Globální víra, naděje a ekonomické bratrství
Psát o finanční a hospodářské krizi už pomalu přestává ekonomy i analytiky bavit. Je to prosté! Všechny prognózy byly doposud mylné, a pohled na anglickou a americkou léčbu dalším astronomickým státním dluhem prostě bere dech. Za týden se sejdou v Londýně představitelé největších ekonomik (G20), aby se dohodli jak dál. Zůstane jen u pustých deklarací? V čem se shodnou, neshodnou a co opravdu lze vykonat?
Demonstranti v Londýně budou nepochybně žádat demise a potrestání bankéřů, kteří využili státní dotace na své tučné odměny za svou špatnou práci. Záchrana bank však nepochybně odvrátila světový kolaps, a to nejen finanční, ale i politický a ekonomický. Ať už to stálo co stálo. Zhroucené státy vždycky volí hitlery.
Neshoda hlavně trvá mezi anglosasy a kontinentálními Evropany. Relativně levicový americký prezident žádá po všech hospodářskou injekci, odpovídající poměrně (787 miliardám dolarů v USA) jeho vlastní stimulaci ekonomiky. Tady pochopitelně narazí. Ekonomové varují, že stimulus do zdravotnictví, ekologie a infrastruktury v Americe, o automobilkách nemluvě, je spíš luxus a nikoli návratná investice, jež by zvýšila HDP. Americká ekonomika na rozdíl od Evropy je výjimečná také tím, že má světovou rezervní měnu a její dluhopisy kupují stále ještě solventní Číňané. Monumentální „monetizace“ (rotačky na peníze) zvyšují obavy ze zhroucení americké měny a inflace.
Evropský fiskální konzervatismus nezachraňují premiéři Balkenende, Merklová a Topolánek, ale hlavně fakt, že Evropa takové možnosti nemá a co víc, žádná dotace průmyslu a spotřebě nemůže své zemi příliš pomoct, mimo jiné i proto, že nemůže být nacionální a protekcionistická, tudíž pomáhá také jinde. A vysvětlete voličům, že mají ze svých daní pomáhat cizím. Němečtí příjemci šrotovného se zachovali opravdu výjimečně, když si vlastenecky zakoupili převážně v Německu vyráběné vozy a nějakou tu Fabii navíc. A to možná ani netuší, že polovina součástek v jejich národních vozech pochází z ciziny.
Fakt globalizace je v dnešní globální krizi nepopiratelný a nepochybně si žádá globální řešení. Ale jaké? Posílit Mezinárodní měnový fond, Světovou banku a vymyslet univerzální jednoduchá pravidla bankovní regulace nebude snadné. Plán britského premiéra investovat do rostoucích ekonomik hlavně Číny, Indie, Mexika a Brazílie je jistě správný, jenom tam jsou totiž na rozdíl od obézního Západu velké nevyužité rezervy lidí a spotřeby, a dokonce by se takové investice chudým a schopným vyplatily mnohem víc než státní dotace doma, ale vysvětlujte tohle voličům, když vidí v globalizaci jenom „outsourcing“ tedy odčerpávání pracovních míst a likvidaci některých odvětví domácího průmyslu.
Jedna věc kvůli dnes už jisté světové recesi naléhá nejvíc. Dokončit konečně jednání z Douhá o likvidaci tarifů a cel, které stále naráží na evropskou a americkou neochotu zlikvidovat zemědělské dotace. Společné memorandum Merklové a Balkenendeho to připomíná a Brown souhlasí. Každý ekonom ví, že by uvolněný obchod okamžitě krizi zažehnal. Neví to jen Francouzi, kteří si z Evropské unie dávno udělali dojnou krávu.
Pro deník E15
Demonstranti v Londýně budou nepochybně žádat demise a potrestání bankéřů, kteří využili státní dotace na své tučné odměny za svou špatnou práci. Záchrana bank však nepochybně odvrátila světový kolaps, a to nejen finanční, ale i politický a ekonomický. Ať už to stálo co stálo. Zhroucené státy vždycky volí hitlery.
Neshoda hlavně trvá mezi anglosasy a kontinentálními Evropany. Relativně levicový americký prezident žádá po všech hospodářskou injekci, odpovídající poměrně (787 miliardám dolarů v USA) jeho vlastní stimulaci ekonomiky. Tady pochopitelně narazí. Ekonomové varují, že stimulus do zdravotnictví, ekologie a infrastruktury v Americe, o automobilkách nemluvě, je spíš luxus a nikoli návratná investice, jež by zvýšila HDP. Americká ekonomika na rozdíl od Evropy je výjimečná také tím, že má světovou rezervní měnu a její dluhopisy kupují stále ještě solventní Číňané. Monumentální „monetizace“ (rotačky na peníze) zvyšují obavy ze zhroucení americké měny a inflace.
Evropský fiskální konzervatismus nezachraňují premiéři Balkenende, Merklová a Topolánek, ale hlavně fakt, že Evropa takové možnosti nemá a co víc, žádná dotace průmyslu a spotřebě nemůže své zemi příliš pomoct, mimo jiné i proto, že nemůže být nacionální a protekcionistická, tudíž pomáhá také jinde. A vysvětlete voličům, že mají ze svých daní pomáhat cizím. Němečtí příjemci šrotovného se zachovali opravdu výjimečně, když si vlastenecky zakoupili převážně v Německu vyráběné vozy a nějakou tu Fabii navíc. A to možná ani netuší, že polovina součástek v jejich národních vozech pochází z ciziny.
Fakt globalizace je v dnešní globální krizi nepopiratelný a nepochybně si žádá globální řešení. Ale jaké? Posílit Mezinárodní měnový fond, Světovou banku a vymyslet univerzální jednoduchá pravidla bankovní regulace nebude snadné. Plán britského premiéra investovat do rostoucích ekonomik hlavně Číny, Indie, Mexika a Brazílie je jistě správný, jenom tam jsou totiž na rozdíl od obézního Západu velké nevyužité rezervy lidí a spotřeby, a dokonce by se takové investice chudým a schopným vyplatily mnohem víc než státní dotace doma, ale vysvětlujte tohle voličům, když vidí v globalizaci jenom „outsourcing“ tedy odčerpávání pracovních míst a likvidaci některých odvětví domácího průmyslu.
Jedna věc kvůli dnes už jisté světové recesi naléhá nejvíc. Dokončit konečně jednání z Douhá o likvidaci tarifů a cel, které stále naráží na evropskou a americkou neochotu zlikvidovat zemědělské dotace. Společné memorandum Merklové a Balkenendeho to připomíná a Brown souhlasí. Každý ekonom ví, že by uvolněný obchod okamžitě krizi zažehnal. Neví to jen Francouzi, kteří si z Evropské unie dávno udělali dojnou krávu.
Pro deník E15