Konečně mohu ošklivého, ošklivě mluvícího a ošklivě jednajícího předsedu sociálních demokratů pochválit za vpravdě státnický čin. Jmenoval/doporučil za místopředsedkyni své strany pohlednou a skromnou ženu libozvučného jména, veřejnosti neznámou Alenu Borůvkovou. Konečně. Sjezd strany totiž nezvolil ani jednu z houfu úporných (dnes se říká asertivních) socdemokratických šplhavkyň, jež se tak vehementně na pohlavně rezervační post tlačily.

Právem. Prastarý instinkt lidstva tuší, že není nic odpornějšího než nedůstojná žena. Kariéristka, mužatka, amazonka. Běda ženám, které slabým mužům vládnou! Málokdy ujdou atentátu. Těch válečnic v politice, nebylo jich snad dost v minulosti – Jana z Arku, Kateřina Medicejská, Kateřina Veliká, stejně jako v nešťastném dvacátém století - Bandaranajková, Ghándiová, Bhutová, Meirová, Thatcherová?

Konečně se také vyjevil hluboký význam feministických kvót v politice. Nemají pravdu ti, kteří je srovnávají s totalitním zrovnoprávněním žen na bagristky, vojandy a jeřábnice. Celé neštěstí demokracie totiž tkví v tom, že se v politice čím dál více prosazují jenom ti, kteří v ní za každou cenu chtějí být a ne ti, kteří pro své nesporné kvality a životní moudrost mají být do ní dovlečeni. Občas se mluvilo o významných akademicích Zahradníkovi, Kouteckém i Pačesovi, ale zůstalo vždy jen při slovech. Máme jenom ty, co se sami chtějí prosadit jakousi nepřirozenou energií, vulgární razancí, přehnanou a zuřivou rétorikou. Pak nemáme mít zhoubné aktivistické vlády, jež na nás chrlí legislativu a nekonečné reformy reforem! Jaký rozdíl státnického majestátu bychom spatřili, kdybychom mohli vedle sebe postavit prezidenty Reagana a Sarkozyho.

Konečně tedy byla vybrána na politické výsluní žena opravdu milého zjevu. Nechápu, proč se některým novinářům tahle blondýnka nezdá. Kam se poděla jejich mužská galantnost? Neplatí už snad, že je žena ozdobou svého muže, v tomto případě svého předsedy? Dobře přece vědí, že není pouhou „pretty face,“ tu hezkou tvářičku má jaksi navíc, jak říkají Angličané, ale že vystudovala Karlovu univerzitu, a po dlouhém pobytu v Mnichově umí jistě aktivně německy.

Potíž je v tom, že mnozí naši novináři nepochopili podstatu politiky, a zvláště pak specifickou podstatu sociálně demokratické politiky. Kritizují pí Borůvkovou, že nevládne (zavilou) rétorikou, že nedokáže jasně formulovat své názory, že přesně nevíme, kde v pomyslném spektru socialistické ideologie vlastně stojí.

Můj ty Bože, jaké spektrum, vždyť je to jednoduché! V její straně nejde o malicherné technické problémy nějaké právní harmonie (poplatky, regulace) nebo dlouhodobé makroekonomické strategie. Jde jen o to rozdat, a to adresně, a pokud možno co nejvíc všem svým voličům z našeho společného koláče, neboť dvě třetiny voličů budou vždycky vydělávat pod hranicí průměrného platu. A k této charitativní politice žádné odborné kvalifikace nikdo nepotřebuje. Stačí být pro. To ostatní už je jen borůvka na dortu.

Psáno pro deník E15