Nedávný průzkum veřejného mínění znovu potvrdil, že se Češi nenechají tak snadno vyvést z rovnováhy. Apokalyptické obavy z globálního oteplování je nikterak nevzruší a dokonce i ti, kteří problém uznávají, to berou se „značnou“ rezervou, neboť s lidstvem toho moc nenaděláme, a co se změnit nedá, s tím nejlépe se smířit, jak už dávno věděl Seneca. I budování nové Evropy a ochranářského státu (fackovací, kuřácké a jiné zdravé „anti-zákony“) narážejí na velké pochyby, o pozitivním smyslu cizích ideologických válek ani nemluvě.

Skepse, nebo netečnost?

Někteří to vysvětlují bohorovným „to chce klidem“ české povahy a nevírou, avšak skepse vůči politickým, náboženským a světonázorovým ideologiím je u nás hluboce zakořeněná a má svou „slavnou“ tradici. Vždyť národ, kterého každá vrchnost, cizí i ta vlastní (národně-obrozenecká), celá staletí přesvědčovala a nutila k politické korektnosti, se ani nemohl a nemůže bránit jinak.

Už 19. století je plné příkladů, vzpomeňme Havlíčkových epigramů na samoděržaví a proti rusofilům, nebo vtipů typu „jak že se biologicky rozmnožují voli? Inu, přesvědčováním!“ a „potkáš-li kde spasitele, nakopni ho do pr...!“ A Švejk? Ten byl téměř národním hrdinou, na rozdíl od Káji Maříka, jehož milovaly převážně katolické babičky.

Přes všechna nepopiratelná pozitiva má česká skepse i svá negativa. Nám tolik cizí americká kulturní válka o tradiční ctnosti, symbolizované nově vice-kandidátkou Palinovou – rodina, děti, osobní zodpovědnost, čest a patriotismus – a proti tomu individuální liberalismus, který neuznává jiné hodnoty než absolutní svobodu a státní pomoc v případě osobního krachu (alkoholismus, drogy, samoživitelky), toť spor o podstatu a budoucnost západní společnosti. Netýká se snad i nás, jestliže většina žen se dvěma dětmi a jedním manželovým platem na další přírůstek nemá prostředky a matky samoživitelky vymírající národ z bryndy nevytrhnou?

Systém bez plánu

Ještě absurdnější nám může připadat spor o evoluci a inteligentní „design“, který teď o víkendu naplnil stránky anglických novin. Biolog Michael Reiss totiž na konferenci Královské učené společnosti prohlásil, že teorie o nenáhodném vzniku vesmíru a systému ve vývoji života mají své místo v hodinách biologie a fyziky, už kvůli deseti procentům dětí z věřících (převážně islámských) rodin. Jak anglické! Vždyť nejde o toleranci, ale o samo myšlení, a nebylo by to tak absurdní, kdyby se vědci drželi svého kopyta – jenomže oni moc rádi zasahují do filosofie, na niž většinou nemají.

A tak se dozvídáme to, co do vědecké teorie nepatří, totiž že něco vzniká samo a ještě k tomu z ničeho a dokonce je to řád a systém, leč bez plánu a bez rozumu. To už je snazší věřit na vyšší rozum, který snad z ničeho tvořit mohl. Jak říkal prezident Reagan: „Když vás pozvou na výborný banket, jistě nebudete pochybovat o existenci kuchaře.“

Takhle totiž vypadá čistá filozofie a ta, stejně jako ateismus, do úžasných, leč dočasných vědeckých teorií také nepatří – každý si její pravdivost totiž musí otestovat sám. Věda je kolektivní, filosofie, tak jako umění, individuální. V tomtu sporu jde o myšlení, a to nejen vědecké. Nejen s vědeckou, ale především s nadvědeckou racionalitou stojí a padá naše civilizace.

Psáno pro E 15