Co to je politika? (I.)

08. 04. 2008 | 22:35
Přečteno 4128 krát
Na tuhle zdánlivě hloupou otázku bychom v české pivnici dostali také zdánlivě hloupou odpověď. Politika, jak každý ví, je přece svinstvo. To, co má náš pivní občan na mysli, ovšem vidí kdekdo: oportunismus, jenž má s pravdou a spravedlností málo společného, boj o koryta, který starosti o veřejné blaho zjevně neprospívá, virtuální diskuse a stranické vidění skutečnosti, mající za cíl zastřít racionální debatu o správě veřejné; nemluvě o odporné ješitnosti, touze po nezasloužené cti a slávě a dokonce zjevné korupci dnešních politiků.

S politikou něco v nepořádku jistě bude, (buď politická sféra vytváří korupční prostředí nebo přitahuje nevalné lidské typy nebo obojí), a tak dlouhodobou zjevnou apatii a znechucení voličů probudí čas od času jen napjaté očekávání patových voleb. Mluvíme-li však o kvalitě nějaké věci neříkáme nic o její podstatě, tedy o tom čím ta věc je.

Vzdělanější známý by nám asi odpověděl, že politika je rozhodování o správě věcí veřejných, čili o všem tom, co sami jako jedinci nemůžeme vykonávat. Taková definice, jak už to u polovzdělanců většinou bývá, si zase plete předmět politiky - tedy samotné vládnutí – s tím, co je vládě politické vlastní, co ji předchází a vytváří (regnum politicum není v tomto případě přívlastek), na rozdíl od jiných typů vlády jako je autokracie, (samovláda), oligarchie, tyranie nebo diktatura.

Politiku nám objevili staří Řekové. To oni v jakési předtuše věcí příštích dokázali rozlišit mezi zákonem náboženské víry a zákonem obce. S diktátem bohů ani s vírou diskutovat nelze, diktát obce je však výsledkem diskuse, participace i nesouhlasu, má tedy váhu většiny i i více méně dobrovolný souhlas menšiny. Má to, co žádná jiná forma vlády nemá - totiž LEGITIMITU. Předpokládá svobodné společenství, jež hledá způsob jak si zajistit vnitřní stabilitu a mír. Pro Aristotela je politika něco zcela přirozeného, základní lidská aktivita – hledání dynamického řádu, který má nějak „sladit, či sloučit“ nejrůznější nároky, představy a skupinové zájmy ve společném úsilí o takové přežití obce, jež nejlépe odpovídá lidské přirozenosti. Pokud jde o lidskou přirozenost a hledání řádu, vedou se o nich mezi levicí a pravicí spory dodnes. Jedno je všem filosofům jisté. Veřejné prostranství politiky (Agora) předpokládá heterogenní, tedy nejednotnou společnost, která však dokáže vytvořit společnou legitimní vládu. Její nejednotnost je však čistě pragmatická. V současnosti, kdy máme zkušenost s neloajálními občany cizího původu, si musíme uvědomit, že stát, společenství a tradice je starší než objev politiky a předpokládá vnitřní soudržnost, jíž řecký objev neruší. Poprvé v historii ale nezakládá vládu na bázi absolutní dynastické, kmenové a náboženské příslušnosti, jak to činí zbytek nezápadního světa více méně dodnes. Volání po ideologické jednotě, po platónské vládě filosofů – dnes bychom mohli dodat také, po vládě odborníků či technokratů – je snahou politiku zrušit.

Neexistují totiž odborníci na společenský konsensus. Mluvíme-li však o řádu, který by odpovídal lidské přirozenosti, řecká archaická demokracie byla schopna vytvořit jenom vládu většiny – a demagogie – jak by dodal Aristoteles.

Opravdovým zázrakem ve vývoji naší civilizace byl objev římského práva, které mělo občana chránit před svévolí moci, tedy právě před onou řeckou vládou většiny, jež odsoudila Sokrata k smrti. To Řím nám odkázal vládu univerzálního práva a princip občanské rovnosti před zákonem. Dokonce zde nalézáme i počátek dělení státní moci a omezený mandát volených politiků. Odkaz starého Říma nelze přecenit, vždyť dodnes používáme zákony upravující vlastnické vztahy, pozemkové právo, smlouvy či procesní pravidla důkazu v duchu římské republiky. Přes propast věků, to ona inspirovala osvícenství 18.století i otce americké ústavy.

