Opožděné jaro přineslo opožděnou politickou krizi, a v malém městském státě teď šílí příroda i socdemokratičtí politici, kteří sesadili vládu mírné pragmatické pravice. Mají velkou smůlu, neboť s rozkvetlým zářivým jarem a defiládou polonahých žen v ulicích se soutěžit prostě nedá, a tak se jejich předvolební veřejná klání konají jen v bídně navštěvovaných sálech v prostředí politických harcovníků a novinářů. A to je čeká prázdninové léto, kdy Češi téměř nepracují a migrují na venkov. A také otrávenost z nekonečného řetězce voleb. Nerad předvídám, pokud se ale vládní koalice zaměří na dobře uváženou nečinnost, tak voliči viníky předčasných nevítaných voleb po zásluze potrestají.

Hlavním trumfem socdemokratického volebního kuplířství má být tzv. šrotovné, čili státní úleva na dani při koupi nového výměnou za auto staré, auto do šrotu. V médiích vyvolala tahle v nedaleké cizině běžná úlitba automobilovému průmyslu značnou vlnu negativní kritiky a její podporovatelé se diví, proč u nás tolik narazila. Jsou snad Češi, ptají se demagogicky, nejchytřejší národ světa?

Snadná odpověď. V něčem jsou a v něčem ne. Každý národ má svého génia loci. Česká skepse třeba příliš nerozumí pravému náboženství, zato dobře rozpozná falešné světské spasitele, a hlavně je velmi obezřetná, pokud jde o její materiální zájem. Česko má relativně malý objem špatných hypoték a půjček, málo peněz v investičních fondech, malou zadluženost domácností a téměř žádné dluhy v cizí měně.

A co je špatného na šrotovném? Prakticky všechno.

1) Především je hluboce a sociálně nespravedlivé. Málokterý důchodce se starou ojetinou si může koupit nové auto. Kdyby na ně měl, dávno by je měl. Navíc má pocit, že přispívá na bohatší.

2) V době nadcházející recese je koupě nového auta, byť se slevou, přebytečný luxus a přebytečné výdaje. Teď je třeba myslet na zadní kolečka. Právě proto nejdou nová auta dobře na odbyt, když ta stará ještě nějaký čas vydrží.

3) Český pragmatismus se dívá na automobilový průmysl se značnou skepsí, přestože škodovky se servisem na každém rohu rád nakupuje. Zaměstnává a láká do země totiž převážně cizince, je ho tu na zamořené malé ploše přespříliš, ta auta jsou stejně plná cizích součástek a vlastníky jsou cizí akcionáři. Kdo by chtěl mít ve své zemi takové monstrózní montovny, které se dříve nebo později odstěhují za levnější pracovní silou někam jinam?

Tolik lidový pragmatismus. A co na to ekonomové? Ti jsou v úhrnu ještě kritičtější: pokřivený trh, dočasná nesystémová úleva jednomu odvětví a hlavně velmi vážné zpomalení ekonomického oživení v budoucnosti. Dotace do malé české spotřeby malou převážně exportní ekonomiku finančně vyčerpají a žádné nové peníze nevydělají. Jediným skutečným lékem na recesi je levnější pracovní výkon, inovace a nízké daně.

Lidová moudrost a ekonomové jsou projednou vzácně zajedno – nové auto je v době recese jednoduše luxus. Financministr dokonce nazval šrotovné ekonomickým zločinem. Měl bohužel svatou pravdu.

Psáno pro deník E 15