Moc vody už uplynulo od hysterického projevu prezidenta Cartera (1977) „Ropa dochází“ a také moc lidí přibylo na zeměkouli od té doby, více než dvě miliardy. A přestože se spotřeba za tu dobu zvýšila ze 73 000 barelů denně na 89 000, zásob nijak neubývá, světová těžba roste, růst poptávky zpomaluje, a podle detailní sedmdesátipětistránkové studie Leonarda Maugeriho (a kol.) z Harvardské univerzity, při prosté projekci dnešních trendů by se produkce do roku 2020 zvýšila o 20 % a Severní Amerika by těžila tolik jako dnes Perský záliv. Otázka je, jestli to vůbec ještě bude potřeba.

Co se vlastně přihodilo? Objevila se nová ohromná naleziště především v Brazílii, Angole, Venezuele, Kanadě, Americe a Arktidě. Jak řekl nedávno Gerald Schotman hlavní inženýr Shellu: „vidíme, co jsme neviděli a těžíme, co jsme netěžili.“ Revoluci způsobila lepší technologie tradiční těžby a naprosto převratný objev nové technologie hydraulického štěpení (fracking) a proto má dnes svět více ropy a přebytek plynu. Spojené Státy přestaly plyn dovážet a za necelé tři roky budou soběstačné i v těžbě ropy.

Technologie se týká ale i spotřeby fosilních paliv. Ta klesla za poslední dekádu ve vyspělých zemích, navzdory hospodářskému růstu (7 %) o absolutní 4 % a nic to v globálním měřítku nemá společného s fotovoltaickými či větrnými farmami. To jen starý bláhový evropský kontinent vrazil od roku 2004 do zelené energie 500 miliard dolarů (Američané zhruba polovinu). Jinde se ještě nezbláznili. Máme především úspornější auta i továrny a rozvojové země je budou mít jednou taky.

Václav Smil, profesor z kanadské univerzity v Manitobě, vidí budoucnost energetiky hlavně v plynu. Super výkonné kotle (97 %) i turbínové generátory (60 %) už existují), zkapalněný plyn ve velkých tankerech lze převážet po celém globu a brzo osvobodí zákazníky od nevýhodných dlouhodobých smluv tradičních těžařů. Pomalu začíná transformace užití i v chemickém průmyslu a hlavně v dopravě. Levná energie (už nyní třikrát nižší ve Státech než v Evropě) znamená odklon od špinavého a vražedného uhlí, drahého atomu a nakonec částečně i od ropy.

Kéž by také zastavila zelenou víru, původ zločinných dotací do výroby etanolu na úkor potravin ve světě, kde orné půdy ubývá a lidí přibývá, i do solárních plantáží, jež tak drasticky zdražily elektřinu (V Česku to už stálo celý bilión). V evropské recesi se to tragicky týká už dnes zoufalého rozpočtu chudých rodin s dětmi.

Strašidelná je zelená mentalita: fosílie jsou konečné a proto se vyčerpají. Co když je ale nekonečná invence lidstva? To ovšem znamená, dotace do vědy, ne do výroby.