Už delší dobu jsme svědky zuřivých přestřelek mezi politiky ohledně dostavby Temelína. Notoricky nespolehlivé jsou však dlouhodobé předpovědi energetické potřeby, vycházejí totiž buď ze současné situace, kterou lineárně protahují do daleké budoucnosti anebo jsou zkreslené současnou dotační politikou a dogmatem o nutnosti energetické soběstačnosti. V padesátých letech se stavěly drahé atomové elektrárny v domnění, že kolem roku 1984 dojdou zásoby uhlí. Ještě nikdy a to navzdory dvojnásobné světové spotřebě, nebylo tolik uhlí jako dnes.

I futurologická doktrína boje proti globálnímu oteplování, která tvrdí, že zdroje obnovitelné energie nahradí využití zásob (teoreticky) neobnovitelných, se ukázala i v dlouhodobém rozmezí mylná, zásob paliv navzdory rostoucí světové spotřebě přibývá. Co bude za sto dvě stě let, nevíme, a proto je lepší věřit v optimistický scénář lidské inovace, který tak zázračně platí už pět století a …neplánovat. Dlouhodobé plány smysl nemají.

Někdy ale máme štěstí a dlouhodobý trend lze s jistou rezervou, že se objeví něco ještě lepšího, odhadnout, jak se děje právě dnes. Myslet na nepředvídatelné katastrofy je hloupost. Nová naleziště fosilních paliv všude na světě, dokonalejší těžařské technologie, úspornější využití energie při výrobě už způsobily převrat. A největší konjunkturu zažívá břidlicový plyn. Už nyní je v Americe cena plynu na pětině a elektřiny na polovině, než jakou platí Evropané a ložiska odhadovaná na 300 let. Zásoby světa jsou monumentální a průzkumu se už věnuje Čína, Rusko, Ukrajina i Turecko a dokonce i v negativistické Evropě Anglie a Polsko. Britská plynárenská Centrica podepsala dvacetiletou smlouvu na dovoz ze Spojených států. Předpokládá se, že i automobilová nákladní doprava začne brzy masově jezdit na plyn, tak jako s tím už všude začínají autobusy.

Může si někdo soudný opravdu myslet, že taková bonanza brzy neovlivní světové ceny nejen zemního plynu, ale i ropy a uhlí, i kdyby sebevražedná dotační politika eurokomisařů a vlád zablokovaných zelenými politiky pokračovala? Ve Státech už prakticky zastavili výrobu elektřiny z uhlí a teď se za babku vyváží z plynové Ameriky do Evropy a někteří oceláři k nim začínají stěhovat výrobu (Rakousko). Kdyby to takhle pokračovalo, skončil by evropský průmysl na smetišti dějin. Za státní dotace do zelené elektřiny, které průmysl neplatí, chce už Německo zažalovat i Komise a komisař pro energetiku Gunther Oettinger se nechává v německém tisku stále častěji slyšet, že takhle to přece dál nejde a průzkum břidlicového plynu je zapotřebí obnovit i v EU.

U nás však ministr hospodářství srovnává dotace do Temelína s nesmyslnými dotacemi do zelené energie, místo aby přemýšlel o skutečné ceně energie a v globálním světě difúzního trhu, kde začíná nabídka převažovat nad poptávkou, věří na energetickou soběstačnost. A neděsí ho ani trojnásobné náklady na výstavbu finské elektrárny. Cena státních zakázek je vždycky nakonec vyšší než původní dohoda – jakmile se něco tak monstrózního rozestaví, má stavební společnost stát v hrsti. Není divu, že je národu takový názor podezřelý a zavání korupcí.

Jak ale v Kocourkově přinutit politiky k nicnedělání.

LN. 4. 6. 2013