Český psycholog Slavomil Hubálek nedávno prohlásil, že třetina národa jsou pitomci a proto to s demokracií a politikou vypadá tak mizerně. Socioložka Jiřina Šiklová zase opatrně navrhla, aby lidé, kteří nejdou třikrát po sobě, k volbám dostali šanci se svého volebního práva dobrovolně leč pod mírným nátlakem vzdát, čímž by se zlepšila průměrná kvalita voličstva a politici by se nemohli podbízet té primitivní nepatrné menšině, která vlastně o kvalitě vlády a demagogii voleb rozhoduje.

Ponechme stranou, zda většina voličů, která nadává, ale volí stále stejně, není také pitomá. A co to vůbec je ten zdravý dříve selský rozum, kam se poděl?

Vláda všeobecné čisté demokracie je nepochybně demagogická a destruktivní (Aristotéles) a proto musí být i liberální demokracie smíšená, musí obsahovat nevolené, nezávislé a nevolitelné prvky – ústavu, nezávislé soudy, centrální banku, svobodu kritiky a hlavně neporušitelnou tradici věcí zásadních a stálých, přirozeně lidských i civilizačních, a tudíž musí být i do značné míry aristokratická. A protože jsme aristokracii nahradili politickou elitou, je teď na ni, aby náš vesmír permanentních hodnot (nikoli jen práv) chránila, udržovala a obnovovala. A tady je myslím zakopán pes. Jestliže naše evropská politická třída konsensus a tradici ztratila, marné volání. To ona dnes a denně rozvrací zdravý rozum a řádný občan je ztracen stejně jako ten neřádný.

Ideologické menšiny ovlivňují vlády a ve jménu rovnosti, tolerance a práv rozvrací tradiční hodnoty ty úplné samozřejmosti zdravého rozumu. Ještě nedávno za zločin považované jesle dnes mají umožnit ženám chodit do zaměstnání a nevychovávat děti. Co platno, že sovětský totalitní experiment tak jako dobrovolný izraelský kibuc prokázaly, že to dobré není! Společnost, jež nutí mladé ženy chodit do zaměstnání je odsouzená k zániku. V rámci rodové pseudorovnosti vycházejí ministerské příručky, které przní svobodný majestát jazyka. Jazyková manipulace má zavést celonárodní kibuc. Odlišná role mužů a žen se neuznává a společenské uspořádání ji nesmí vyjít vstříc. V obraně práv dětí ničí feministky autoritu rodičů a školy, takže roste kriminalita. Po mužích žádají rovnost v dělbě domácích povinností, jejímž výsledkem je útěk mužů ode všech povinností. A proto nastoupí stát vyrovnávající samoživitelkám materiální úroveň, aby je zrovnoprávnila s normální rodinou.

Zelení ministři úspěšně prosazují, abychom do motorových paliv přidávali drahá škodlivá biopaliva (produkovali tím skleníkový kysličník dusný), vyráběli elektřinu z dražších a nespolehlivých větrníků (3x), solárních baterií (12x) a nakonec odsouhlasí i spalování hnědého uhlí, sice lacinější než atomová energie, ale zamořující vzduch a devastující krajinu. A to nás ještě připravují o nesmírně vzácnou chemickou surovinu. Zločinný atom je ideologicky na rozdíl od neekologického uhlí absolutně nepřijatelný. Politici podléhají masové hysterii globálního oteplování a plánují stoleté nákladné akce na omezování životodárného kysličníku (živí rostliny), jehož výskyt se v ovzduší za 100 let zvýšil o osm tisícin procenta a nic nedělají na záchranu měst, kde prach a oxidy dusíku i síry všechny dusí. A nejvyšší světová klimatologická autorita falšuje prognostické statistiky.

Pečovatelský stát vyděsí každá nová chřipka (ptačí, prasečí), hystericky propadá panice a utrácí miliardy za zbytečné vakcíny. Na opravdovou pandemii stát přece z principu nestačí.

Nejhorší je to v ekonomii, o jejíž racionalitě humanitářští socialisté a jejich pseudoekonomové nechtějí vůbec nic vědět. Nevědí, jaká legislativní makroekonomická role přísluší státu a jaká pokřivuje trh. Všichni se teď vrhají na chamtivé bankéře, ačkoli všechny krize působí primárně stát a jeho levné peníze (úroky), jež nutně vytváří inflaci nebo tržní bublinu, a jeho deficitní hospodaření a nesmyslná podnikavost.

Stranické vidění světa na každou tezi vymyslí ještě absurdnější antitezi. Vidíme to na absurdních titulcích novin - Haiti: oběť mezinárodní lichvy nebo americká anexe? Hranice mezi realitou a magickým realismem zaniká, mezi tím, co je a tím, co by čistě teoreticky mohlo nastat, rozdíl není. Množí se spiklenecké teorie historie. Realismus se ve školách neučí. Nedivme se proto, že zaniká i většinový zdravý rozum.

Pro časopis Týždeň