Provokativní film nizozemského poslance Geerta Wilderse pod názvem Fitna (svár) již před zveřejněním na internetových stránkách vyvolal v islámském světě obvyklé prudké reakce, a násilnosti na majetku a na životech budou možná znovu následovat jako v případě dánských karikatur Mohameda. Premiér Nizozemí se preventivně omluvil a generální sekretář OSN prohlásil, že se svobodnou diskusí nemají urážky co dělat. Urážky přece jakoukoli argumentaci předem likvidují.

Myslím si, že pravdu má, a že je dlouhodobě naše svoboda udržitelná jenom v mezích slušnosti. Neučili jsme se snad všichni v mládí, že národ, rasu a náboženské přesvědčení urážet nemáme? Likvidace argumentů nakonec vede k likvidaci lidí jak nás učil v praxi nacismus i bolševismus. Avšak myšlenka cenzury, myšlenka zákazů třeba karikovat Madonnu nebo Mohameda nám stále ještě nepřipadá korektní, to raději zakážeme kouření…

Co se to děje s naší politickou representací, že nám dnes a denně předvádí jak krásné je sprostě urážet. Není to paradox, že čím více žijeme pod diktátem tkv. politické korektnosti a nesmíme veřejně urážet ženy, cikány (dnes rómy) a handicapované, tím vulgárnější je veřejná sféra? Sprostě nadávat a nactiutrhat není žádné právo, pane premiére, přestože to máte s blbci tak těžké!

Jak je možné, že čím dál víc lidí (mám na mysli zvláště některé diskutující na blozích) nechápe, že svoboda není absolutní, že se ji daří jenom v omezení, a nejlépe v sebeomezení!

Demokracie a politická svoboda je zázračné a tudíž nepochopitelné přesvědčení o lidském právu (i toho největšího trouby) do správy věcí veřejných mluvit, neboť se ho bytostně týká, a proto i on je zoon politikon, jak říkal Aristotéles.

Politik by se však k náboženství vyjadřovat neměl nikdy, a to ani v negativním ba ani v pozitivním smyslu, protože přímo do politiky nepatří. V parlamentu vládne diskuse a nelze argumentovat ani Biblí ani Koránem, a nic na tom nemění snaha islamofašistů, oné extrémní menšiny, zneužívat zbožnosti svých souvěrců k politickým účelům. Jejich kolektivní a tudíž separatistické požadavky (šária), jak je vidíme v Anglii, Francii nebo v Holandsku, jsou sektářské, neslučitelné se zákonem, a liberální a tolerantní demokracie je odmítnout musí.¨

Multikulturalismus, připomínající koloniální politiku, kdy se guvernér separátně a často tajně dohodl s různými kmeny, aby zajistil mír, není řešením pro svobodnou společnost pod vládou jednotného zákona, protože spravedlnost může být jen jedna. Jakmile stát uzná kolektivní požadavky menšin opravdu hrozí svár a rozbroj (fitna), a s vnitřním mírem společnosti je amen. A to platí nejen o muslimech, ale v jejich případě by to nakonec mohlo vést k občanské válce. Jako v Kosovu. Nejdříve bychom si však měli zamést před vlastním prahem. I my máme své provokatéry, své Wilderse, se kterými si nevíme rady!