Avšak největším zázrakem a nejtrvalejším dědictvím Říma je paradoxně římskokatolická církev. Teprve když pochopíme její dědictví, pochopíme základ naší civilizace i smysl vlastního historického osudu. Podobně jako univerzální římské právo i raná církev začala chápat sebe samu jako univerzální (světovou) organizaci. Římský občan Pavel z Tarsu, považoval Pax Romana za samozřejmý, a tak přetvořil asketickou židovskou sektu na korporaci (těleso), či,chcete-li, právnickou osobu, která si nečinila nárok vyvrátit světskou, imperiální vládu Říma, jak to dodnes vůči světským vládám činí Islám. Neboť praví Ježíš v Matoušově evangeliu: „Odevzdejte tedy,co je císařovo, císaři a co je Boží, Bohu,“ a přestože se církev nakonec stává státním a dokonce římským imperiálním náboženstvím, dualismus moci světské a moci duchovní zůstává. Stát (podle Augustina) je vládou dočasnou, je pouze garantem vnějšího veřejného pořádku, zatímco univerzální církev je duchovní vládou věčnou, a tak je garantem řádu duchovního, který zabezpečuje vnitřní smír společnosti, uznání etického řádu, posílené vírou; nepotřebuje policajtský pendrek. V křesťanském politickém dualismu panovník z milosti Boží nesmí uzákonit nic, co by bylo s vírou v rozporu, do sféry duchovní však nezasahuje. Všechna starověká impéria však musí nutně zbožšťovat své vládce, (a nejen ona jak vidíme na příkladu Stalina a Hitlera), tyran musí být nutně nadčlověkem, aby získal legitimitu, holá moc nestačí. Vidíme to také na příkladu všech moderních diktatur, jež se nutně musí opírat o nějakou ideologii. Jen dokonalý člověk může být, ba nutně musí být, samovládcem (Aristoteles), jenže takový člověk neexistuje. Moc světská má totiž převážně autoritu deontickou, autoritu sankce a trestu, kdežto církev má autoritu epistémickou, autoritu nekompromisní duchovní pravdy.

Středověký dualismus Západní Evropy skutečně omezil moc panovníků i světskou moc církve a v době nebývalého rozkvětu ve 13. a 14. století dosáhl i nebývalého stupně rovnováhy mezi svobodou jedince a společenského řádu. Feudální systém moc panovníků neuvěřitelně omezil, dnes bychom řekli decentralizoval, a Svatá říše římská, jak říkali vtipálci, nebyla ani svatá ani římská. Zato Byzantské císařství, a jeho moskevský nástupce, dva zdroje suverénní autority neznalo, naopak podřídili církev i šlechtu centrální moci (cézaropapismus).

Avignonské papežství a papežské schizma (1378-1417) způsobilo, že se duchovní pilíř feudální společnosti zřítil. Královská a císařská moc se dostává čím dál více do sporů s aristokracií, v rovině duchovní vítězí exaltovaný individualismus a primát individuálního svědomí. Evropa se posléze dělí na katolickou a protestantskou a pozdně renesanční intelektuálové vyznávají už novou ideologii, kde mírou všech věcí má být člověk, nikoli Bůh, a na tomto humanistickém principu má být vytvořen nový řád Evropy. Po třicetileté válce dochází k posílení státní moci, a to v protestantské i katolické části Evropy. Lidský rozum, nikoli tradice, víra a církevní autorita, má vytvořit novou společnost. Racionalismus vyprovokuje romantismus, a bodáky francouzské revoluce povedou ke zbožštění národa jako nové státní doktríny. Francouzská revoluce zcela ruší poslední feudální a lokální omezení centralistické moci. Od té doby je občan konfrontován s všemocnou státní byrokracií a neomezeným ústředním rozhodováním. Evropa se zmítá ve svárech, které nakonec ve dvacátém století ústí do nové třicetileté války (1914-1945). Vítězí liberální stát, jehož dnešní politickou doktrínou je po pádu totalitárního kolektivismu, relativně umírněné materiální rovnostářství, sociální stát, všeobecná demokracie a lidská práva.

Dokončení textu uveřejním ve čtvrtek, 10. dubna

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

vlk napsal(a):

Pane Tomský, chtěl jste teoretizovat nebo mluvit o dnešní politice? Nebo to byla osobní exhibice na téma politika, abyste předvedl, co znáte?

