Davos
Méně bankéřů, více politiků, méně optimismu, více pesimismu, více shody o minulosti a méně o budoucnosti. Tak by se dalo charakterizovat letošní světové diskusní politické a ekonomické fórum v Davosu.
Jestliže banky ztratily zdravý rozum, státní kontrola (regulátoři) rizika pečlivě ukrytých rizik nepostřehla, a stát (jako všemohoucí garant růstu životní úrovně) sám nafukoval rostoucí ekonomiku, a dokonce leckde podporoval inflační sociální systém, a konjunktura měla trvat věčně, tak se nedivme. Potud mezi ekonomy shoda.
Zdálo by se, že je vše jasné. Bankám se musí maximálně pomoct, aby už konečně začaly půjčovat. Zbavit je špatných dluhů, napumpovat dalšími penězi, neznárodňovat banky a lépe kontrolovat i určit základní pravidla. I potud shoda. Problém je v tom, že se v recesi tak špatně podniká a proto tak špatně rozlišuje mezi riskantním a neriskantním úvěrem.
Zdálo by se, že inflační politika státu v období hrozící deflace, inflace eurozóny klesla v lednu téměř na jedno a nezaměstnanost stoupla na osm procent, získá všeobecný souhlas. Nikterak. Obamova a Brownova politika masivních půjček (obligací) vyvolává po světě obavy, že vysaje kapitál odjinud a vyvolá novou světovou nerovnováhu. Navíc existuje vážná hrozba, že demokratický kongres stejně jako anglická sněmovna bude chtít, aby byla podpora především podporou domácího průmyslu (např. amerického ocelářství), což se rovná novému ochranářství, a jak dobře víme, byla to ochranná cla, jež z bankovní paniky na Wall Street učinila Světovou krizi. Proto se také zastupci nové G20 v Brazílii dohodli, že se tohle už nikdy opakovat nesmí. Jenomže investice do rozvíjejících se ekonomik klesly už teď na historické minimum a na celém světě spoří jenom Čína. Na tohle Mezinárodní měnový fond nestačí.
Téměř všechny centrální banky po americkém vzoru konsolidují úrokovou míru směrem k nule, ale zatím se nezdá, že by to mělo nějaký zásadní vliv na nové investice, nepochybně se tím však sníží ochota lidí spořit a tím i míra dostupného kapitálu.
Jedno je jisté. V globálním světě financí musí platit společná pravidla a spolupráce, podobně jako v globálním světě obchodu. Stejně jako existuje Světová obchodní organizace, tak by měla existovat i Světová finanční organizace, jinak budou investice proudit, tam, kde je pro ně výhodnější státní subvence, jak prohlásil Adair Turner, šéf anglického kontrolního úřadu (Financial Services Authority) ke všeobecnému souhlasu potvrzenému velkým potleskem. Jenomže vybudovat takovou istituci na základě mezinárodních smluv a vyjednáváním prosadit závazná pravidla je práce na mnoho let.
A tak v časech všeobecné kalamity, kdy všichni zvláště voliči brečí státe pomoz, nezbývá než pamatovat, že stát na recesi zjevně nestačí a jako vždy napáchají státní zásahy velké chyby. Skutečným lékem na nezaměstnanost je snížení nákladů na pracovní sílu čili větší produktivita. Dotace průmyslu je populismus a krizi jenom prohloubí. Je to tak trochu jako s Klausovým argumentem proti boji s globálním oteplováním, který byl slyšen v Davosu. Ať děláme, co děláme, nic s ním nenaděláme.
Každá krize však vždycky vedla k objevu velkých vynálezů, které nakonec změnily tvář světa.
Psáno pro deník E15
Jestliže banky ztratily zdravý rozum, státní kontrola (regulátoři) rizika pečlivě ukrytých rizik nepostřehla, a stát (jako všemohoucí garant růstu životní úrovně) sám nafukoval rostoucí ekonomiku, a dokonce leckde podporoval inflační sociální systém, a konjunktura měla trvat věčně, tak se nedivme. Potud mezi ekonomy shoda.
Zdálo by se, že je vše jasné. Bankám se musí maximálně pomoct, aby už konečně začaly půjčovat. Zbavit je špatných dluhů, napumpovat dalšími penězi, neznárodňovat banky a lépe kontrolovat i určit základní pravidla. I potud shoda. Problém je v tom, že se v recesi tak špatně podniká a proto tak špatně rozlišuje mezi riskantním a neriskantním úvěrem.
Zdálo by se, že inflační politika státu v období hrozící deflace, inflace eurozóny klesla v lednu téměř na jedno a nezaměstnanost stoupla na osm procent, získá všeobecný souhlas. Nikterak. Obamova a Brownova politika masivních půjček (obligací) vyvolává po světě obavy, že vysaje kapitál odjinud a vyvolá novou světovou nerovnováhu. Navíc existuje vážná hrozba, že demokratický kongres stejně jako anglická sněmovna bude chtít, aby byla podpora především podporou domácího průmyslu (např. amerického ocelářství), což se rovná novému ochranářství, a jak dobře víme, byla to ochranná cla, jež z bankovní paniky na Wall Street učinila Světovou krizi. Proto se také zastupci nové G20 v Brazílii dohodli, že se tohle už nikdy opakovat nesmí. Jenomže investice do rozvíjejících se ekonomik klesly už teď na historické minimum a na celém světě spoří jenom Čína. Na tohle Mezinárodní měnový fond nestačí.
Téměř všechny centrální banky po americkém vzoru konsolidují úrokovou míru směrem k nule, ale zatím se nezdá, že by to mělo nějaký zásadní vliv na nové investice, nepochybně se tím však sníží ochota lidí spořit a tím i míra dostupného kapitálu.
Jedno je jisté. V globálním světě financí musí platit společná pravidla a spolupráce, podobně jako v globálním světě obchodu. Stejně jako existuje Světová obchodní organizace, tak by měla existovat i Světová finanční organizace, jinak budou investice proudit, tam, kde je pro ně výhodnější státní subvence, jak prohlásil Adair Turner, šéf anglického kontrolního úřadu (Financial Services Authority) ke všeobecnému souhlasu potvrzenému velkým potleskem. Jenomže vybudovat takovou istituci na základě mezinárodních smluv a vyjednáváním prosadit závazná pravidla je práce na mnoho let.
A tak v časech všeobecné kalamity, kdy všichni zvláště voliči brečí státe pomoz, nezbývá než pamatovat, že stát na recesi zjevně nestačí a jako vždy napáchají státní zásahy velké chyby. Skutečným lékem na nezaměstnanost je snížení nákladů na pracovní sílu čili větší produktivita. Dotace průmyslu je populismus a krizi jenom prohloubí. Je to tak trochu jako s Klausovým argumentem proti boji s globálním oteplováním, který byl slyšen v Davosu. Ať děláme, co děláme, nic s ním nenaděláme.
Každá krize však vždycky vedla k objevu velkých vynálezů, které nakonec změnily tvář světa.
Psáno pro deník E15