Dlouho už jsem nečetl něco tak bizarního, jako je rádoby laskavá filipika Pavly Kubálkové „Kdopak by se genderu bál,“ (LN. 4.1.10) proti těm, kdo se bojí “genderu,“ čili po česku užívání ženského gramatického rodu, a která se podivuje ve své vzděláním nedotknuté nevinnosti svým bystrým a studovaným kolegům, že se opovažují dělat si z tak svaté věci šoufky.

Utěšuje nás zaostalce, že nás přece nikdo nenutí (ještě!) rodové novotvary užívat a příručka ministerstva má nám (chudákům) jenom pomoci „jak korektně mluvit a psát.“ Říká nám, že „snahou organizací a lidí je, aby se k mužům a ženám přistupovalo stejně“

Začněme od konce. Co je to za zlověstné organizace a lidi, kteří nám z ideologických pozic chtějí vnutit nový jazyk, co je to za manipulátory, kteří chtějí pomocí umělých a násilných novotvarů měnit naše chování podle svých nekorektních představ. Korektní, čili slušné chování existuje nezávisle na jazyku, a z jazykového bohatství vybírá to či ono podle situace. Orwellův Velký bratr (alias Lenin) vnucoval lidem svůj militaristický newspeak, ideologickou kvákomluvu, aby je zastrašil. Ještě dodnes nám doznívají v paměti hrůzné fráze typu „zařadil se do pracovního procesu,“ místo aby jednoduše šel do práce. Už teď se bojíme říkat slepý, hluchý a němý a nedávno jsem slyšel v hospodě jak někdo korektně nadává na spoluobčany a přitom je velká a noblesní česká literatura (Mácha, Vrchlický a Čep) cikánů plná. To opravdu Kubelková neví, že slovo korektní znamená diktát? Že nám, kteří se zabýváme slovem, jde o královský majestát jazyka? A majestát známená suveréna a pro někoho dokonce bohyni (Pavel Eisner). Opravdu netuší, že máme obavy z prznění jazyka a nikoli z prznění žen?

Proč se zaštiťuje jakousi lepší cizinou? Kde na to přišla? To, že je něco cizí neznamená, že je to dobře nebo špatně. Rusové vymysleli korektní patvar byznysmienka pro ženu a Angličané házejí nábytkem jako je „chair“ nebo „rostrum,“ ačkoli jde o lidi. Proto se snad úřednickému jazyku dříve říkalo dřevěný a toporný.

Ale nemylme se ovšem, o ženy jde také. Máme se k nim chovat stejně. „Madam,“ praví klasik (G. K. Chesterton), „kdybych se k vám měl jen na dvě minuty chovat stejně jako ke kamarádovi, dala byste mě vykázat z domu.“

Ideologie univerzální rovnosti mezi ženami a muži je bohapustá pověra, ostatně jako víra v materiální rovnost všech lidí, fysis a intelektu. Ano, před zákonem a volební urnou a možná i před Bohem, a dost! Potřebujeme společnost, která se přizpůsobuje lidské nerovnosti, která se chová spravedlivě čili nerovně k nerovným a nikoli autoritu patvarů a snahu všechno dorovnat a zglajchšaltovat.

Genderová (rodová?) ideologie už dokonce pronikla i na univerzity a ministerstva, měli bychom se bránit a odmítnout ji punc odbornosti, o vědě ani nemluvě.

Největší škody však napáchala tahle idea v rovině mentální, v duši společnosti. Rovnost mezi muži a ženami mnohdy nahrazuje respekt, úctu a především ženská privilegia jen. Jen naprostý zbabělec se nebojí své ženy! Protože si jsou dnes rovni, nemusí se galán chovat galantně ke své galánce, z důvodu rovnosti a rovných práv místo nerovných povinností pociťuje tzv. partner svobodu opustit svou těhotnou partnerku či rodinu, a rovnostářství, které chce nastolit unisex a srovnat rozdíly mezi muži a ženami, nám chce vzít to, co milujeme, ten úžasný, nerovný a nepochopitelný rozdíl.

Pro Lidové noviny