Otřel jste se s intelektuální převahou o obyčejného občana,pardon - ve vašem podání o pivního občana. Proč? On má totiž pravdu.

Aristoteles? Pavel z Parsu? Řím a jeho úžasné právo?
Církev římskokatolická?
Ano ti všichni položili úžasné základy, tu práva, t politiky , tu správy státu.
Aby ve své konečné podobě zdegenerovali , nikoliv oni sami, ale jejich nástupci do něčeho, co dnes konstatuje , podle vás pivní občan.. Jábýt vámibych se o něj tak neotíral.

Teorie je pěkná, pro každodenní život ovšem platí praxe. A cesta do pekel je přece dláždna správnými úmysly.

A mám dvě otázky:
1-nepřhlédl jste náhodou, že onen zvítězivší liberální stát má za zdroj veškeré moci a tedy zejménu množinu oněch opovrženíhodných pivních občanů. S jejich stejným volebním právem jako je vaše?
2- mno a když už jste učinil onen exkurz Byzanc - její východní naástupce a nedualismus s církví, nezapomněl jste náhodu takhlena Jindřicha VIII, který si podmanil tehdy nezávislou církev neméněbrutálním způsobem a dualismus prostě zrušil?
Nebo se vám to prostě nehodilo do krámu? Protože tam je základ dnešního liberálního státu.
08. 04. 2008 | 22:51

RUMCAJS napsal(a):

Ten Vlk je protivnej, co pane Tomský ?

Já s Váma souhlasím. Politiku dělají i pivní občani a proto mají hlasy Rath s Paroubkem.

Jinak mám pocit, že to nasměrujete k islámu a fungování státní moci tam.
Pokud mám pravdu, Vlk musí prohlásit, že Rumcajs je nejlepší !
Že jo ?
08. 04. 2008 | 23:18

vlk napsal(a):

Rumcajs
copak Rath s Paroubkem... Volební hlas máš dokonce i ty..
Mankazase nezamkla odvar lysohlávek???
Tak dobrá, Rumcajs je nejlepší. Vyspi se z toho brouku. A zastav se u pana primáře Nešpora.
Určitě ti pomůže.

Jojsi roztomilej.Jo jo.
08. 04. 2008 | 23:35

m&m napsal(a):

Politika je, když křičím "Národní zájmy!!!" a myslím tím: "Sem s US-Ruskou vojenskou základnou"...
09. 04. 2008 | 01:14

TTT napsal(a):

Tu interakční "virtuální realitu" tvoří izolované individuum a jeho ne zcela domyšlené aspirace. Pan Miroslav Macek zájmy politiků obsáhnul takto:„Nikdy jsem na politiku nenahlížel jako na pouhou službu veřejnosti. V politice jde o moc, o vliv, o postavení, o ukájení osobních libid a o přerozdělování peněz (neboť z něj pramení většina moci), přičemž služba veřejnosti je jen prostředkem k získání výše jmenovaného a tedy kýženým vedlejším produktem.
Velmi špatnými až mizernými politiky s tristními výsledky jsou pak ti, kteří touhu po výše uvedených vlastnostech nemají a přicházejí do politiky s absurdními ideály a cíli - příkladů si jistě najdete dost a dost sám.
Tak jako prvotním zájmem podnikatele je zisk a z něj pramenící vliv, postavení a možnost ukájení svých libid, přičemž prostředkem a vedlejším účinkem je opět služba veřejnosti".
http://www.viditelny-macek....
Jinak politici byli snad ve všech dobách pro většinu občanů "na odstřel". I za T.G.M. Cituji z Diáře J.Bendové, která se věnovala ve svém textu vztahu občanů vůči "svým zastupitelům":„Právě o zklamaných iluzích psal téměř před osmdesáti lety i novinář Peroutka. Jeho postřeh z roku 1932 je jako pohled do zrcadla. Popisoval reakce diváků na tři divadelní hry, z nichž vyplynulo, že nic není lidem vzdálenější než úcta k politikům. Referát o první hře: „Za nic nebylo publikum tak vděčno jako za odmítavé poznámky o poslancích; tu se lidem blahem roztahovaly obličeje. Chce-li autor klidit v této době potlesk na otevřené scéně, nechť vloží některé své osobě do úst ostrý vtip na parlament; to jde nejlépe na odbyt.“ Referát o druhé hře: „Nadšení dostoupilo vrcholu, když se ze scény poukázalo na nepřekonatelnou lásku poslanců k dietám; udělejte z poslance bytost, která po ničem jiném nebaží než po penězích, a budete oblíbení u publika.“
Referát o třetí hře: „Obecenstvo bylo chladné, ale když se z jeviště ozvaly narážky na úplatnost politiků, publikum povstalo a aplaudovalo, asi tak, jako aplaudovalo za války, když hráli předehru k Libuši.“ Vítejte v roce 2008!
09. 04. 2008 | 01:25

