Vznik nové německé protestní strany „Alternativa pro Německo,“ jejímž cílem je zrušit případně rozdělit společnou měnu, není nijak překvapivý, překvapit může, že to trvalo tak dlouho. Vždyť většina německých ekonomů a průmyslníků si byla při vzniku eura vědoma ohromného rizika, byla však politiky umlčena a maastrichtská smlouva měla Němce uchlácholit. Hlavní pojistka nezachraňovat deficity zadlužených států je dnes (eurovalem) ESM porušena, ba naopak má se stát svorníkem fiskální integrace. Eurokrize však vyjevila, že pravdu měli kritici, ale němečtí politici vinu odmítají a nadále trvají na záchraně eura, ať to stojí, co stojí, a tvrdí, že jde nejen o záchranu společné měny, ale i o záchranu Unie. Jeden z vůdců hnutí Hans-Olaf Henkel, bývalý prezident německého průmyslu, se příkladně kaje: „Podpora eura je můj největší životní omyl.“ Na rozdíl od nacionálně-liberálních miniskupin euroskeptiků v minulosti tvoří vedení strany slušný počet, ekonomů, právníků a křesťanskodemokratických disidentů, z nichž se někteří už delší dobu neúspěšně snažili do sporu s vládní politikou zatáhnout německý ústavní soud a vládu kritizovali za manipulaci parlamentu. Nakonec prosadili, že vláda nesmí stavět poslance Bundestagu před hotovou věc dohodnutou na mezinárodní úrovni.

Po ohromném bestselleru exbankéře Theo Sarazina „Německo žádné euro nepotřebuje,“ („důsledek německého komplexu z holokaustu“), nerozhodných volbách v Itálii, kde byla společná měna poprve zpochybněna, a francouzském nápadu snížit hodnotu eura, není divu, že má většina Němců dost a nechtějí zůstat posledním garantem eurozóny. Měnová mesaliance ekonomické výkonnosti a nevýkonnosti, měřitelná bilancí zahraničního obchodu mezi Severem a Jihem dosahuje v eurozóně 20-30 % a znamená trvalou a masivní podporu jižního hospodářství a její vysoké a dlouhodobé nezaměstnanosti.

Lákavá je představa Alternativy rozdělit Evropu podel limes, německý nápad už padl jednou na schůzi ministrů eurozóny. Jižní euro by devalvovalo a dlužníci by spláceli v nové měně méně, aniž by došlo k státnímu bankrotu, export by zlevnil, import zdražil. Zaalpské státy by se shlukly kolem Německé měny, aby nedošlo k příliš velké revalvaci a poškození německého exportu.

A šance na úspěch? Malé. Proti racionální úvaze stojí obavy z nákladů a ideologie integrace. Do voleb ani ne sedm měsíců, strana nemá peníze a monotématické protesty nemívají v celostátních volbách úspěch. Pokud by si však liberální strana (FDP) vzala z hnutí příklad a nabídla podobný program, mohla by nakonec překonat pěti procentní hranici a zachránit Merkelovou, která proti sociální demokracii a zeleným ztrácí. Pokud ale vyhraje eurofilní opozice, Německo se bude nebezpečně radikalizovat.

Evropský lid totiž neexistuje.

LN, 12. 03. 2013