Stalo se neočekávané. Konzervativní strana Davida Camerona sice podle předpovědí nezískala absolutní většinu (chybělo ji pouhých dvacet hlasů), ale navzdory anglické tradici, místo aby vytvořila dočasnou menšinovou vládu a vyvolala předčasné volby, upekla koalici s levicovou stranou liberálních demokratů.

Britský systém kyvadlové výměny ideologických odpůrců a silné jednobarevné vlády se zhroutil, programová předsevzetí vzala za své a povstala „pragmatická“ pravo levá vláda. Snad ani nic jiného nezbývalo, když Cameron kvůli špatně vytýčeným volebním obvodům a autonomii Skotska, které konzervativce už dávno nevolí, přestože v samotné Anglii získal masivní převahu dvou milionů voličů by v předčasných volbách mohl těžko získat ještě víc. Anglie a Británie se rozešly. Navíc byl tlačen trhy, které vyžadují úsporný program a na bezvládí reagují negativně.

Ovšem Cameronovy ústupky liberálům ochromí ideový potenciál konzervativců. Vůdce liberálů je z většinového hlediska extremista, je pro nukleární odzbrojení Británie, proti válce v Afganistánu, je nadšený multikulturní ideolog a euromil, a přestože prosazuje ohromné škrty ve státních výdajích (chce zrušit daně zhruba dvaceti procentům nejméně vydělávajících zaměstnanců), bude zároveň nepochybně chtít zvýšit přímé daně i progresi, čili investice, což poškodí hospodářství. Žádá dokonce amnestii pro nelegální přistěhovalce. Jakékoli neliberální nápady konzervativců, na příklad slibované daňové zvýhodnění manželů, či snížení ohromné dědické daně, teď už vůbec nepřipadají v úvahu.

Co na to ovšem řekne euroskeptická konzervativní strana, z nichž 40 % členů chce vystoupit z unie a euro, či náklady na jeho záchranu, je pro ně anathema. Cameron dokonce liberálům ustoupil a přistoupil na referendum o změně volebního systému, jenž by většinový systém změnil na preferenční (Alternative Voting System), a který posiluje třetí stranu, čili právě liberály. Pokud by prošel, tak by se možná stali věčnými partnery všech vlád, jako je tomu v Německu, či donedávna bylo s lidovci i u nás. Dohoda s liberály předpokládá navíc fixní termín volebního období na pět let. Může opravdu taková pravo – levá vláda vydržet do příštích voleb, ptají se komentátoři? Většinou předpokládají, že se dříve nebo později soudržnost nedisciplinovaných liberálů musí zhroutit.

Nevíme, ale ztráta pozic konzervativců v nové vládě (obětovali dvacet ministerských postů) a naprosté ideové vyprázdnění politiky, čili vytvoření technokratické vlády musí dříve nebo později vést ve straně k velkému rozčarování. Klíčový bude však postoj téhle vlády k unii, tady už hrozí rovnou rebelie. A tak jako labouristé nesouhlasili se zavedením kontinentálního proporčního korupčního volebního mechanismu, kde o všem rozhodují tahanice stranických sekretariátů za zády voličů, tak o to více nemohou souhlasit konzervativci. Už v základní škole se v Anglii vyzdvihuje tradice silné jednobarevné vlády a její politické zodpovědnosti za slibovaný program. Většinový kyvadlový systém střídání dvou vlád je svým způsobem protikorupční, protože si vládnoucí strana nevytváří umělé posty pro své lidi, protože by po prohraných volbách připadly druhé straně. Anglie teď bude pozorně sledovat, jak taková technokratická vláda nevoleného kompromisu funguje a hlasy na vytvoření parlamentu bez Skotska budou sílit. K radosti Francouzů a unie by se Spojené království mohlo začít rozpadat.

Chmurné vyhlídky skutečných konzervativců připravil ovšem sám Cameron, když napodobil Blairovu rétoriku rovnostářského soucitného státu a odmítl navázat na patriotismus a většinové konzervativní hodnoty anglické střední třídy a tradice. Teď budou v jeho kabinetu řádit ti praví a nefalšovaní liberálové.

Podíváme-li se však podrobně na volební statistiku za posledních padesát let a sečteme hlasy labouristů a liberálů snadno zjistíme, že jenom nepoměrný systém voleb chránil anglický konzervatismus. Většina voličů stojí totiž už dávno nalevo.

Pro časopis Týždeň