Děti do jeslí, ženy do výroby!
Džamila Stehlíková, specialistka na rovné příležitosti žen a mužů (Bez jeslí Česko mít víc dětí nebude, vyšlo v autorčině blogu na Aktuálně-cz a v LN 21.1.), chce státní výstavbou jeslí zvýšit porodnost. Zřejmě se domnívá, že jde o problém převážně materiální. Dobře víme, že jsou mladé páry s dětmi a jedním platem většinou chudší než jejich bezdětní vrstevníci, i to, že mnohé ženy dnes chtějí chodit do práce.
Ale „slaďování rodinného a pracovního života,“ jak píše, čili předpokladu, že jesle zaměstnané matky „přesvědčí“ mít více dětí, by se Lev Davidovič Trotskij, velký průkopník státní převýchovy okamžitě po porodu, zasmál. S porodností tahle myšlenka přece nesouvisí, porodnost se v Sovětském svazu okamžitě zavedením jeslí propadla.
Hlavní problém totiž nejsou jesle, ani ženy, ale muži. Zhruba třetina z nich tak dlouho váhá, až přebere. Život v „mamá hotelu“ je pohodlný a sexuální příležitost na každém rohu. I ti, kteří si dvě tři partnerství vyzkoušejí, se na otcovství většinou necítí, stále hledají tu pravou a ne povinnosti. Místo, aby do toho hupli v období velké zamilovanosti, vyčkávají a na rozdíl od žen, to na ně nepřijde. Muži se také stali pro ženy velkým rizikem, vždyť 78 % všech dětí nespí pod střechou vlastního otce. Možná také, že společenství egoistických jedináčků, není schopno mít děti.
Chápu, že Stehlíková myslí materialisticky, vždyť stát a škola ztratily svou normativní funkci a k rodičovství nevedou, politika a národ se dávno rozvedly a rovnostářství osvobodilo muže od povinností. Jenomže i z materiálního hlediska je to obráceně. Česká společnost je příliš bohatá, aby měla děti. I u nás mají nejvíce dětí chudí! Anebo jsou chudí, protože mají děti? Babo raď!
Ale nezoufejme! Je tu rezervoir čilých důchodců, kteří rádi zaskočí. Stačila by pořádná reklamní kampaň pod heslem: udělej si vnuka sám! Už teď je kolem sebe vidíme s kočárkem i s dětmi na pískovišti, a hlavně na rozdíl od mužů z Marsu a kolektivních pečovatelek z jeslí, jsou ochotni dělat chůvy téměř zadarmo.
Nechci být podezíravý, ale co když, tak jako Trockému, ani paní exministryni o porodnost vůbec nejde.
Lidové noviny 25.1.10
Ale „slaďování rodinného a pracovního života,“ jak píše, čili předpokladu, že jesle zaměstnané matky „přesvědčí“ mít více dětí, by se Lev Davidovič Trotskij, velký průkopník státní převýchovy okamžitě po porodu, zasmál. S porodností tahle myšlenka přece nesouvisí, porodnost se v Sovětském svazu okamžitě zavedením jeslí propadla.
Hlavní problém totiž nejsou jesle, ani ženy, ale muži. Zhruba třetina z nich tak dlouho váhá, až přebere. Život v „mamá hotelu“ je pohodlný a sexuální příležitost na každém rohu. I ti, kteří si dvě tři partnerství vyzkoušejí, se na otcovství většinou necítí, stále hledají tu pravou a ne povinnosti. Místo, aby do toho hupli v období velké zamilovanosti, vyčkávají a na rozdíl od žen, to na ně nepřijde. Muži se také stali pro ženy velkým rizikem, vždyť 78 % všech dětí nespí pod střechou vlastního otce. Možná také, že společenství egoistických jedináčků, není schopno mít děti.
Chápu, že Stehlíková myslí materialisticky, vždyť stát a škola ztratily svou normativní funkci a k rodičovství nevedou, politika a národ se dávno rozvedly a rovnostářství osvobodilo muže od povinností. Jenomže i z materiálního hlediska je to obráceně. Česká společnost je příliš bohatá, aby měla děti. I u nás mají nejvíce dětí chudí! Anebo jsou chudí, protože mají děti? Babo raď!
Ale nezoufejme! Je tu rezervoir čilých důchodců, kteří rádi zaskočí. Stačila by pořádná reklamní kampaň pod heslem: udělej si vnuka sám! Už teď je kolem sebe vidíme s kočárkem i s dětmi na pískovišti, a hlavně na rozdíl od mužů z Marsu a kolektivních pečovatelek z jeslí, jsou ochotni dělat chůvy téměř zadarmo.
Nechci být podezíravý, ale co když, tak jako Trockému, ani paní exministryni o porodnost vůbec nejde.
Lidové noviny 25.1.10