Na vystoupení prezidenta v europarlamentu reagovala česká média vesměs uštěpačně: nic nového, to jsme slyšeli mnohokrát, kazí nám předsednictví unie, zbytečně provokuje, sám přiznal, že alternativa k unii neexistuje, máme jiné problémy (krizi) a “žijí snad v Evropě nevzdělaní hlupáci, kteří lezou jako tupé stádo ovcí do chomoutu” (Respekt)? Profesionální komentátoři novinek se nad hluboce promyšleným projevem Václava Klause zamyslet ani nechtěli.

A přece jde o věc zásadní, disidentsky nadčasovou, a troufám si říct, i historicky přelomovou. Jakoby Prahou procházel neviditelný tektonický zlom, v němž se vyjevují celoevropské krize. Vzpomeňme jen protipruského následníka trůnu a dvou defenestrací, jež se tak nesmazatelně otiskly do evropského povědomí.

Klaus označil Evropskou unii za revoluční experiment. Právem. Co jiného může být pokus vytvořit na základě mezinárodních smluv permanentní nevolenou byrokracii, jež přebírá kompetence národních vlád a chrlí pro všechny závazné zákony, jejichž smyslem není nic než integrovat, omezovat a svazovat? Tahle jakobínsko - pruská víra v nadřazenou politickou elitu má nahradit tradiční demokracii jednotlivých států, pod jejímž bičem se politici mají (a někdy se to i daří) zodpovídat svým voličům. Jednou podepsané (a ratifikované) smlouvy – Maastricht, Nice, Lisabon – platí jakoby navždy. Z toho, co je, pak vyplývá, že to tak být má a musí. Takový pozitivismus nepřipouští opozici. Revoluční farncouzské evropské instituce jsou založeny na víře, že jednou provždy zabezpečují mír a jsou tudíž nekritizovatelné. Nová Evropa zápasí s minulostí především dvou velkých válek a má zabránit nadvládě jednoho státu vytvářením hegemonie nové, nadnárodní

Cílem už dávno není deregulace, onen pověstný volný pohyb lidí, zboží a investic z pravěku společenství, ale technokratická vláda a regulace. Dočasně volení politici evropských států našli v unii bezpečný přístav. Eurokracie nové Evropy získává nejen na důležitosti a významu, ale i značné kariérní možnosti. Její vliv lze vystopovat i u našeho premiéra. Souhlasí s Klausem, ale hlasuje pro Lisabon .

Klaus hovořil před poslanci pseudoparlamentu, kteří nedisponují skutečnou mocí, nevytvářejí vládu a nejsou rozděleni na vládní stranu a opozici. Nemohou politiku vytvářet. Jejich úkolem je demokracii pouze předstírat, připomínají tak nanejvýš konstruktivně - kritickou Putinovu dumu. Je jim dovoleno modifikovat návrhy Evropské komise, a mohli by být právě tak dobře voleni pouhým losováním. Ani větší pravomoci a legitimitu tomuto shromáždění přisoudit nelze. Ta přece vyvěrá z daného teritoria a z lidu dané tradice (Aristotéles). Jenom lidé, kteří spolu mluví na základě společné lojality vytváří demokratickou politiku. Každý jiný pokus o vládu je z principu nelegitimní a imperiální.

“Revoluční výbor pro veřejné blaho” unie je velký paradox. Svou stále větší nadvládou probouzí v Evropě stále větší odpor, na jehož základě se irský politik Declan Ganley pokouší vytvořit reformní panevropskou stranu, přesvědčen, že jinak reformovat evropský parlament nelze. Negativní základ pro víru v nový evropský národ zřejmě nestačí, přestože začátky takové možnosti mohou být různé. Nevím, zda je možné uměle vytvořit z evropské civilizace i evropský národ, jak se domnívají mnozí europolitici, vzhledem k tomu, že má dnešní mládež velmi oslabený národní patriotismus, a také že ji láká kariéra v Bruselu. Stačí snad připomenout britský imperialismus. Angličané sice tvrdě vládli nad Iry, Welšany a Skoty, vnutili jim úspěšně i vlastní jazyk, ale jednotný národ přesto nevznikl, a měli na to 300 let i svou pevně ustálenou národní demokracii v Anglii. Podivný byrokratický imperialismus unie je už dnes zřejmý, a tak lze o budoucí demokracii unie velmi vážně pochybovat .

Vytvářet panevropskou vládu znamená vzdalovat rozhodování od občana, který je schopen volit svou vládu jenom mezi svými, kteří se znají, a na základě problémů, kterým jakž takž rozumí. Evropský demokratický deficit není nedostatek, je to záměr.

A podiv nad tím, že by evropští politici byli tupými ovcemi, kteří strkají hlavu do chomoutu, je neporozumění. Oni se přece chtějí těch tupých občanských ovcí jednou provždy zbavit.

Psáno pro deník E15