Američané jsou velmi citliví na fair play. Během každé své prezidentské předvolební kampaně se domnívají, že ta současná je ze všech nejhorší. Komentátoři seriozního tisku zase varují, že pomlouvačná a negativní předvolební taktika se vždy nakonec obrátí proti svým autorům.

Pravda, jak to v takových záležitostech bývá, bude někde uprostřed. Nejhorší výrok na adresu kandidáta demokratů, jehož se dopustil jeho oponent („Obama by raději prohrál válku než volební klání“) považují američtí komentátoři téměř za úder pod pás. Opravdu? Zrnko pravdy v takové hyperbole přece každý zná. Obama, jako většina Američanů, je proti válce v Iráku. Volební rétorika v tomto případě jednoduše přehání, má však svou jasnou funkci. Vyvolá zájem a vyjeví nějaký aspekt kandidátova názoru nebo charakteru.

Amerika je nejdemokratičtější zemí světa. Prezidentský kandidát se často vynoří z primárek navzdory stranické mašinérii, což platí letos dvojnásobně, a musí se v předvolebním maratonu v 50 státech utkat nejprve s protivníkem z vlastní strany. Podruhé musí v dalším maratonu přesvědčit nejméně polovinu celé veřejnosti o svém charakteru a způsobilosti pro prezidentský úřad. A tady začíná naplno pomlouvačná rétorika obou stranických týmů. Nepřijde-li se však na manželskou nevěru nebo korupci, je očerňování kandidáta v zásadě jenom dětskou hrou na přehánění a řečnické figury.

McCainovi se už dlouho nedaří, a tak, po neúčinných útocích na Obamovu nezkušenost, muslimský původ a údajný nedostatek vlastenectví, přitvrdil. Začal prohlašovat, že je Obama jen prázdnou celebritou typu Hiltonové a Spearsové. Že je jenom rétor. Že chce být za každou cenu populární a že se nechal oslavovat na cestě po Evropě, jako by už byl prezidentem, místo aby navštívil vojáky v Iráku. Komická hra. Každý kandidát přece chce být populární, a je-li celebritou, má-li úspěch, je-li výborný řečník – tím lépe. Je-li oslavován cizinci – také dobře, i když to doma často popularity nepřidá. Jenomže preference McCaina v seriózním průzkumu agentury Reuters z ničeho nic překonaly ty Obamovy o pět procent.

Funguje tedy negativní kampaň? Nevíme. Mohlo jít klidně o kocovinu z Barackova přílišného optimismu a masových show. Nebo také o rostoucí obavy z ekonomiky a mezinárodní situace po ruském útoku na Gruzii, kde boduje McCain...

Jedno je jisté. Každé přehánění, bezobsažné obviňování, rétorické pololži, všechny tyhle slovní figury mají jepičí život, zatímco předvolební maraton je dlouhý. I to je možná záměr americké demokracie.

A jak je u nás doma? Charakter, zásady, kultivovanost, vlastenectví, nevěry, řečnické umění – to všechno hraje mnohem menší roli než urputná stranickost, velkohubé sliby a sprosté nadávky. Jinak jsme v podstatě stejně citliví jako Američané – hlavně na příznaky korupce a na neprávem nabytý majetek. Snad všichni máme nepříjemný pocit, že mnozí přicházejí do politiky s "holým zadkem" a odcházejí podezřele bohatí. Proto se také objevil internetový útok na středočeského hejtmana Petra Bendla. Vždyť na dva nové luxusní domy a sportovní automobil ani vysoký státní úředník z platu nenašetří. Jenže pak přijde klasická česká reakce. Místo okamžitého, srozumitelného a uvěřitelného vysvětlení podá náš politik trestní oznámení. A je z obliga. Není divu, že na rozdíl od Američanů nás pronásleduje ještě jeden nepříjemný pocit: že se s tím prostě nedá nic dělat.

Psáno pro E15