Nedávno vzbudil Vatikán světovou pozornost ohlášením sedmi nových „globálních“ neřestí, mezi něž počítá znečišťování prostředí, užívání a obchod s drogami, pokusy na lidských embryech a genetice, ožebračování lidí a nemravné bohatství. Opravdu zvláštní. Klasikové vždycky tvrdili, že se zlo a dobro nemění, to jenom naše relativní tolerance špatností se mění. Můj starodávný přítel s oblibou říkával: „za mého mládí bylo největším hříchem smilstvo a teď ! – kouření.“

Zajímavé, že ty dávné nesmrtelné hříchy - lakota, lenost, závist a pýcha jsou opravdu ryze individuální a jaksi nemateriální; zdá se, že škodí především tomu, kdo jim propadl, jinak ale zasahují jen malý okruh lidí. Dnešní zlo má však opravdu masovou dimenzi. Drogové mafie, novodobí otrokáři s lidským masem (na orgány i prostituci) nebo africké diktatury zlodějů ničí milióny lidí bídou téměř nepředstavitelnou. O ekologii ani nemluvě!

A nemravní miliardáři? Doufám, že existují i mravní, přestože žijí pod neustálou hrozbou morálního bankrotu! (Chesterton). A zákaz pokusů na embryích i genech může platit tak nanejvýš pro toho, kdo věří, že si sám život nedal, jako by hlupák nevěděl, že život vznikl (evolučním vývojem) tedy sám od sebe, jako ostatně všechno vzniklo samo a z ničeho.

Nepropadá snad i církev hysterickým ekologistům, jak jim říká náš pan president? Znečišťování životního prostředí je přece nedílnou součástí lidské existence a konsum naše prvotní a nezadatelné právo stejně jako právo na život. Navíc je spotřeba a plýtvání velikou radostí. Což netvrdí sborově všichni ekonomové, že je (a třeba i na úvěr) motorem HDP, jinak hrozí recese? Je snad možné, aby průmysl, ten hlavní znečišťovatel, začal vyrábět trvanlivé zboží (to by bylo nezaměstnaných!) a kvalitní ekologické potraviny? Kdybychom začali razantně šetřit, tak sami způsobíme recesi. Útok na svobodné podnikání jsme už zažili; to se to rozdělovala bída. Podle liberální ekonomie si trh se vším přece poradí. Chcete snad návrat do středověku? A co osobní svoboda? Už zase nás má někdo poučovat, co máme či nemáme dělat? Jedinou autoritou je přece jedinec a svědomí (byť často nepoužívané).

Je sice pravda, že v znečištěných mořích už pomalu ryby nebudou, že se pralesy v Amazonii předělávají na třtinová pole a v Indonézii na palmová (bionafta), a pak erozí zanikají, že denně nenávratně mizí nenahraditelné živočišné i rostlinné druhy a pitné vody ubývá. Se zelenou romantikou šetření však na nás nechoďte! To kvůli apokalyptickým hrozbám nemám letět na Kanáry a na olympiádu? Teprve až budeme mít luxus, tak se vzdáme základních potřeb! To mám snad já sám šetřit, zatímco ostatní vesele vyhazují? A hlavně prosím přestaňte už s tím věčným moralizováním! O tom přece rozhoduji jenom já sám!