Ládik napsal(a):

Zapomněl jste přidat marxistickou definici politiky - proč? Všichni diskutující ji dobře znají. Nehodí se do krámu?
09. 04. 2008 | 06:20

Pepa Řepa napsal(a):

Dobré ráno
pustil jste se do obtížného úkolu.

Shrnutí -odkud pocházíme, co jsme a kam jdeme.Myslím, že shrnutí je potřebné, je dobré občas se ohlédnout a uvědomit si, zda je cesta správná.Staří Židé na to měli specialisty -proroky, kteří přeřvali i chamsín.

Osobně mne nejvíc zajímá poslední část-kam jdeme. Jestli nejdeme za fatou morganou, kdo nás na té cestě omezuje a kdo s námi šíbuje.

Jsem zvědav, jak se s tím vypořádáte.Těžké téma.
09. 04. 2008 | 06:35

Pepa Řepa napsal(a):

Rumcajsi, nejezděte s Mankou do Japonska. Varuju vás!
09. 04. 2008 | 06:58

RUMCAJS napsal(a):

Pepa Řepa:
Proč ? Rumcajse maj všude rádi.
09. 04. 2008 | 07:26

Pepa Řepa napsal(a):

Pokud tam pojedete, tak Manku neoslovujte. Manko je v japonštině označení jistého intimního dámského orgánu. To vaše je Činko.
Nějak jsem odbočil od tématu. To ta Manka,
09. 04. 2008 | 08:36

stejskal napsal(a):

;-)
09. 04. 2008 | 08:43

Amigo napsal(a):

Obyčejný neaktuální historický koncept, ve kterém místo názvů
a jmen je na řádku pár teček, kam si každý ze čtenářů může dosadit koho chce.
09. 04. 2008 | 08:52

stejskal napsal(a):

Přátelé,

dovoluji si upozornit, že text bude mít i druhou část. Dá se důvodně předpokládat, že se bude věnovat i aktuálním záležitostem. Toto lze považovat za jakýsi úvod do problematiky.

Otištěný text je přepisem jedné z autorových přednášek, se kterou jsem měl tu čest se seznámit.

Libor Stejskal
09. 04. 2008 | 09:01

stejskal napsal(a):

Dobrý den, pane Blue Jay,

Vaše texty jsem smazal. Nenechám zde žádného z autorů (a nakonec ani diskutujících) urážet.

Pochopte prosím, že mně je jedno, co kdo je resp. co si o něm Vy myslíte. Zajímají mne především názory a myšlenky autorů. A to, že o nich mohu diskutovat.

Libor Stejskal, editor blogů
09. 04. 2008 | 23:00

Blue Jay napsal(a):

Oh oh Stejskale, takze...

podle vas by tu mohl blogovat i znamej pedofil? Hlavne ze by vas predevsim zajimaly nazory a myslenky autora? Hmmm!? Tak jak to je?
PS. Ja si o Tomskem nic moc nemyslim. Vetsine Ceskych emigrantu kteri ho poznali v GB nestoji ten vas blogger za moc.
10. 04. 2008 | 01:00

Blue Jay napsal(a):

A jeste Stejskale,

Kdyz uz tak milujes "nazory" Tomskeho. Znas vyraz plagiarism? V cestine se to skoro nepozna.. ;-).
10. 04. 2008 | 01:28

stejskal napsal(a):

Dobré ráno, pane Blue Jay,

Vaše snaha diskreditovat autory či diskutující na těchto stránkách je zbytečná (jediný, koho zde můžete bez jakýchkoliv následků diskreditovat jsem já). Blogery a čtenáře, které Aktuálně.cz přizvalo k této debatě, budu před podobnými osobními útoky chránit i.e. takovéto, ve Vašem případě opakované texty mazat.

Libor Stejskal, editor blogů
10. 04. 2008 | 09:33

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy