„Chcete-li někomu říkat pravdu, musíte ho rozesmát, jinak vás zabije,“ napsal jeden z nejslavnějších praktikantů humoru Oscar Wilde. Měl pravdu. Nudit je jeden z nejtěžších hříchů a zaslouží si přísné potrestání.
Na křísící se českou gastronomii číhá nové nebezpečí. Jmenuje se půst. Holdují mu ve velkých počtech donedávna ještě vesele baštící čeští podnikatelé a finančníci. Dočítám se to v jednom týdeníku, který sděluje příběh stočtyřicetikilového bankéře postícího se celý měsíc, aby se dostal pod stovku. „Nedržím žádnou dietu, prostě nejím,“ vysvětluje. Další desítky úspěšných a zámožných si dávají půsty třídenní, pak jeden den jedí a pak další tři dny se postí a tak dokola, až ztratí patnáct kilo. Jiní se postí obden nebo dvakrát týdně. Většinou si libují, jak jsou klidnější, svěžejší, nadlehčenější, soustředěnější, jasnější mysli a kdovíco ještě, samá pozitiva. Náruživost pro půst se znásobuje tím, že obesita se ve vybraných kruzích přestává pokládat za známku žoviálního joie-de-vivre.
V britském televizním programu politických skečů “Not The Nine O´clock News” si v roce 1982 Rowan Atkinson (později proslulý jako Mr. Bean), vychutnal tento vtip ve formě komentáře k snímku muslimů klečících uprostřed ulice v modlitbách:
„V Íránu pokračuje pátrání po Chomejního kontaktních čočkách.“
Camusovo tvrzení „nejsem existencialista“ můžeme brát asi stejně vážně, jako jeho „vše, co bylo pro mě důležité, jsem se naučil jako brankář fotbalového univerzitního týmu.“
V mužském šovinistickém (též odborně zvaném „patriarchální“) humoru se kdysi populárně říkávalo, že ženy s velkými ňadry mají slabší intelekt. Od té doby se zjistilo, že je to naopak. Tedy ne že by velká ňadra byla známkou vyššího intelektu, nýbrž že muži v přítomnosti velkých ňader hloupnou na intelektuální úroveň kojenců. Proto se dnes tolik mužů nerado přiznává k touze po velkých ňadrech a místo toho drží módu ňader malých, „něžných, akorát do dlaně“. Dávají jim větší pocit dominance nad ženou. Jako by všechna moc ženy nad mužem spočívala ve velikosti ňader.