu, a tak díky americké těžbě břidlicového plynu je dnes ve světě plynu nadbytek a přibylo dokonce i tradičních nalezišť, největší v Izraeli. Jeho podíl na rostoucí americké spotřebě plynu dokonce vzrostl za poslední rok z 20 na 23% a Spojené státy se staly nejen soběstačné, ale začínají jej i vyvážet do jihovýchodní Asie. A břidlicový plyn se nachází téměř všude, ale největší naleziště jsou v energeticky hladové Číně, ta už nakoupila americkou technologii a rozběhla masivní průzkum. Ovšem nejkvalitnější i nejdostupnější zásoby nízko pod povrchem a v řídce osídlených oblastech má Polsko, jež celkem pochopitelně spěchá, aby se zbavilo 80% závislosti na Rusku, a proto tam už získalo koncesi devadesát těžařských společností. Dokonce to vypadá, že Southstream možná staví Rusko zbytečně, vždyť Bulharsko a Chorvatsko ruský plyn po zkušenostech s výpadkem před dvěma lety odmítají. Mají už na vybranou.

Naštěstí jsou imperiální zájmy Ruska jedna věc a realita trhu věc druhá.

LN 15. 07. 2011